ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.1680.2003.1
sp. zn. 21 Cdo 1680/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce K. K., zastoupeného advokátkou, proti žalované Č. d., státní organizace, o 890.068,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 24/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2003, č.j. 13 Co 190/2003-12, takto:
Usnesení odvolacího soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20.března 2003, č.j. 19 C 24/2003-7, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou podanou dne 26. 2. 2003), aby mu žalovaná zaplatila 890.068,- Kč s příslušenstvím, jež v žalobě vyčíslil. Žalobu odůvodňoval tím, že u žalované pracoval jako strojvedoucí a dne 30. 9. 1993 mu byla dána výpověď z pracovního poměru, která však byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 4. 1996, sp.zn. 49 C 199/94, určena jako neplatná. Protože po obdržení výpovědi žalobce oznámil, že trvá na tom, aby byl i nadále zaměstnáván, požaduje, aby mu žalovaná zaplatila náhradu mzdy za dobu, kdy mu nepřidělovala práci.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 3. 2003, č.j. 19 C 24/2003-7, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že podle zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti Č. d., s účinností od 1. 1. 2003 je právním nástupcem Č. d., státní organizace, jiný subjekt, a to Č. d., a.s., a že žaloba byla podána dne 26. 2. 2003, dovodil, že směřuje vůči „non-subjektu“. Protože jednou s podmínek řízení je, aby účastníkem řízení byl ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává, a tento nedostatek je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, v souladu s ustanovením §104 odst. 1 o.s.ř. řízení zastavil.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 4. 2003, č.j. 13 Co 190/2003-12, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zákon č. 77/2002 Sb. upravuje transformaci Č. d. ze společnosti Č. d., s.o. na subjekt Č. d., a.s. a subjekt S. ž d. c. s.o. ke dni 1. 1. 2003. Na tyto subjekty přešly práva a povinnosti státní organizace Č. d. a tato organizace „zároveň zanikla“, když pozbyl platnosti zákon o Č. d., na základě kterého byla do obchodního rejstříku zapsána. Z logiky věci podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že stejně jako u vzniku nových společností má i výmaz státní organizace Č. d. pouze deklaratorní charakter. Protože v době podání žaloby (dne 26. 2. 2003) neměl žalovaný právní subjektivitu ani procesní způsobilost být účastníkem řízení, považoval za správné, jestliže soud prvního stupně řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení zastavil.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobce namítá, že ke zrušení právnické osoby může dojít jen na základě zákonem předpokládaných právních skutečností a zákon v případě Č. d., s.o. žádnou takovou právní skutečnost neupravuje. Zákon č. 77/2002 Sb. sice komplexně řeší vznik nových subjektů, které koncipuje jako právní nástupce státní organice Č. d., ale zároveň tuto organizaci nezrušuje. Označená žalovaná nemohla zaniknout ani „automaticky“, pozbytím platnosti zákona č. 9/1993 Sb., neboť tento zákona pouze státní organizací Č. d. zřídil, k její existenci však zapotřebí není. Je přesvědčen, že státní organizace Č. d. nebyla zrušena a zanikla až výmazem z obchodního rejstříku. Samotným přechodem práv a povinností Č. d., státní organizace na nástupnické subjekty nedochází k jejímu zániku, ale k případnému nedostatku pasivní věcné legitimace; to by však nemohlo být důvodem pro zastavení řízení, ale pouze pro případné zamítnutí žaloby. Bylo-li řízení zahájeno s existujícím subjektem, který v průběhu řízení zanikl, je namístě, aby soud užil institut procesního nástupnictví podle §107 o.s.ř. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2003, č.j. 13 Co 190/2003-12, zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a os..ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V projednávané věci bylo řízení žalobou zahájeno proti žalované označené „Č. d., státní organizace,“. Soud prvního stupně i soud odvolací dospěly k závěru, že takto označený subjekt v době zahájení řízení neexistoval, a proto řízení pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení bylo zastaveno (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten komu je zákon přiznává.
Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby. Právnickými osobami jsou i jiné subjekty o kterých to stanoví zákon [§18 odst. 1, 2 písm. d) obč. zák.].
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 9/1993 Sb., o Č. d., zřizují se Č. d. se sídlem v P. Č. d. jsou právnickou osobou, která se zapisuje do obchodního rejstříku (§1 odst. 2 stejného zákona).
Podle ustanovení §19 odst. 2 obč. zák. právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního rejstříku nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvláštní zákon jejich vznik jinak.
Způsobilost právnické osoby mít práva a povinnosti je spojena s okamžikem vzniku právnické osoby; tento okamžik váže ustanovení §19 odst. 2 obč. zák. ke dni zápisu do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, nestanoví-li ovšem zvláštní zákon vznik právnické osoby jinak. Z povahy věci vyplývá, že zápis subjektu, jenž byl za jsoucí (tedy existující) právnickou osobu prohlášen zvláštním zákonem [§18 odst. 2 písm. d) obč. zák.], vznik právnické osoby jen osvědčuje (deklaruje) a konstitutivní účinky předpokládané ustanovením §19 odst. 2 obč. zák. již vyvolat nemůže. Právnická osoba tu vzniká přímo dnem účinnosti zákona (jeho příslušného ustanovení), ledaže by jiný okamžik jejího vzniku vymezovala další ustanovení onoho zákona.
S přihlédnutím k dikci §1 odst. 1 zákona č. 9/1993 Sb., o Č. d., a k tomu, že zákon se vznikem Č. d. jinde, než v §1, nezabývá, je nutno uzavřít, že státní organizace Č. d. – označená jako žalovaná - nabyla způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivity) dnem 1. 1. 1993, kdy se zákon č. 9/1993 Sb., o Č. d. stal účinným; stejným dnem nabyla i způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení (§19 o.s.ř.).
Pro závěr o tom, zda tato podmínka řízení byla splněna ještě ke dni podání žaloby je třeba zkoumat, kdy a za jakých okolností způsobilost právnické osoby být účastníkem řízení (způsobilost mít práva a povinnosti - §18 obč. zák.) zaniká. Se závěrem odvolacího soudu, že označená žalovaná zanikla dne, kdy pozbyl platnosti zákon o Č. d., na základě kterého vznikla a byla zapsána do obchodního rejstříku, a že výmaz státní organizace Č. d. má pouze deklaratorní charakter, dovolací soud nesouhlasí.
Podle ustanovení §20a odst. 2 obč. zák. právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvláštní zákony nestanoví jinak.
Jak správně uvádí dovolatel, vznik právnické osoby je jednorázová právní událost vázaná v čase. Jestliže, jak výše uvedeno, k určitému dni byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby označená žalovaná jako právnická osoba vznikla, neznamená to jen její vznik, ale zároveň také, že existuje až do té doby než budou splněny zákonné podmínky proto, aby takto vzniklá právnická osoba zanikla. Takovou podmínkou však není skutečnost, že po celou dobu existence právnické osoby musí také existovat právní předpis, na základě kterého tato právnická osoba vznikla. S případným zánikem předpisu, na základě něhož byl určitý subjekt označen za právnickou osobu [§18 odst. 2 písm. d) obč. zák.], zákon z hlediska subjektivity právnické osoby žádné účinky nespojuje (stejně platí obráceně, že takto vzniklá právnická osoba může zaniknout bez ohledu na to, zda nadále platí právní předpis, na základě kterého vznikla). Proto ani z hlediska způsobilosti právnické osoby být účastníkem občanského soudního řízení (§19 o.s.ř.) nemá případný zánik takového právního předpisu žádný význam.
Ustanovení §20a odst. 2 občanského zákoníku plně koresponduje s ustanovením §68 odst. 1 obchodního zákoníku, jež stanoví, že společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Proto teprve výmaz z obchodního rejstříku zpravidla způsobuje, že do té doby existující právnická osoba (subjekt, který je způsobilým nositelem práv a povinností) zaniká. Zvláštním zákonem, s nímž ustanovení §20a odst. 2 in fine obč. zák. pro zánik právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku rovněž počítá, nemůže být zákon č. 9/1993 Sb., o Č. d., neboť ten v žádném ustanovení zánik státní organizace Č. d. neupravuje. Stejné platí o zákoně č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti Č. d., státní organizaci S. ž. d. c. a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů; sám občanský zákoník se žádnou jinou skutečností zánik právnické osoby nespojuje. Je tedy jedině výmaz z obchodního rejstříku onou skutečností, jež zánik označené žalované mohla způsobit.
Na tomto závěru nemůže nic měnit ani to, že může dojít k situaci, kdy dosud existující právnická osoba, v důsledku úplného převodu práv a povinností, které jsou s ní spojeny, již není nositelem žádných práv a povinností. Takováto situace nemá za následek zánik právnické osoby, ale pouze (jak správně uvádí dovolatel) skutečnost, že případná žaloba proti takovému subjektu musí být, právě pro nedostatek pasivní věcné legitimace, zamítnuta. Protože označená žalovaná Č. d., státní organizace, ke dni podání žaloby ještě z obchodního rejstříku vymazána nebyla (stalo se tak dne 7. 4. 2003), byla splněna podmínka řízení uvedená v ustanovení §19 o.s.ř., totiž, že žaloba byla podána proti účastníku, který má způsobilost mít práva a povinnosti. Jestliže tuto způsobilost po zahájení řízení ztratil, je namístě ve vztahu k právům a povinnostem, které ještě ke dni zániku měla, postup podle ustanovení §107 o.s.ř.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud České republiky proto usnesení odvolacího soudu zrušil, a protože důvody pro zrušení usnesení odvolacího soudu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, §243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení) §226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2003
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu