ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1513.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 1513/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. H., proti žalovanému I. N. H. a.s., o odškodnění pracovního úrazu, o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 113/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2002 č.j. 16 Co 69/2002-30, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 24.5.1999 domáhal, aby byla povolena obnova řízení \"vedeného u Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 19 C 10/96\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20.5.1998 č.j. 19 C 10/96-57, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.10.1998 č.j. 16 Co 253/98-67, byla zamítnuta jeho žaloba, kterou se domáhal po žalovaném na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti zaplacení za dobu od 4.8.1995 do 31.12.1996 dalších 99.673,- Kč a za dobu od 1.1. do 31.12.1997 dalších 6.504,- Kč a kterou se domáhal po žalovaném placení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za dobu od 1.1.1998 ve výši dalších 7.501,- Kč měsíčně. Při tomto rozhodování soudy vycházely ze mzdových podkladů, které jim předložil žalovaný. Žalobce však nyní získal evidenční mzdové listy, z nichž je zřejmé, že jeho výdělek \"před pracovním úrazem\" byl vyšší než výdělek, z něhož byla náhrada za ztrátu na výdělku vypočtena. Tyto evidenční mzdové listy jsou podle jeho názoru důkazy, které nemohl bez své viny použít v původním řízení a které mohou pro něho přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 29.10.2001 č.j. 26 C 113/99-20 návrh zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že důkaz, pro který se žalobce domáhá povolení obnovy řízení, byl navrhován a proveden v původním řízení a že \"veškeré argumenty, které žalobce v návrhu na obnovu řízení jako její důvod uvádí, mohly být použity již v původním řízení\".
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26.3.2002 č.j. 16 Co 69/2002-30 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že důkaz, pro který se žalobce domáhá povolení obnovy řízení, není v řízení nový.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že mzdový list za rok 1963 sice není v řízení novým důkazem, že však \"v rámci návrhu na povolení obnovy řízení\" předložil soudu další důkazy, které v době dřívějšího rozhodnutí neměl k dispozici a které jsou způsobilé prokázat nesprávnost mzdového listu za rok 1963 a tedy i nesprávnost původních rozhodnutí soudů obou stupňů. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Protože usnesení soudů obou stupňů byla v této věci sice vydána po 1.1.2001 (usnesení soudu prvního stupně dne 29.10.2001 a usnesení odvolacího soudu dne 26.3.2002), avšak - vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl návrh na obnovu řízení - v souladu s ustanoveními bodů 15. a 16., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (jak se též uvádí v usnesení odvolacího soudu), po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno účastníkům řízení ve dnech 15. a 16.4.2002 a že dovolání žalobce ze dne 12.6.2002 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 13.6.2002.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 16.4.2002. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 16.5.2002. Protože dovolání bylo u soudu prvního stupně podáno až dne 13.6.2002, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2003
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu