ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.594.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 594/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E., a. s. v likvidaci, proti povinnému PhDr. P. G., za účasti manželky povinného I. G., zastoupeným advokátem, prodejem nemovitostí, pro 673.966,63 Kč s příslušenstvím a 3 333,-Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. E 448/96, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. července 1999, č.j. 24 Co 68/99-27, takto:
I. Dovolání se odmítá
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí, jež jsou ve společném jmění povinného a jeho manželky.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právní posouzení věci; podle jeho názoru odvolací soud chybně posoudil otázku náhradního doručení vykonávaného směnečného platebního rozkazu.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; takové vady, k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( §242 odst. 3 o.s.ř.) v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu se nepodávají.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 o.s.ř., jelikož napadené usnesení není měnící nýbrž potvrzující a nelze je podřadit ani případům taxativně vyjmenovaným pod písmeny b/ až f/ o.s.ř.
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o.s.ř., a to proto, že ji ve svém rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil ( odstavec 1), respektive že potřebný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl (odstavec 2).
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
Povinný podáním nepřípustného dovolání z procesního hlediska zavinil, že bylo odmítnuto; oprávněné, jež by jinak měla právo na náhradu nákladů, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Tomu odpovídá ve smyslu §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2003
JUDr. Vladimír K u r k a předseda senátu