ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.2036.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 2036/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce F. K. proti žalované České republice - Ministerstvu zahraničních věcí se sídlem v Praze 1, Loretánské nám. 101/5, o 110.639,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 16 C 201/95, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2002 č.j. 13 Co 257/2002-426, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 9.11.2000 č.j. 16 C 201/95-380 ve znění \"doplňujícího\" usnesení ze dne 7.12.2000 č.j. 16 C 201/95-384 zamítl žalobu (změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), kterou se žalobce domáhal zaplacení 110.639,45 Kč s příslušenstvím a vydání potvrzení o odpracování přesčasových hodin, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 76.550,- Kč k rukám advokáta.
Podáním ze dne 2.4.2001 žalobce požádal o prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti uvedenému rozsudku. Žádost odůvodnil zejména tím, že \"rozhodnutí neobdržel a nevyloučil, že s ohledem na svoji rozsáhlou korespondenci mohl on, případně některý z jeho rodinných příslušníků přehlédnout oznámení pošty o uložení zásilky, o jeho záměru podat odvolání nemůže být pochyb, neboť svůj záměr vyjádřil již v soudní síni při vyhlášení rozsudku a v několika urgencích písemného vyhotovení rozsudku, na které správa soudu reagovala až 29.3.2001 s oznámením, že rozsudek nabyl právní moci, čímž se dozvěděl o existenci písemného vyhotovení rozsudku\". Žalobce současně uvedl, že odvolání podá do 15ti dnů po seznámení se s odůvodněním rozsudku, nejpozději do 17.4.2001.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26.7.2001 č.j. 16 C 201/95-389 zamítl návrh žalobce na prominutí lhůty k odvolání \"proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 16 C 201/95-380 ze dne 9.11.2000 ve spojení s usnesením č.j. 16 C 201/95-384 ze dne 7.12.2000\". Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce nepodal spolu s návrhem na prominutí zmeškání odvolací lhůty také samotné odvolání do 15ti dnů po odpadnutí překážky podle ust. §58 odst. 1 o.s.ř.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.5.2002 č.j. 13 Co 257/2002-426 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce s návrhem na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nespojil i samotné odvolání. Na této skutečnosti nemůže podle odvolacího soudu \"nic změnit ani fakt, že žalobce podal dne 13.4.2001 další návrh na prominutí zmeškané lhůty, v němž ještě dále rozvádí důvody pro prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání\", a že téhož dne podal odvolání proti oběma rozhodnutím soudu prvního stupně. Odvolání ze dne 13.4.2001 již nemůže mít účinky předpokládané ust. §58 odst.1 o.s.ř., když \"podáním ze dne 2.4.2001 žalobce pouze uplatnil nárok na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, aniž by odvolání podal\".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí s názorem soudů obou stupňů, že \"nespojil žádost o prominutí lhůty k podání odvolání se zmeškaným úkonem ve smyslu ust. §58 odst.1 o.s.ř.\", neboť dne 13.4.2001 osobně doručil do podatelny soudu návrh na prominutí zmeškané lhůty a odvolání proti rozsudku ze dne 9.11.2000 sp. zn. 16 C 201/95 tj. přede dnem, kdy uplynula patnácti denní lhůta pro takové podání dle ust. §58 odst. 1 o.s.ř. Upozorňuje, že soud prvního stupně při svém rozhodování neměl k dispozici obě jeho podání ze dne 13.4.2001 a že proto rozhodoval \"na podkladě neúplného spisu\". Žalobce dále uvedl, že nesouhlasí \"s interpretací ustanovení §58 odst. 1 o.s.ř.\" odvolacím soudem, a navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno sice po 1.1.2001 (dne 2.5.2002), ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - jak vyplývá také z jeho odůvodnění - po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), neboť jím bylo rozhodnuto o žádosti o prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (rozsudku ze dne 9.11.2000 č.j. 16 C 201/95-380 ve znění \"doplňujícího\" usnesení ze dne 7.12.2000 č.j. 16 C 201/95-384) vydanému před 31.12.2000, je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) rovněž podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno účastníkům (žalobci a zástupci žalované) ve dnech 6.6.2002 a 10.6.2002 a že dovolání žalobce bylo dne 6.8.2002 podáno u soudu prvního stupně.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 10.6.2002. Lhůta k podání dovolání proti usnesení odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 10.7.2002. Protože dovolání bylo u soudu prvního stupně podáno až dne 6.8.2002, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. března 2003
JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.
předseda senátu