ECLI:CZ:NS:2003:20.ND.142.2003.1
sp. zn. 20 Nd 142/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kurky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci dědictví po zůstaviteli J. M., za účasti N. M., pozůstalé manželky, a R. M., pozůstalého syna, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. D 1688/2002, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. D 1688/2002, se nepřikazuje Okresnímu soudu ve Strakonicích.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 5. 3. 2003 navrhla Naděžda Marečková přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu ve Strakonicích se zdůvodněním, že „předmětem dědického řízení je majetek v nepatrné hodnotě,“ že bydlí v Č., kam se přestěhovali krátce před manželovou smrtí, a že není „zcela zdráva.“
R. M. vyjádřil nesouhlas s přikázáním věci a trval – i se zřetelem k jeho bydlišti – na tom, aby dědická věc byla projednána u Okresního soudu v Hodoníně.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle uvedeného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech; zejména jde o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiný než příslušný soud projedná věc hospodárněji, rychleji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (zpravidla se vhodnou delegací předchází nutnosti dožádání). K přikázáni věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Ustanovení §12 odst. 3, věta druhá, o.s.ř. přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodům delegace i k soudu, jemuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena také z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě okolnosti, které manželka zůstavitele tvrdila, způsobilé odůvodnit přikázání věci nejsou; jediné, co by mohl soud v daných souvislostech zvažovat – její nepříznivý zdravotní stav – , dosáhlo toliko obecného vyjádření a v konturách z pohledu §12 odst. 2 o.s.ř. relevantních se nenabízí.
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu