ECLI:CZ:NS:2003:20.ND.143.2003.1
sp. zn. 20 Nd 143/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci žalobkyně E. L., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Z. L., o výživné, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 684/2003, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 684/2003, se nepřikazuje Okresnímu soudu ve Znojmě.
Odůvodnění:
Návrh, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu ve Znojmě, zdůvodnila žalobkyně nedostatkem finančních prostředků na časově náročnou cestu z jejího bydliště k příslušnému soudu, popř. na úhradu pobytu (přenocování) v hotelu v R., a tím, že její matka, kterou navrhuje vyslechnout jako svědkyni, má trvalé bydliště ve Z., kde je také zaměstnána.
Žalovaný vyjádřil nesouhlas s navrženou delegací, neboť jeho zdravotní stav mu „nedovoluje dlouhodobé cestování;“ předložil rozhodnutí OSSZ v Rakovníku ze dne 10. 7. 2003, č.j. 31/3011/162/03 Al., podle něhož je ve smyslu §39 odst. 1 písm. a/ zákona č. 155/1995 Sb. plně invalidní.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle uvedeného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech; zejména jde o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiný než příslušný soud projedná věc hospodárněji, rychleji nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy spolehlivěji a důkladněji (zpravidla se vhodnou delegací předchází nutnosti dožádání). K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydané ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. a usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Ustanovení §12 odst. 3, věta druhá, o.s.ř. přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodům delegace i k soudu, jemuž má být věc přikázána, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena také z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Skutečnosti, které na podporu požadavku delegace žalobkyně přednesla, nejsou samy o sobě způsobilé přikázání věci odůvodnit (nepříznivé důsledky, jež by v případě vyhovění návrhu mohly nastat u žalovaného, negativní rozhodnutí podtrhují).
Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§12 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Pavel Krbek, v.r.
předseda senátu