ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2304.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2304/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného P. M., zastoupeného advokátem, proti povinné M. H., zastoupené advokátem, pro 50.000,- Kč s příslušenstvím přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 3921/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2002, č.j. 64 Co 122/2002-21, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 12. 12. 2001, č.j. E 3921/2001-10, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil podle notářského zápisu ze dne 26. 2. 2001, zn. NZ 27/2001, k uspokojení pohledávky ve výši 50.000,- Kč, nákladů předcházejícího řízení (24.680,- Kč) a nákladů exekuce (7.610,- Kč) výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z označeného účtu u banky, a. s., tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl a oprávněného zavázal k náhradě nákladů, které v řízení před soudy obou stupňů vznikly povinné. Odvolací soud uzavřel, že povinná, která prohlášením ze dne 22. 2. 2001 vyslovila souhlas s uzavřením dohody v notářském zápisu obsažené, není (pasivně) věcně legitimovaným subjektem; povinností plnit byl totiž zavázán její manžel M. H. (to, že závazek přešel – jinak než podle právního předpisu – na povinnou ve smyslu §256 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“, tvrzeno nebylo).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný včas dovoláním, jímž namítal nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). I když účastníkem notářského zápisu byl pouze M. H., jeho manželka (povinná) s uzavřením dohody o vypořádání vzájemných závazků obou manželů a oprávněného formou notářského zápisu s přímou vykonatelností souhlasila (souhlas je jeho přílohou); podle dovolatele tudíž „povinnost povinné vyplývá přímo z právního předpisu“ (§145 odst. 2, 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů /dále jen „obč. zák.“/) a nutnost prokázat, že na ni přešla povinnost z exekučního titulu, oprávněného netížila (okolnost, že nebyl poučen a vyzván k tomu, aby přechod povinnosti prokázal, přesto vytýká jako vadu řízení). Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.); důvodné však není.
Při vázanosti uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení v dovolání (§241a odst. 2 písm. b/, §242 odst. 3, věta první, o.s.ř.) je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že povinná není v řízení o výkon rozhodnutí (pasivně) věcně legitimována.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije i na výkon notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle zvláštního zákona (dále též jen „notářský zápis,“ srov. §274 písm. d/ o.s.ř.).
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno k tomu oprávněným orgánem, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu není zřejmě nevhodný.
Na rozdíl od legitimace procesní, která se ve smyslu ustanovení §255 odst. 1 o.s.ř. odvíjí od toho, kdo podává návrh na nařízení výkonu rozhodnutí a koho v něm označí jako povinného, je (pasivně) věcně legitimován subjekt, jemuž exekuční titul ukládá povinnost k plnění, popřípadě jeho právní nástupce (subjekt, na kterého povinnost plnit v důsledku univerzální nebo singulární sukcese přešla).
Podle ustanovení §71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění zákonů č. 82/1998 Sb., č. 30/2000 Sb. a č. 370/2000 Sb. (dále jen „zákon č. 358/1992 Sb.“), sepíše notář na žádost notářský zápis o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolí, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní.
Podle ustanovení §71b odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb. musí dohoda účastníků obsahovat a/ označení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku (osoby povinné), b/ označení osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (osoby oprávněné), c/ skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, d/ předmět plnění, e/ dobu plnění a f/ prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu.
Podle ustanovení §71b odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb. dohoda účastníků může obsahovat též podmínky, popřípadě vzájemné povinnosti oprávněné osoby, na jejichž splnění je poskytnutí předmětu plnění vázáno. Podle ustanovení §71b odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb. uvede notář náležitosti dohody podle odstavců 1 a 2 v zápisu podle shodného prohlášení účastníků.
Ustanovení §62 odst. 2, §63 až 69 a 71 platí obdobně (§71c zákona č. 358/1992 Sb.).
Dohoda v notářském zápisu ze dne 26. 2. 2001, zn. NZ 7/2001 (N 25/2001), sepsaném JUDr. V. H., notářkou, který je v souzené věci exekučním titulem, obsahuje (mimo jiné) – ve shodě s ustanovením §71b odst. 1 písm. a/ a f/ zákona č. 358/1992 Sb. – označení osoby povinné, jíž je M. H., včetně jeho prohlášení, kterým svoluje k vykonatelnosti zápisu. Přílohou notářského zápisu je písemný právní úkon ze dne 22. 2. 2001, jímž povinná souhlasí s tím, aby její manžel „uzavřel s P. M. dohodu ve formě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, kterou budou … závazky vyplývající z výše uvedeného nahrazeny novým závazkem ve výši 400.000,- Kč,“ a s tím, aby „uzavřel s P. M. dohodu o splátkách částky 400.000,- Kč“.
Protože náležitosti dohody v zápisu notář uvádí podle shodného prohlášení osoby, která se zavázala ke splnění pohledávky nebo jiného nároku, a osoby, jejíž pohledávka nebo jiný nárok mají být splněny (srov. §71b odst. 3 zákona č. 358/1992 Sb.), musí být tyto osoby účastníky notářského zápisu. Tomuto požadavku může být vyhověno jak tím, že osoby povinná a oprávněná budou účastníky jediného zápisu (buď sepsaného za jejich současné přítomnosti nebo pokračováním v notářském zápisu /§62 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb./), tak i tím, že k projevu vůle obsaženému v notářském zápisu sepsaném jen jednou z těchto osob přistoupí formou samostatného zápisu druhá z nich. Projev vůle pouze osoby povinné vyžaduje zákon jen ve vztahu ke svolení k vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000, pod č. 4, jehož závěry jsou použitelné i za právního stavu účinného od 1. 1. 2001).
Stranou dohody a účastníkem notářského zápisu povinná nebyla; již z toho vyplývá, že (pasivně) věcně legitimovanou z exekučního titulu, tj. osobou, která se (dohodou) zavázala ke splnění pohledávky, a v tomto směru učinila jednostranný právní úkon, tj. prohlášení o svolení k vykonatelnosti, být nemůže. Na tomto závěru nic nemění ani to, že jednostranným (písemným) právním úkonem vyslovila souhlas s tím, aby její manžel uzavřel formou notářského zápisu dohodu vymezeného obsahu a aby v ní učinil prohlášení o svolení k vykonatelnosti.
Dovozuje-li dovolatel, že dluh lze na povinné vymoci proto, že je zavázána „přímo z právního předpisu“ (§256 odst. 2 o.s.ř.), je jeho úvaha nesprávná. Věcnou legitimaci účastníků řízení o výkon rozhodnutí zkoumá soud v intencích vykonávaného rozhodnutí (nebo jiného titulu). I když tedy zákon zavazuje manžele k solidárnímu plnění závazků (srov. §145 odst. 3, 4 obč. zák.), nelze na podkladě exekučního titulu (zde notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti), jenž jako povinného označuje jen jednoho z nich, nařídit (a provést) výkon (exekuci) proti druhému manželu.
Lze uzavřít, že odvolací soud – vycházeje při rozhodování z výše uvedeného – posoudil otázku (pasivní) věcné legitimace povinné správně. Jelikož vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b, §229 odst. 3 o.s.ř. a jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ze spisu nevyplývají [o splnění procesní povinnosti doložit způsobem uvedeným v §256 odst. 2 o.s.ř. přechod povinnosti z exekučního titulu oprávněný nemusel být poučen, neboť – jak ostatně vyplývá i z jeho argumentace v dovolání – jej netvrdil (závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, uveřejněného v časopise Soudní judikatura 2/1997 pod č. 13, na které dovolání odkazuje, se v souzené věci neuplatní)], Nejvyšší soud – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, odst. 6 o.s.ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (povinné náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a oprávněný, který dovoláním úspěšný nebyl, na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2003
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu