ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.166.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 166/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněné A. S., zastoupené advokátem, proti povinnému J. Š., zastoupenému advokátem, pro 933.922,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 19 SE 26/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2002, č.j. 11 Co 332/2002-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 2. 2002, č.j. 19 SE 26/2002-2, kterým Okresní soud v Přerově nařídil podle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), na podkladě svého rozsudku ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 9 C 126/2000, k vydobytí pohledávky ve výši 933.922,- Kč s 10 % úroky z částky 880.154,- Kč od 18. 4. 2000 do zaplacení a nákladů předcházejícího řízení (23.523,- Kč) exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. T. V., soudního exekutora. Odvolací soud – maje podkladové rozhodnutí materiálně a formálně vykonatelným – se odmítl zabývat námitkou nevhodnosti způsobu provedení exekuce (§264 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“) a výtkou, že je postihován majetek, který je z exekuce vyloučen (§321, §322 o.s.ř.); takto uplatněná obrana povinného nemá místa v řízení, které nařízení exekuce předchází.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včas dovoláním, jímž – podle obsahu – namítá s odkazem na ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř. zřejmou nevhodnost způsobu provedení exekuce, který byl určen v exekučním příkazu; hodnota věcí, z jejichž prodeje má být vymáhaná pohledávka s příslušenstvím uspokojena, „činí při střízlivém odhadu pouze v nemovitém majetku více než 20 000.000,- Kč bez dalšího vnitřního vybavení, které činí minimálně 3 000.000,- Kč.“ Podle názoru dovolatele odvolací soud pochybil, když „oba akty, které jsou součástí exekučního řízení jako celku (nařízení exekuce a exekuční příkaz), posuzoval izolovaně,“ čímž – na rozdíl od výkonu realizovaného soudem – odepřel povinnému možnost brojit proti způsobu provedení exekuce z důvodu nepoměru výše pohledávky a ceny předmětu, z něhož má být uspokojena. Dovolatel dále zmiňuje i tu skutečnost, že jím označené nemovitosti, které mají být exekucí postiženy, nevlastní. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 ve spojení s §238a odst. 2 o.s.ř.).
V projednávaném případě nejsou podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. splněny. Dovolatelem (prostřednictvím důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) zpochybněný závěr odvolacího soudu, že námitka zřejmé nevhodnosti „určeného“ způsobu provedení exekuce je v řízení, které nařízení exekuce předchází, bezcenná, přímo vyplývá z úpravy exekučního řízení (a v praxi soudů nečiní tato otázka, jež by měla být podrobena dovolacímu přezkumu, potíže). Podle ustanovení §44 odst. 2, věty první, zákona č. 120/2001 Sb. totiž soud nařídí exekuci, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro její nařízení (tj. existence vykonatelného podkladového rozhodnutí /exekučního titulu/ přiznávajícího právo, jež není prekludováno, a věcná legitimace účastníků). Protože způsob provedení exekuce stanoví až po nařízení exekuce exekuční příkaz (srov. §44 odst. 2, větu druhou, §48 písm. f/ a §58 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.), podle kterého se exekuce po právní moci usnesení o jejím nařízení provede (§47 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), je evidentní, že aplikace ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř. je pojmově vyloučena (význam námitky zřejmé nevhodnosti způsobu provedení exekuce se tím odsouvá do řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, viz §55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Právo k majetku, který nepřipouští exekuci, lze pak uplatnit jen způsobem předvídaným ustanovením §267 o.s.ř. (ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu