ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.350.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 350/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Krajského soudu v Ostravě se sídlem v Ostravě 1, Havlíčkovo nábř. 34, proti povinnému J. P., pro 45.859,15- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 91 E 2071/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2002, č.j. 10 Co 7000/2002-30, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 1. 1999, č.j. 91 E 2071/98-4, kterým Okresní soud v Ostravě nařídil podle usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě z 15. 11. 1996, sp. zn. 8 Cm 6/92, k vydobytí pohledávky ve výši 45.859,15- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a povinnému zakázal, aby s věcmi, jež vykonavatel sepíše, nakládal. Předpoklady nezbytné pro nařízení výkonu rozhodnutí měl odvolací soud za splněny, zejména dovodil, že – je-li vymáhán soudní poplatek, který připadá státu – je oprávněná věcně legitimována.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včas dovoláním, jehož přípustnost opírá o vytčené „zmatečnostní“ vady. V rámci správy soudních poplatků, tedy i při jejich vymáhání, je soud správcem daně (§8 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, §1 odst. 1, 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů); má tudíž způsobilost být účastníkem řízení (a v tomto rozsahu i procesní způsobilost). Jako oprávněná však vystupuje Česká republika (jednající svou organizační složkou), jíž podle dovolatele v daném řízení „nesvědčí aktivní věcná legitimace,“ a „do důsledku vzato“ ani způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost (§237 odst. 1 písm. b/, c/ občanského soudního řádu). O odvolání rozhodl soud, jehož soudci byli z projednání a rozhodnutí věci vyloučeni, protože „se tato věc krajského soudu přímo dotýká“ (§14 odst. 1, §237 odst. 1 písm. g/ občanského soudního řádu). Dovolatel dále zpochybnil správnost označení oprávněné v napadeném rozhodnutí a odvolacímu soudu vytknul, že nezjišťoval, zda „vyšší soudní úřednice M. N.“ byla oprávněna za stát jednat.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále též jen „o.s.ř.“). O takový případ v souzené věci jde, jelikož odvolací soud – ač rozhodoval po 1. 1. 2001 – odvolání proti usnesení soudu prvního stupně vydanému 25. 1. 1999 projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje především ustanovení §238a o.s.ř.; o žádný z případů zde uvedených však v projednávané věci nejde. Použitelnost ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení (a tedy ani pod písmeno d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., protože odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1/) a povinný návrh na vyslovení přípustnosti neučinil (odstavec 2/).
Zbývá tedy věc posoudit z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jež přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) spojuje s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen podle ustanovení §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř. přihlédnout z úřední povinnosti. Protože jiné zmatečnostní vady nejsou dovoláním namítány a ze spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a důvodnosti) dovolání určující, zda je řízení postiženo těmi vadami, jež dovolatel výslovně zmínil.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost jím být. Způsobilost být účastníkem řízení má ve smyslu §19 o.s.ř. zásadně ten, kdo disponuje způsobilostí mít práva a povinnosti (právní subjektivitou). V občanskoprávních vztazích má stát (Česká republika) postavení právnické osoby, tedy subjektu nadaného způsobilostí k právům a povinnostem (§21, §18 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Namítá-li dovolatel, že ten, komu svědčí vymáhané právo, je někdo jiný než stát, zpochybňuje věcnou (aktivní) legitimaci účastníka řízení o výkon rozhodnutí; tvrzení, že účastník není nositelem práva, o jehož vymožení jde, však zmatečnost řízení podle shora uvedeného ustanovení založit nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 1998, sp. zn. 20 Cdo 382/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 15/1998 pod č. 107, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2114/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 106).
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (srov. §20 o.s.ř.); procesní způsobilost je tak spjata s hmotněprávní způsobilostí k právním úkonům. Stát (Česká republika) je způsobilý před soudem jednat jen prostřednictvím státního orgánu, jehož se věc týká; pracovník tohoto státního orgánu, popřípadě pověřený pracovník jiného státního orgánu pak za stát činí procesní úkony (srov. §21 odst. 2 o.s.ř.). Česká republika ve spojení se státním orgánem, jehož se věc týká (Krajským obchodním soudem v Ostravě, od účinnosti zákona č. 215/2000 Sb. Krajským soudem v Ostravě), má procesní způsobilost; posouzení toho, zda pracovník státního orgánu, o jehož věc jde, nebo jiného státního orgánu mohl v řízení jednat, se nedotýká otázky procesní způsobilosti státu (nedostatek pověření by mohl být jen vadou ve smyslu §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., která však – i kdyby řízení zatěžovala – přípustnost dovolání nezakládá /§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř./).
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže rozhodoval vyloučený soudce. Soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti (§14 odst. 1 o.s.ř.). Okolnost, že je vymáhán krajským soudem vyměřený soudní poplatek, nemůže sama o sobě (jiné skutečnosti v dovolání tvrzeny nejsou) vést k vyloučení soudců tohoto soudu z projednání a rozhodnutí o odvolání proti usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí (usnesení o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek).
Ostatní dovolatelovy výtky nelze pod ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. podřadit, a proto se jimi dovolací soud nezabýval.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 4, věta první, §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2003
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu