ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1722.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 1722/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce R. ř. k. s č. h. proti žalovanému P. f. České republiky, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 11/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26.3.2003, č.j. 20 Co 42/2003-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Odvolací soud (poté, co jeho předchozí rozsudek byl dovolacím soudem zrušen) potvrdil rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem označených nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (zastoupen advokátem) včasné dovolání, jež má za přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř., a kterým namítl, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzením věci.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, dále jen jako „o.s.ř“).
Posouzení důvodnosti dovolání předchází otázka, zda dovolání je přípustné, a tím zda věcný přezkum je vůbec možný.
Podle §236 odst.1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu, pokud to zákon - v §237, §238 a §239 o.s.ř. - připouští.
Vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1, jejichž existence zakládá přípustnost dovolání, dovolatelem nebyly tvrzeny a nepodávají se ani z obsahu spisu, v důsledku čehož tímto ustanovením přípustnost dovolání doložit nelze.
Přípustnost dovolání z ustanovení §238 odst. 1 písm. a/ též nevyplývá, neboť rozsudek není rozsudkem měnícím nýbrž potvrzujícím, a ustanovení §238 odst. 1 písm. b/ není použitelné rovněž, jelikož není splněna podmínka, aby potvrzujícímu rozsudku předcházel rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v rozsudku dřívějším (odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně).
Ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř., jež se týká rozsudků potvrzujících, není k založení přípustnosti dovolání rovněž použitelné, jelikož odvolací soud přípustnost dovolání zvláštním výrokem podle tohoto ustanovení nevyslovil, resp. není zde návrhu účastníka (na vyslovení přípustnosti dovolání), jemuž by odvolací soud nevyhověl; informace, zahrnutá do poučení o opravných prostředcích, o možnosti podat dovolání ve lhůtě zde uvedené, přípustnost dovolání nezakládá.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam), o.s.ř.; žalovanému, jenž by měl nárok na jejich náhradu, však ve stadiu dovolacího řízení (dle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu