ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.687.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 687/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Z. H., a. s. (dříve Z. t., a.s.), zastoupené advokátem, proti povinnému J. Š., zastoupenému advokátem, za účasti (nyní již rozvedené) manželky povinného I. Š., prodejem nemovitostí pro částku 69.953,- Kč, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. E 443/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. listopadu 2002, č. j. 13 Co 405/2002-10 takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1950,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce advokáta.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil (při současném odstranění zjevné nesprávnosti spočívající v označení vykonávaného rozhodnutí neúplným jednacím číslem) usnesení z 29. 4. 2002, č. j. E 443/2002-4, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (Krajského soudu v Plzni z 26. 6. 1998, č. j. 22 Cm 1772/94 a č. j. 22 Cm 1773/94) prodejem nemovitostí s odůvodněním, že v daném případě jsou splněny všechny zákonem předepsané podmínky pro nařízení exekuce. S námitkou zjevného nepoměru výše pohledávky a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, se odvolací soud vypořádal závěrem, že byla-li již k uspokojení téže pohledávky vedena jiná exekuce (prodejem movitých věcí), avšak neúspěšně, nelze mít nově navržený způsob exekuce za nevhodný.
Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním, jímž (aniž uvádí, ze kterého ustanovení občanského soudního řádu /dále též jen „o.s.ř.“/ dovozuje jeho přípustnost) namítá nesprávnou aplikaci ustanovení §263 odst. 1, 2 o.s.ř. Rozhodnutí je podle jeho názoru „v hrubém rozporu“ s tam zakotvenou zásadou, podle níž lze výkon rozhodnutí nařídit jen v takovém rozsahu, jaký podle rozhodnutí stačí k uspokojení oprávněného, jelikož k vydobytí pohledávky ve výši 69.953,- Kč s příslušenstvím „nebylo namístě realizovat majetek v hodnotě dvou až tří milionů korun českých.“
Oprávněná – kromě vyjádření pochybnosti o zásadním právním významu rozhodnutí pro sjednocení judikatury – navrhla (z důvodů uvedených ve vyjádření z 10. března 2003) dovolání pro zjevnou bezdůvodnost odmítnout, případně pro správnost rozhodnutí odvolacího soudu zamítnout .
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Tak tomu však v souzené věci není. Povinný totiž v dovolání (jež ostatně pojem „zásadní právní význam“ neobsahuje) ani nenamítl, že napadené rozhodnutí je v rozporu s dosavadní judikaturou, že řeší právní otázku dosud neřešenou či odvolacími nebo dovolacím soudem rozhodovanou rozdílně, nýbrž pouze (posuzováno podle obsahu dovolání, tedy bez ohledu na to, že v něm poukazuje na ustanovení §263 o.s.ř., zatímco v odvolání na ustanovení §264 o.s.ř.) uplatňuje argument stejný – totiž nepoměr ceny předmětu exekuce k výši pohledávky – jako v odvolání, s nímž se krajský soud vypořádal. Podklad pro závěr o rozporu napadeného rozhodnutí se standardní judikaturou přitom neskýtá ani obsah spisu.
Případný rozpor s hmotným právem (jenž by také mohl být podkladem pro úsudek o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí) nemůže být v souzené věci dán již proto, že ustanovení §263 a §264 o.s.ř., jakož i všechna další ustanovení, podle nichž soud nařizuje exekuci, jsou ustanoveními práva procesního.
Protože ostatní dovolací výhrady – včetně té, jež se týká okolnosti, že nemovitosti spadají do společného jmění povinného a jeho bývalé manželky, jakož i té, že v mezidobí povinný část dluhu zaplatil – jsou z hlediska posouzení přípustnosti dovolání právně nevýznamné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání povinného bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Tyto náklady spočívají v částce 1875,- Kč představující sazbu odměny za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3, odst. 1, bod 5., §12 odst. 1, písm. a/, bod 1., §14 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné dnem 1. ledna 2001 – sníženou o 50% podle §18 odst. 1 vyhlášky a v částce 75,- Kč paušální náhrady (u každého ze zastoupených) ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2003
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu