ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.781.2003.1
sp. zn. 20 Cdo 781/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. p. h. m. P., a.s., zastoupeného advokátem, proti povinné L. B., dříve S., zastoupené advokátem, prodejem movitých věcí pro 206,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3E 1209/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. října 2001, č.j. 47 Co 424/2001-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí.
Proti tomuto usnesení podala povinná, zastoupena advokátem, dovolání, které bylo posouzeno jako včasné (srovnej usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2002, sp.zn. 35 Odo 317/2001).
Podle bodu 15. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony další, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté tohoto předpisu dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným podle řízení provedeného podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Jestliže rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno dne 28. 8. 2000 (tedy před 1. 1. 2001), bylo řízení o odvolání povinné vedeno rovněž podle dosavadních právních předpisů (skutečnost, že písemné vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu obsahovalo v záhlaví složení senátu a dále poučení o lhůtě k dovolání podle zákona č. 30/2000 Sb., na tomto závěru nemůže nic změnit), a proto bylo dovolání projednáno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných v souzené věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu ( s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými vadami řízení, jež činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; k těmto vadám je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o.s.ř.). Vady vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu se nepodávají.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí není měnícím nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b/ až f/ tohoto ustanovení.
Konečně dovolání není přípustné ani podle §239 odst. 1 o.s.ř., jež dopadá na případy potvrzujících rozhodnutí, neboť odvolací soud výrokem usnesení přípustnost dovolání nevyslovil, a ani podle odstavce 2, neboť povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala.
Dovolání, které není přípustné, proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází ze situace, kdy oprávněnému, jemuž by jinak příslušela jejich náhrada, ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2, věta první, per analogiam, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravná prostředek přípustná.
V Brně dne 26. června 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu