ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.562.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 562/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ing. L. P., zastoupeného advokátem, proti povinnému O. Č., t. č. ve výkonu trestu v O., zastoupenému advokátem, prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. E 215/95, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 24. září 2002, č. j. 8 Co 546/2002-364, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinného proti usnesením Okresního soudu ve Vsetíně z 1. 2. 2002, č. j. E 215/95-342, a č. j. E 215/95-344, s odůvodněním, že povinný přes výzvu soudu prvního stupně (ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu /dále již jen „o.s.ř.“/) neodstranil nedostatky odvolání, bránící pokračování odvolacího řízení; zároveň žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů tohoto řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním.
Oprávněný – s odůvodněním, že dovolání je podle něj „bezdůvodné“ – navrhl jeho zamítnutí.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož rozhodnutí, jímž bylo odvolání odmítnuto, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené (navíc nemeritorní - srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 3. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196) usnesení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1, věta první, o. s. ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to svým obsahem (návrhem na zamítnutí dovolání pro jeho nedůvodnost) k výsledku dovolacího řízení (odmítnutí dovolání, aniž jeho důvodnost mohla být zkoumána) nevedlo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu