ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.554.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 554/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné O. s. s. z. H. B., proti povinnému P. H., zastoupenému advokátem, pro částku 286.858.- Kč prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 26 E 146/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2002, č. j. 23 Co 136/2002-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 28. 2. 2002, č.j. 26 E 146/2002-12, jímž okresní soud nařídil exekuci (vykonatelného rozhodnutí oprávněné z 8. 12. 2000, č. 36/PK/0/KT, a jejího vykonatelného platebního výměru z 3. 12. 2000, č. 383/PV/1/KL) prodejem spoluvlastnického podílu k vymožení pohledávek v částkách 1.000 Kč a 285.858.- Kč. S odvolací námitkou povinného, že ten ke dni vydání usnesení okresního soudu (28. února 2002) již spoluvlastníkem předmětných nemovitostí nebyl, se krajský soud s poukazem na ustanovení §335a odst. 1 o.s.ř., podle něhož je pro nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí rozhodující stav v době zahájení řízení, vypořádal tak, že povinný k tomuto dni (vykonávací řízení bylo zahájeno 12. února 2002) ještě nemovitosti spoluvlastnil a že případný opak ani netvrdil.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný, zastoupený advokátem, včasným dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a kterým uplatňuje dovolací důvod upravený ustanovením §241a odst. 3 o.s.ř. (podle něhož lze dovolání odůvodnit tím, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování); již z údajů v katastru nemovitostí totiž podle něho mohlo a mělo být soudu známo, že na základě dohody o vypořádání společného jmění (uzavřené navíc „před vznikem závazku oprávněného“) spoluvlastníkem předmětných nemovitostí není.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Tak tomu však v souzené věci není. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nemohou). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci).
Povinný (jenž jak po obsahové stránce, tak poukazem na zákonné ustanovení uplatnil výslovně dovolací důvod jiný) však existenci důvodu podřaditelného ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nenamítl. Protože výhrady proti skutkovým zjištěním, uplatnitelné prostřednictvím dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ nebo odst. 3 o.s.ř., zohlednit v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost má být založena ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze, a protože k případným vadám vyjmenovaným v §242 odst. 3 větě druhé o.s.ř. (tedy i k „jiným“ vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) dovolací soud přihlíží jen je-li dovolání přípustné (tj. v souzené věci pouze za předpokladu, že by napadené rozhodnutí mělo po právní stránce zásadní význam, který však naplněn není), nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání odmítnout (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu