ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2059.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2059/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení v J. n. N., zastoupené advokátem, proti povinnému J. Č., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného M. Č., bytem jako povinný, zřízením soudcovského zástavního práva, pro 94.506,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 E 476/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30.7.2001, č.j. 29 Co 259/2001-18, takto:
I. Dovolání se odmítá.
. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem ve společném jmění povinného a jeho manželky.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.). Dovolatel uvedl, že mu bylo „odepřeno právo se k celé věci vyjádřit“, neboť nebyl v průběhu exekučního řízení k výši vymáhaného nedoplatku vyslechnut, a ta podle jeho názoru neodpovídá příjmům, jichž v rozhodném období dosahoval.
Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího bylo vydáno po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen jako „o.s.ř.“), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Dovolatel přehlédl, že z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením není přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
V důsledku nesprávného výkladu ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolatel pominul nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny. Samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesl, k pozitivnímu závěru dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Naopak neobstojí názory vyslovené v dovolání; námitky, směřující proti exekučnímu titulu, jsou - jak správně vysvětlil již odvolací soud - při nařízení výkonu rozhodnutí bezvýznamné a nesprávný je i názor, že soud měl povinnost rozhodnout po slyšení povinného resp. po jednání (viz §253 odst. 1, 2 o.s.ř.). Způsobilost výkazu nedoplatků být exekučním titulem plyne z ustanovení §104h odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, stejně jako z ustanovení §274 písm. g/ o.s.ř.
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Dovolací námitkou, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), by se bylo možno zabývat pouze za předpokladu, že je dovolání přípustné, a ten, jak uvedeno, splněn není.
Dovolání není přípustné ani v části, v níž směřovalo do nákladů řízení, neboť usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není vyjmenováno mezi případy (§§237 až 239 o.s.ř.), kdy dovolání přípustné je.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Soud prvního stupně znovu prověří, zda dovolání nepodala i manželka povinného (viz kupř. podání na č.l. 21-a spisu); v kladném případě bude zapotřebí opatření podle §104 odst. 2 o.s.ř. směřovat i vůči ní (§241b odst. 1 a 2, §210 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu