ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1732.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1732/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně J. V., proti žalované A. L., o návrhu žalované na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 19 C 72/2000, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4.4.2002, č.j. 1 Co 1/2002-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalované na obnovu řízení o ochranu osobnosti.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná (zastoupena advokátem) včasné dovolání, v němž dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soud spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle bodu 16. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony další, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté tohoto předpisu dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jestliže v původním řízení, o jehož obnovu nyní jde, bylo rozhodnuto před 1.1.2001, bylo řízení o jeho obnově - správně - vedeno podle dosavadních předpisů, pročež i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu muselo být projednáno podle občanského soudního řádu ve znění před účinností zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; přípustnost dovolání proti usnesení je upravena v ustanoveních §237, §238a a §239 o.s.ř.
O žádný z důvodů přípustnosti dovolání vyjmenovaných v §238a o.s.ř. v dané věci nejde; ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ nepřichází v úvahu proto, že napadené usnesení není usnesením měnícím (nýbrž potvrzujícím), a ustanovení §238a odst. 1 písm. b/ až f/ proto, že je nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o.s.ř., jež dopadá na situace potvrzujících rozhodnutí, neboť na jeho základě může být dovolání přípustné jen proti usnesením ve věci samé, a tato podmínka v daném případě splněna není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2.12.1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože vady řízení podle §237 odst. 1 o.s.ř. nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, není dovolání přípustné ani podle tohoto ustanovení.
Dovolání, které není přípustné, nemůže Nejvyšší soud než podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř.; žalobkyni, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. října 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu