ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1524.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 1524/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně České republiky - Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou č. 3, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátem, o 867.900,-Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. ledna 2001 č.j. 19 Co 10/2001-43, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 56 C 1/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2002 č.j. 11 Cmo 162/2002-53, takto:
I. Dovolání žalovaného se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16.1.2001 č.j. 19 Co 10/2001-43 odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Krajský soud při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že usnesení okresního soudu, doručované žalovanému do jeho vlastních rukou, bylo po bezvýsledném pokusu o doručení ze dne 6.11.2000 znovu žalovanému doručováno dne 7.11.2000. Protože i opakovaný pokus o doručení zůstal bezvýsledný, byla zásilka dne 7.11.2000 uložena na poště a žalovaný byl o tom vyrozuměn. Ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 občanského soudního řádu se proto považuje usnesení okresního soudu za doručené dnem 10.11.2000. Protože patnáctidenní lhůta k podání odvolání skončila dnem 27.11.2000 a protože žalovaný podal odvolání až dne 4.12.2000, je opožděné.
Žalovaný se žalobou pro zmatečnost podanou z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 4 občanského soudního řádu domáhal, aby uvedené usnesení krajského soudu bylo zrušeno. Žalobu zdůvodnil tím, že mu bylo \"doručeno\" pouze \"vyrozumění o termínu druhého pokusu o doručení, ke kterému již nedošlo, a že nebyl poučen o fikci náhradního doručení\". Protože usnesení okresního soudu, které napadl odvoláním dne 4.12.2000, si vyzvedl na poště dne 20.11.2000, byla odvolací lhůta zachována.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 28.2.2002 č.j. 56 C 1/2001-36 žalobě pro zmatečnost vyhověl. Dovodil, že doručenka o doručení písemnosti soudu má povahu veřejné listiny a že při náhradním doručení písemnosti ve smyslu ustanovení §47 občanského soudního řádu může účastník vyvrátit závěr o pravdivosti údajů na doručence, jen jestliže prokáže, že se v místě doručování v době prvního pokusu o doručení písemnosti nezdržoval, nebo jestliže pošta nedodržela postup předepsaný občanským soudním řádem nebo poštovním řádem. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že při doručování usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 \"pošta nedodržela postup podle tehdy platného poštovního řádu\", neboť \"po třech dnech od uložení zásilky na poště neprovedla ve smyslu bodu 20 přílohy 5 k vyhlášce č. 78/1989 Sb., ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb., oddělení doručenky od zásilky a její vrácení odesilateli\", žalovaného informovala, že si zásilku může vyzvednout nejpozději do 22.11.2000, a doručenku vrátila soudu až poté, kdy si žalovaný zásilku dne 20.11.2000 skutečně vyzvedl. I když žalovaný \"nevyvrátil\", že by pošta nepostupovala podle ustanovení §47 občanského soudního řádu \"co se týče výzvy avizující opětovný pokus o doručení a vyrozumění o uložení na poště\", náhradní doručení písemnosti žalovanému nebylo provedeno v souladu se zákonem. Soud prvního stupně uzavřel, že odvolání proti usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 bylo podáno včas, neboť dnem doručení je \"den převzetí zásilky\". Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16.1.2001 č.j. 19 Co 10/2001-43 proto muselo být zrušeno.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26.11.2002 č.j. 11 Cmo 162/2002-53 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu pro zmatečnost zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Uvedl, že doručení usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 je třeba posuzovat podle ustanovení §47 odst.2 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že pošta při doručování této písemnosti žalovanému postupovala v souladu se zákonem; žalovaný svou nepřítomnost v místě doručování při prvním pokusu o doručení nenamítal a nedodržení správného postupu \"při vyrozumívání\" neprokázal. Soud prvního stupně sice důvodně poště vytknul, že porušila právní předpisy o nakládání \"s předmětnou poštovní zásilkou\" tím, že nevrátila soudu po uplynutí tří dnů od uložení písemnosti na poště \"zpáteční lístek\", \"celou zásilku\" ponechala na poště až do skončení úložní lhůty a \"v úložní lhůtě provedla další pokus o doručení vyrozuměním žalovaného\", avšak \"tyto nepochybně důvodné výtky\" nejsou \"v příčinné souvislosti s vlastním procesem doručování ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. v původním znění a nešlo k tíži žalovaného\". Protože na následcích \"zákonné fikce doručení\", k níž došlo před \"tímto nesprávným postupem pošty\", to nemůže nic změnit, není žaloba pro zmatečnost důvodná.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Ztotožňuje se v něm \"s odůvodněním\" usnesení soudu prvního stupně a namítá, že mu \"bylo doručeno pouze vyrozumění o termínu druhého pokusu o doručení, ke kterému již nedošlo, a že nebyl poučen o fikci náhradního doručení\". Protože usnesení, které napadl dne 4.12.2000 odvoláním, si vyzvedl na poště dne 20.11.2000, byla odvolací lhůta zachována. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2001 - dále jen \"občanský soudní řád\") po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 občanského soudního řádu a že jde o usnesení, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 občanského soudního řádu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §229 odst. 4 občanského soudního řádu žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná. Žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení §229 odst.4 občanského soudního řádu je právním prostředkem ke zrušení usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v rozporu se zákonem odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení.
Bylo-li odvolání usnesením odvolacího soudu odmítnuto pro opožděnost, může být žaloba pro zmatečnost podaná proti tomuto usnesení důvodná, jen jestliže bude zjištěno, že odvolání ve skutečnosti opožděné nebylo, a jestliže tedy odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání v rozporu se zákonem.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci se závěr o opožděnosti odvolání žalovaného odvíjí od zjištění, kdy mu bylo usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 řádně doručeno, a že k tomuto doručení došlo (mělo dojít) v listopadu 2000, je třeba i v současné době otázku doručení této písemnosti posoudit podle v té době účinných právních předpisů, a to zejména podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen o.s.ř. (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 6. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/19963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízení odvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků (§1 o.s.ř.) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§6 o.s.ř.). Součástí práva na soudní ochranu (§3 o.s.ř.) je právo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal. Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí, je odvolací soud oprávněn a povinen odvolání odmítnout v případech, které jsou taxativně uvedeny v ustanovení §218 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř.
Odvolání proti rozhodnutí soudu je podáno včas, bylo-li podáno do patnácti dnů od jeho doručení (srov. §204 odst. 1 větu první o.s.ř.).
Podle ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou (a tímto způsobem také bylo v posuzovaném případě žalovanému doručováno usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35), zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Z ustanovení §47 odst.2 o.s.ř. vyplývá, že podmínkou pro to, aby písemnost doručovaná adresátovi do vlastních rukou mohla být doručena náhradním způsobem, uvedeným v ustanovení §47 odst. 2 poslední větě o.s.ř., je, aby se adresát písemnosti zdržoval v místě doručení v den, kdy se mu doručovatel pokusil poprvé doručit zásilku, aby doručovatel adresáta vhodným způsobem uvědomil, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení, a aby doručovatel písemnost uložil na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozuměl, jestliže i nový pokus o doručení zůstane bezvýsledným. Případná skutečnost, že uvědomění (oznámení) zanechané adresátu o tom, kdy mu doručovatel přijde zásilku znovu doručit, nebo vyrozumění o uložení zásilky na poště nebo u orgánu obce, byly později odstraněny, zničeny, ztraceny nebo se z jiných příčin k adresátovi nedostaly, nemá - byla-li doručena do sféry ovládané adresátem (například do jeho, byť společné, poštovní schránky) - z hlediska účinků náhradního doručení podle ustanovení §47 odst. 2 poslední věty o.s.ř. význam a nečiní tedy doručení vadným (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.4.1999 sp. zn. 2 Cdon 1383/97 uveřejněné pod č. 10 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
V projednávané věci dovolatel zpochybňuje závěry odvolacího soudu o tom, že k náhradnímu doručení usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 žalovanému došlo v souladu s ustanovením §47 odst.2 o.s.ř., tvrzením, že mu \"bylo doručeno pouze vyrozumění o termínu druhého pokusu o doručení, ke kterému již nedošlo\", a že \"nebyl poučen o fikci náhradního doručení\". Posledně uvedená námitka nemůže být důvodná již proto, že zákon v ustanovení §47 odst.2 o.s.ř. nepředpokládá, že adresát bude poučen \"o fikci náhradního doručení\", ale že bude jen vyrozuměn o tom, že doručovaná písemnost byla uložena na poště nebo u orgánu obce, neboť i nový (v pořadí druhý) pokus o doručení zůstal bezvýsledným.
Tvrzením, že mu \"bylo doručeno pouze vyrozumění o termínu druhého pokusu o doručení, ke kterému již nedošlo\", zpochybňuje žalovaný závěr soudů o tom, že doručovatel provedl při doručování usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 žalovanému rovněž nový (v pořadí druhý) pokus o doručení písemnosti a že po jeho bezvýslednosti vyrozuměl žalovaného o uložení písemnosti u pošty. Tímto tvrzením žalovaný nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem; i když v dovolání uvedl, že nesouhlasí s právním posouzení věci odvolacím soudem, z obsahu dovolání (z jeho vylíčení v dovolání) vyplývá, že jde o námitky proti skutkovým zjištěním soudů v uvedeném směru a tedy o uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst.3 občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §241a odst.3 občanského soudního řádu lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, se pokládá ve smyslu ustanovení §241a odst.3 občanského soudního řádu výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 občanského soudního řádu, protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani nevyšly nijak najevo, jestliže soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, jestliže v hodnocení důkazů z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 občanského soudního řádu. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro právní posouzení věci.
Zjištění o tom, že doručovatel provedl při doručování usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 žalovanému rovněž nový (v pořadí druhý) pokus o doručení písemnosti a že po jeho bezvýslednosti vyrozuměl žalovaného o uložení písemnosti u pošty, soudy učinily - jak je zřejmé z obsahu spisu a z odůvodnění jejich rozhodnutí - zejména z doručenky o doručení tohoto usnesení, založené ve spise Okresního soudu v Trutnově zn. 9 C 203/2000, výpovědi svědkyně J. B., obálky \"s odtrženou doručenkou\" předložené žalovaným, a sdělení Pošty ve V. Vzhledem k tomu, že výpověď svědka J. L. nepřinesla pro věc významné poznatky (svědek vypověděl, že v poštovní schránce nebylo uvědomění o novém pokusu o doručení ze dne 6.11.2000, zatímco žalovaný tvrdí, že mu bylo \"doručeno pouze vyrozumění o termínu druhého pokusu o doručení, ke kterému již nedošlo\", tj. že mu vyrozumění ze dne 6.11.2000 bylo doručeno), postupovaly soudy při hodnocení výsledku dokazování v souladu s ustanovením §132 občanského soudního řádu (nevzaly v úvahu skutečnosti, které by z provedených důkazů nevyplynuly, žádné skutečnosti, které by byly důkazy prokázány nebo jinak vyšly najevo, nepominuly, a v hodnocení důkazů z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti není logický rozpor); uvedená skutková zjištění tedy mají oporu v provedeném dokazování.
Protože při doručování byl učiněn nový (v pořadí druhý) pokus o doručení písemnosti a protože po jeho bezvýslednosti byl žalovaný vyrozuměn o uložení písemnosti na poště (vložením vyrozumění do jeho poštovní schránky), nemá na účinnost náhradního doručení písemnosti ve smyslu ustanovení §47 o.s.ř. - jak uvedeno již výše - vliv to, zda žalovaný opravdu vyrozumění obdržel. Odvolací soud tedy správně dovodil, že doručení usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 žalovanému proběhlo v souladu se zákonem.
Soud prvního stupně (a obdobně též odvolací soud) dovodil, že pošta v rozporu s \"tehdy platným poštovním řádem\" (vyhláškou č. 78/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb.) neprovedla \"po třech dnech od uložení zásilky na poště oddělení doručenky od zásilky a její vrácení odesilateli\" a že \"bez opory v právních předpisech\" provedla \"v úložní lhůtě další pokus o doručení vyrozuměním žalovaného\". Při tomto právním posouzení věci však soudy nevzaly v úvahu, že vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů (poštovní řád), ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb. byla dnem 1.7.2000 zrušena [srov. §43 bod 4. zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách)] a že uvedené (obdobné) povinnosti v listopadu 2000 (tj. v době doručování usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 29.9.2000 č.j. 9 C 203/2000-35 žalovanému) účinné právní předpisy [srov. zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), a vyhlášku č. 225/2000 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence (vyhláška o základních službách držitele poštovní licence)] neupravovaly. Z porušení (nedodržení) již neúčinného (zrušeného) právního předpisu proto nelze dovozovat žádné pro věc významné závěry. Uvedené nesprávné právní posouzení věci se však nepromítlo do věcné správnosti usnesení odvolacího soudu, neboť odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - k dovozeným nedostatkům v činnosti pošty pro absenci \"příčinné souvislosti s vlastním procesem doručování ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř.\" stejně nepřihlédl.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 občanského soudního řádu nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem občanského soudního řádu zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první občanského soudního řádu, neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. listopadu 2003
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu