ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.2418.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 2418/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Jany Hráchové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A/ Ing. P. S. a B/ E. S., zastoupených advokátem, proti povinnému K. B., zastoupenému advokátkou, za účasti manželky povinného J. B., prodejem nemovitostí, pro 464.718,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. E 1852/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11.9.2002, č.j. 20 Co 306/2002–83, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11.9.2002, č.j. 20 Co 306/2002–83, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí k vydobytí částky 464.718,75 Kč s příslušenstvím. Podkladové rozhodnutí měl za vykonatelné dnem 24.2.2001, a námitkami povinného, že mu nebylo řádně doručeno, se – jak uvedl – nezabýval, jelikož odvolání, které povinný proti němu podal, bylo soudem prvního stupně odmítnuto. Oproti názoru povinného měl odvolací soud též za to, že způsob výkonu, který byl nařízen, je způsobem vhodným.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný (zastoupen advokátem) včasné dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. s tím, že směřuje proti rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Dovolatel především namítl, že se odvolací soud nezabýval otázkou, zda titul výkonu mu byl doručen, a přehlédl, že měl zákonnou možnost podat do usnesení o odmítnutí odvolání odvolání, jemuž bylo posléze vyhověno; nadále tedy chybí základní předpoklad exekučního řízení, totiž vykonatelné rozhodnutí. Podle názoru dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci také proto, že výkon rozhodnutí je zřejmě nevhodný, a to pro nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, jejichž prodejem má být uspokojena.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 platí obdobně.
V posuzované věci může být dovolání přípustné jen podle §237 odst. 1 písm.c/, odst. 3 o.s.ř., neboť jím napadené rozhodnutí není měnícím (srov. §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a bylo jím potvrzeno první rozhodnutí, které soud prvního stupně v řízení vydal (srov. §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musí dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tedy předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.),
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Jelikož je podle §242 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou zde rozhodné jen ty právní otázky, jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. zpochybnil-li v dovolání řešení, které ve vztahu k nim odvolací soud přijal.
Z ustanovení §251 o.s.ř mimo jiné vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže se rozhodnutí, jehož výkonu se oprávněný domáhá, stalo vykonatelným (jak po stránce formální tak materiální). Jde-li o rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, vychází soud při zkoumání, zda se stalo (formálně) vykonatelným, z potvrzení o jeho vykonatelnosti, jímž je opatřil soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Soudní praxe je však jednotná potud, že v případě pochybností je soud povinen provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vykonávané rozhodnutí vydáno, event. provést i šetření další (srovnej např. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 40/83, uveřejněné pod č. 27/1984 ve Sbírce soudních rozhodnutí, a stanovisko téhož soudu sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné pod č 21/1981 tamtéž).
Oproti tomu odvolací soud založil své rozhodnutí na právním názoru, že sama okolnost, že odvolání proti titulu bylo odmítnuto pro opožděnost, je postačující – bez dalšího – pro závěr, že podkladové rozhodnutí je vykonatelným.
Tento dovolatelem vytýkaný závěr činí otázku, co, a zejména jakým způsobem, zkoumá soud při nařízení výkonu rozhodnutí, zásadního právního významu, neboť odvolací soud ji posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou. Tím je zásadního právního významu i napadené rozhodnutí, a dovolání proti němu je proto podle §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. přípustné.
Současně odtud logicky plyne, že je dovolání i důvodné (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).
Vzhledem k tomu je nadbytečné se zabývat další dovolatelovou námitkou, že oprávněnými navržený způsob výkonu je způsobem nevhodným. Již zde však lze říci, že i takový závěr odvolací soud musí přesvědčivě odůvodnit; na povinném však je, setrvá-li na dosavadní argumentaci, aby též nabídl způsob výkonu, který by podle jeho názoru mohl být „vhodnější“.
Protože nelze dospět k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud je v souladu s ustanovením §243b odst. 2, věty za středníkem, odst. 3, věty první, o.s.ř. zrušil, a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2003
JUDr. Vladimír Kurka, v. r.
předseda senátu