ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1536.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1536/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Z. d. P., zastoupeného advokátem, proti povinnému J. M., zastoupenému advokátem, pro 55.200,- Kč srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. E 743/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2001, č.j. 18 Co 495/2001, 573/2001-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 10. 2000, č.j. E 743/2000-16, jímž Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou nařídil podle svého rozsudku ze dne 21. 5. 1998, sp. zn. 3 C 12/97 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. 20 Co 589/98), k vydobytí pohledávky oprávněného ve výši 55.200,- Kč a exekučních nákladů (3.300,- Kč) výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, na který má povinný nárok vůči České správě sociálního zabezpečení v P. (v části, jíž okresní soud návrh co do příslušenství vymáhané jistiny – 6 % úroku z prodlení od 6. 5. 2000 do zaplacení – zamítl, usnesení odvoláním napadeno nebylo). Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že podmínky pro nařízení výkonu jsou splněny.
Týmž rozhodnutím krajský soud současně potvrdil usnesení ze dne 17. 4. 2001, č.j. E 743/2000-26, kterým Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Uzavřel, že důvod, jehož se povinný dovolával – nevykonatelnost podkladových rozhodnutí (§268 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu) – neobstojí; vykonávané rozsudky totiž nabyly 17. 7. 2000 právní moci, a protože uplynuly lhůty k plnění jimi přiznaných nákladů nalézacího řízení, jsou (formálně) vykonatelné. Námitku nevykonatelnosti ve smyslu shora uvedeného ustanovení vztáhl povinný podle odvolacího soudu nikoli k vykonávaným titulům, ale k usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; tvrdil totiž, že ačkoli mu bylo doručeno (resp. jeho zmocněnci) až 15. 3. 2001, vyrozuměl soud prvního stupně plátce důchodu o právní moci usnesení předčasně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním (doplněným podáním ze dne 24. 6. 2002), jímž navrhl jeho zrušení a vrácení obou věcí (týkajících se nařízení výkonu rozhodnutí a zastavení výkonu rozhodnutí) okresnímu soudu k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytknul, že „již po … upozornění ze dne 9. ledna 2001 měl včas reagovat a zjišťovat, zda … napadené rozhodnutí obdržel a okamžitě oznámit plátci … důchodu, že usnesení z 20. 10. 2000 není v právní moci.“ Protože srážky z důchodu byly prováděny „bez jakéhokoliv právního důvodu,“ a jelikož výkon je uskutečnitelný až poté, co usnesení jej nařizující nabylo právní moci, měl být výkon rozhodnutí zastaven.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). Odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, vydanému dne 20. 10. 2000, projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Bylo-li tudíž toto rozhodnutí vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, je nutno i dovolání – jak plyne ze shora řečeného – projednat a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000“).
Dovolání – pokud směřuje proti té části usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí – je opožděné.
V usnesení ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2001 pod č. 70, Nejvyšší soud vysvětlil, že projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17. hlavy I části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí nejen posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, nýbrž i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání.
Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu – tedy nikoli ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1, věta první, občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001), z níž vycházel dovolatel – u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 1, věta první, odst. 2, věta druhá, o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první, o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000).
V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu, který obsahoval (ve vztahu k výroku potvrzujícímu usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ostatně nadbytečné /viz §169 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000/) poučení, že proti němu není dovolání přípustné, prostřednictvím pošty (držitele poštovní licence) dne 20. 12. 2001 doručen jak zmocněnci oprávněného (JUDr. M. J.), tak zmocněnci povinného (JUDr. B. O.); rozhodnutí týž den nabylo právní moci (srov. §167 odst. 2, §159 odst. 1, §211 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000). Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 21. 1. 2002 (srov. §57 odst. 2, 3 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Bylo-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, podáno přímo u soudu prvního stupně dne 6. 2. 2002, stalo se tak po uplynutí zákonné lhůty (po uplynutí této lhůty bylo ostatně též vyhotoveno /je datováno 4. 2. 2002/).
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, odmítl (§243b odst. 4, věta první, a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Jelikož soudy obou stupňů návrh na zastavení výkonu rozhodnutí projednaly a rozhodly o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 1., bod 15. /a contr./ zákona č. 30/2000 Sb.), aplikoval občanský soudní řád v tomto znění (dále též jen „o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001“) i dovolací soud (část dvanáctá, hlava I, bod 17. /a contr./ zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání – pokud směřuje proti té části usnesení odvolacího soudu, jíž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí – je včasné (poučení, že „proti tomuto usnesení není dovolání přípustné,“ jímž odvolací soud písemné vyhotovení rozhodnutí opatřil, je ve vztahu k usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, nesprávné a jeho důsledkem je prodloužení lhůty k podání dovolání podle §240 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001); není však přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. §238a odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 nepřipadá v úvahu (usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze vycházet již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001, které přípustnost dovolání spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 ve spojení s §238a odst. 2 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001).
V dovolání obsažené námitky, kterými povinný brojí proti odvolacím soudem zaujatému výkladu ustanovení §268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001, shora uvedené znaky zjevně nesplňují. Výtka dovolatele, že soud prvního stupně vyrozuměl plátce důchodu o tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci (§283 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001), nesprávně, tj. předčasně, je podřaditelná dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (za předpokladu, že by následkem zmíněné vady bylo nesprávné rozhodnutí ve věci), jehož uplatnění k závěru o zásadním právním významu rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 vést nemůže (k vadám vyjmenovaným v §242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. ve znění od 1. 1. 2001 dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné, tj. pouze za – zde nenaplněného – předpokladu, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam).
Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první /per analogiam/ o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 (ve vztahu k odmítnutí dovolání pro opožděnost) a podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (ve vztahu k odmítnutí dovolání pro nepřípustnost); oprávněnému v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2003
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu