ECLI:CZ:NS:2003:21.CDO.835.2002.1
sp. zn. 21 Cdo 835/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně J. P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) M. N., 2) G., spol. s r.o., oběma zastoupeným advokátem, o určení neplatnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 515/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. května 2001 č.j. 20 Co 102/2001-127 ve znění usnesení ze dne 22. února 2002 č.j. 20 Co 102/2001-156 takto:
I. Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku krajského soudu, kterým byl rozsudek okresního soudu v části týkající se kupní smlouvy o prodeji počítačového vybavení kavárny za kupní cenu 500.000,- Kč a smlouvy o pronájmu obchodního jména zrušen a věc v tomto rozsahu postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému, se odmítá.
II. Rozsudek krajského soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek okresního soudu tak, že se zamítá žaloba o určení neplatnosti podnájemní smlouvy a kupní smlouvy o prodeji vybavení počítačové kavárny - věcí za kupní cenu 57.500,- Kč ze dne 9.2.1998, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. listopadu 2000 č.j. 8 C 515/99-108 v části, v níž bylo rozhodnuto o žalobě o určení neplatnosti podnájemní smlouvy a kupní smlouvy o prodeji vybavení počítačové kavárny - věcí za kupní cenu 57.500,- Kč ze dne 9.2.1998, a ve výroku o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu postupuje k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Kolíně dne 6.4.1999 domáhala, aby bylo určeno, že smlouva ze dne 8.2.1998 (správně ze dne 9.2.1998) o podnájmu nebytových prostor, o pronájmu vybavení nebytových prostor, o prodeji vybavení počítačové kavárny a o pronájmu obchodního jména je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaný jí prodal počítačové vybavení kavárny včetně programového software, aniž by ho \"vlastnil na základě řádné licence\", v důsledku čehož nemohla \"provozovat podnikání počítačové kavárny\". Žalovaný rovněž neplnil povinnost řádně platit nájemné vlastníku nebytových prostor, což mohlo žalobkyni \"ohrozit\" v podnájmu těchto prostor. V průběhu řízení žalobkyně doplnila, že po uzavření smlouvy zjistila, že software na ni byl převeden \"bez licence k veřejnému provozování\", a že žalovaný při uzavírání podnájemní smlouvy neměl platně uzavřenou nájemní smlouvu.
Žalobu podala žalobkyně původně pouze proti žalovanému 1) a podáním ze dne 7.5.1999 navrhla, aby do řízení přistoupil jako další účastník žalovaný 2), což Okresní soud v Kolíně pravomocným usnesením ze dne 18.5.1999 č.j. 8 C 515/99-20 připustil. Posléze žalobkyně vzala žalobu proti žalovanému 1) zpět a Okresní soud v Kolíně usnesením vyhlášeným při jednání dne 1.6.1999 rozhodl, že \"řízení se proti 1. žalovanému M. N. zastavuje\" a že \"žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému na nákladech řízení k rukám advokáta 2.150,- Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí\"; usnesení nebylo dosud písemně vyhotoveno a doručeno účastníkům řízení.
Po provedeném dokazování Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 30.11.2000 č.j. 8 C 515/99-108 určil, že smlouva uzavřená dne 9.2.1998 mezi žalovaným 2) a žalobkyní je neplatná, a rozhodl, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6.750,-Kč. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že smlouva ze dne 9.2.1998 se \"sestává\" ze smlouvy o podnájmu nebytových prostor a jejich vybavení, z kupní smlouvy na vybavení počítačové kavárny a počítačového vybavení kavárny a ze smlouvy o pronájmu obchodního jména. Nájemní smlouva, kterou žalovaný 2) získal předmět podnájmu (smlouva o nájmu nebytových prostor a vnitřního zařízení, uzavřená dne 11.9.1997 mezi žalovaným 2) jako nájemcem a V. V. a J. V. jako pronajímateli) je však neplatná (§3 odst. 2 a 4 zákona č. 116/1990 Sb.), neboť - ačkoliv byla uzavřena na dobu určitou od 2.5.1997 do 2.5.2004 - podepsána byla až dne 11.9.1997 a odsouhlasena městským úřadem \"následně\" a za nájemce byla podepsána pouze jednatelem bez připojení napsaného nebo vytištěného názvu společnosti; neplatná je proto i podnájemní smlouva, neboť žalovaný 2) nemohl převést na jiného více práv, než měl sám. Soud prvního stupně dále dovodil, že z obsahu smlouvy ze dne 9.2.1998 a z vůle smluvních stran v ní vyjádřené vyplynulo, že ostatní části smlouvy nelze oddělit od smlouvy podnájemní a že je proto ve smyslu ustanovení §41 občanského zákoníku neplatná celá smlouva ze dne 9.2.1998 (žalobkyně by neuzavřela smlouvu kupní a smlouvu o pronájmu obchodního jména, kdyby věděla, že smlouva podnájemní je neplatná). Soud prvního stupně považoval za neplatné rovněž další části smlouvy. Žalovaný 2) neprokázal, že by označení \"M.\" bylo jeho obchodní jméno, pod kterým činí právní úkony, a navíc pronájem obchodního jména není možný. Neplatná je také kupní smlouva na počítačové vybavení kavárny, neboť je v rozporu se zákonem a příčí se dobrým mravům to, aby byl prodán software \"bez příslušných licencí\". Protože žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, soud prvního stupně žalobě vyhověl.
K odvolání žalovaného 2) Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.5.2001 č.j. 20 Co 102/2001-127 ve znění opravného usnesení ze dne 22.2.2002 č.j. 20 Co 102/2001-156 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že \"pokud se žalobkyně domáhala určení, že podnájemní smlouva a kupní smlouva o prodeji vybavení počítačové kavárny - věcí za kupní cenu 57.500,-Kč ze dne 9.2.1998 je neplatná, se návrh zamítá\", a rozhodl, že \"v části týkající se kupní smlouvy o prodeji počítačového vybavení kavárny za kupní cenu 500.000,-Kč a smlouvy o pronájmu obchodního jména se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a věc se postupuje Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému\" a že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 18.916,-Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.150,-Kč, vše k rukám \"jeho zástupce\". Při zkoumání důvodnosti námitky žalovaného 2) o nedostatku věcné příslušnosti Okresního soudu v Kolíně k projednání a rozhodnutí této věci dospěl k závěru, že smlouva ze dne 9.2.1998 je \"smlouvou složenou\". V ní obsažená \"smlouva o prodeji počítačového vybavení včetně software\" představuje smlouvu mezi podnikateli zapsanými v obchodním rejstříku, uzavřenou v rámci předmětu jejich podnikání, a proto ve smyslu ustanovení §9 odst.3 písm.a) bodu aa) o.s.ř. jde o věc, k jejímuž projednání jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy s působností ve věcech obchodních. Ve věci určení neplatnosti \"smlouvy o pronájmu obchodního jména\" jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy s působností ve věcech obchodních podle ustanovení §9 odst.3 písm.c) bodu ee) o.s.ř. Ve smlouvě podnájemní a ve smlouvě o prodeji vybavení počítačové kavárny se nejedná o věci z podnikatelské činnosti účastníků, neboť ani jeden z nich nemá zapsán jako předmět podnikání nájem a vybavení nebytového prostoru je \"neoddělitelnou částí podnájemní smlouvy\"; k projednání těchto věcí jsou proto věcně příslušné okresní soudy. Při přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně ve věci určení neplatnosti podnájemní smlouvy a \"s ní související\" smlouvy o prodeji zařízení počítačové kavárny se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm.c) o.s.ř., na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že nájemní smlouva uzavřená mezi žalovaným 2) a manžely V. dne 11.9.1997 o nájmu nebytových prostor je platným právním úkonem. Nedostatek označení žalovaného 2) u podpisu osoby oprávněné jednat za společnost nečiní smlouvu neplatnou a \"trvání na formální náležitosti - dání souhlasu městského úřadu předem\" by bylo v projednávané věci v rozporu s ustanovením §3 odst. 1 občanského zákoníku, když \"účinnost nájemní smlouvy a souhlas udělený k této smlouvě připadá na den 11.9.1997\". Protože nájemní smlouva ze dne 11.9.1997 je platným právním úkonem, je - za přihlédnutí k tomu, že žalobkyně netvrdila žádný jiný důvod neplatnosti podnájemní smlouvy - platná i podnájemní smlouva ze dne 9.2.1998. Platná je i smlouva o prodeji ostatního vybavení počítačové kavárny, neboť je nedílnou součástí smlouvy o podnájmu nebytových prostor a žádný důvod její neplatnosti nebyl zjištěn.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá v první řadě, že jednotlivé části smlouvy ze dne 9.2.1998 nelze od sebe oddělovat. Z obsahu smlouvy je totiž nepochybné, že všechna ujednání se vztahují k nebytovým prostorám počítačové kavárny a že smyslem smlouvy bylo, aby žalobkyně mohla počítačovou kavárnu po žalovaném 2) \"kontinuálně provozovat pod stejným jménem a na stejném místě\". Žalobkyně dále nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že nájemní smlouva je platná (a to od data uzavření dne 11.9.1997, neboť to odporuje vůli pronajímatele uzavřít smlouvu o nájmu na dobu určitou od 2.5.1997 do 2.5.2004), a že ujednání o době nájmu je v daném případě vedlejším ujednáním, a ani s aplikací ustanovení §3 odst. 1 občanského zákoníku na splnění zákonné podmínky - předchozího souhlasu městského úřadu k pronájmu místností určených k provozování obchodu a služeb. Žalobkyně naopak dovozuje, že uzavření nájemní smlouvy bez předchozího souhlasu městského úřadu zakládá její neplatnost a že ustanovení §3 občanského zákoníku neupravuje vznik práva, neboť jde o ustanovení, na základě kterého lze ochranu odepřít již existujícímu právu. Odvolací soud neposoudil podle názoru žalobkyně správně ani otázku věcné příslušnosti. Předmětem podnikání žalovaného 2) je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a poskytování software. Nebylo proto možné dovodit, že by měl oprávnění k prodeji hardware a že by tedy mohl počítače legálně prodávat jako zboží. Spor mezi účastníky se proto netýká práv a povinností při podnikatelské činnosti žalobkyně a žalovaného 2), ale došlo k němu jen v souvislosti s jejich podnikatelskou činností. Označení \"M.\" není v žádném případě obchodním jménem či firmou; ve skutečnosti se jedná \"o název, respektive pojmenování počítačové kavárny\", a proto ani k řešení sporu týkajícího se tohoto pojmenování nemohou být věcně příslušné krajské soudy s působností ve věcech obchodních. Žalobkyně navíc nikdy neměla živnostenské oprávnění k provozování počítačové kavárny a i z tohoto důvodu nemohou být vztahy mezi ní a žalovaným 2) považovány za vztahy mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný 2) navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo jako zjevně bezdůvodné dovolacím soudem odmítnuto, popř. zamítnuto. Uvedl, že odvolací soud správně posoudil otázku platnosti nájemní smlouvy ze dne 11.9.1997 a že správně dovodil oddělitelnost jednotlivých částí smlouvy ze dne 9.2.1998. Souhlas městského úřadu byl dán ve stejný den, kdy došlo k podpisu nájemní smlouvy, a smysl a účel ustanovení §3 odst.2 zákona č. 116/1990 Sb. tak byl \"bezpochyby naplněn\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) se při přezkoumání věci nejprve zabýval otázkou, zda dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas.
Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán sice po 1.1.2001 (dne 23.5.2001), ale v souladu s ustanovením bodu 15., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle \"dosavadních právních předpisů\" (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), když rozsudek soudu prvního stupně byl vydán dne 30.11.2000, je třeba dovolání proti němu podané i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle \"dosavadních právních předpisů\", tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen \"o.s.ř.\").
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2001 sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst.1 věty druhé o.s.ř. bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení znovu. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen do vlastních rukou zástupcům účastníků [žalobkyně a žalovaného 2)] dne 13.6.2001 a že dovolání žalobkyně ze dne 5.8.2001 bylo podáno u soudu prvního stupně dne 9.8.2001.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dnem 13.6.2001 a že lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu běžela (srov. §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř.) do 13.7.2001. Dne 22.2.2002 však odvolací soud vydal usnesení č.j. 20 Co 102/2001-156, kterým opravil svůj rozsudek ze dne 23.5.2001 č.j. 20 Co 102/2001-127 ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně (v části věty, obsažené v prvním odstavci výroku rozsudku před středníkem); toto usnesení bylo doručeno zástupcům účastníků dne 13.3.2002.
Na základě opravného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22.2.2002 č.j. 20 Co 102/2001-156 začala ve smyslu ustanovení §240 odst.1 věty druhé o.s.ř. znovu běžet lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu dnem 13.3.2002, avšak jen proti tomu z jeho výroků, který byl tímto usnesením opraven (srov. též obdobné věci se týkající právní názor, vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.11.1998 sp. zn. 20 Cdo 917/98, které bylo uveřejněno pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001). Výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se kupní smlouvy o prodeji počítačového vybavení kavárny za kupní cenu 500.000,- Kč a smlouvy o pronájmu obchodního jména zrušen a věc v tomto rozsahu postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému, se oprava netýkala, a proto lhůta k podání dovolání ve vztahu k tomuto výroku rozsudku odvolacího soudu uplynula již dnem 13.7.2001.
Dovolání tedy bylo podáno včas (před uplynutím lhůty počítané podle ustanovení §240 odst.1 věty druhé o.s.ř.) jen proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn. Dovolání směřující proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se kupní smlouvy o prodeji počítačového vybavení kavárny za kupní cenu 500.000,- Kč a smlouvy o pronájmu obchodního jména zrušen a věc v tomto rozsahu postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému, podané dne 9.8.2001 je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně v tomto rozsahu podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. odmítl.
Po zjištění, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba o určení neplatnosti podnájemní smlouvy a kupní smlouvy o prodeji vybavení počítačové kavárny - věcí za kupní cenu 57.500,- Kč ze dne 9.2.1998, je přípustné podle ustanovení §238 odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu v tomto výroku ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že projednání a rozhodnutí těchto věcí nepatří do věcné příslušnosti okresních soudů.
Protože řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době do 31.12.2000, je třeba otázku věcné příslušnosti soudů v této věci i v současné době posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I. bod 2. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Podle ustanovení §9 odst.3 písm.a) bodu aa) o.s.ř. rozhodují krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních spory z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jsou-li oba účastníci zapsáni v obchodním rejstříku.
Podle ustanovení §11 odst.1 věty druhé o.s.ř. pro určení věcné příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §104a odst.1 o.s.ř. věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. Vysloví-li soud, že není příslušný, současně rozhodne, kterému věcně příslušnému soudu bude věc postoupena; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány.
V posuzovaném případě byla předmětem sporu neplatnost smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným 2) dne 9.2.1998, označené jako \"smlouva o podnájmu nebytových prostor a pronájmu vybavení nebytových prostor, o prodeji vybavení počítačové kavárny a o pronájmu obchodního jména\". Soudy bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný 2) jsou podnikatelé, kteří byli v době zahájení řízení zapsáni v obchodním rejstříku. V době zahájení řízení byla předmětem podnikání žalobkyně na základě živnostenského oprávnění mimo jiné \"školící a rekvalifikační činnost v oblasti podnikání a výpočetní techniky\" a žalovaný 2) podnikal v oblasti \"koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej\" a \"poskytování software\".
Smlouva ze dne 9.2.1998 - jak vyplývá z jejího obsahu a dalších zjištění soudů - představuje nepojmenovaný (inominátní) kontrakt, obsahující řadu vzájemně podmíněných a na sebe navazujících ujednání, jehož smyslem (hospodářským účelem) bylo převést na žalobkyni provozování tzv. počítačové kavárny. Smlouvu je tedy třeba považovat - bez ohledu na povahu dílčích závazků v ní obsažených - za jediný právní úkon, jehož jednu část nelze oddělit od ostatního obsahu a u nějž tedy případná neplatnost některé jeho části má za následek neplatnost celého právního úkonu.
Krajské soudy jako soudy prvního stupně ve věcech obchodních rozhodují - jak vyplývá z výše citovaného ustanovení §9 odst.3 písm.a) bodu aa) o.s.ř. - všechny spory, k nimž došlo z právních vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jsou-li oba účastníci zapsáni v obchodním rejstříku. Podnikatelem je osoba zapsaná v obchodním rejstříku, osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, nebo fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu (srov. §2 odst.2 obchodního zákoníku). Podnikatelskou činností (podnikáním) se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku (srov. §2 odst.1 obchodního zákoníku). O spor při podnikatelské činnosti (podnikání) zejména jde tehdy, jsou-li předmětem řízení právní vztahy (práva a povinnosti) vzniklé u obou účastníků při výkonu jejich podnikatelské činnosti (podnikání), vyplývající z předmětu jejich podnikání, vymezeného zpravidla živnostenským nebo jiným podnikatelským oprávněním nebo jinak vykonávaným v souladu s právními předpisy.
V projednávané věci nejsou pochybnosti o tom, že žalobkyně a žalovaný 2) byli v době zahájení řízení podnikateli, zapsanými v obchodním rejstříku. Při posouzení, zda ve sporu šlo v době zahájení řízení o právní vztahy vzniklé při jejich podnikatelské činnosti, je třeba vzít v úvahu, že žalobkyně jednu ze svých podnikatelských činností, na níž měla živnostenské oprávnění (\"školící a rekvalifikační činnost v oblasti podnikání a výpočetní techniky\") v místě (v K., Z. č. 85) tzv. internetové kavárny převedené na ni podle smlouvy ze dne 9.2.1998. U žalovaného 2) je z toho hlediska významné, že smlouva ze dne 9.2.1998 byla uzavřena na dobu určitou (do 2.5.2004) a že ze smlouvy pro něj vyplývaly povinnosti patřící do jeho podnikatelské činnosti. Dovolací soud proto uzavřel, že v projednávané věci šlo o spor z právních vztahů vzniklých při podnikatelské činnosti obou účastníků.
Z uvedeného vyplývá, že věc měla být v celém rozsahu projednána a rozhodnuta v prvním stupni krajským soudem s působností ve věcech obchodních, kterým byl v době zahájení řízení v této věci Krajský obchodní soud v Praze. Soud prvního stupně však v rozporu s ustanovením §104a odst.1 o.s.ř. nevyslovil k projednání a rozhodnutí sporu nedostatek své věcné příslušnosti a spor nepostoupil věcně příslušnému krajskému soudu; odvolací soud pak - veden ohledně určení neplatnosti podnájemní smlouvy a kupní smlouvy o prodeji vybavení počítačové kavárny - věcí za kupní cenu 57.500,- Kč chybným právním názorem na otázku věcné příslušnosti - způsobem vyplývajícím z ustanovení §221 odst.1 písm.b) a §221 odst.2 o.s.ř. nezjednal nápravu. Řízení před soudy tím bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; dovolací soud k této vadě přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání (§242 odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, není správný; Nejvyšší soud České republiky jej proto v tomto výroku, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil (§243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně (v části, v níž bylo rozhodnuto o žalobě o určení neplatnosti podnájemní smlouvy a kupní smlouvy o prodeji vybavení počítačové kavárny - věcí za kupní cenu 57.500,- Kč ze dne 9.2.1998, a v akcesorickém výroku o náhradě nákladů řízení), zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze, který dnem 1.1.2001 převzal věci projednávané Krajským obchodním soudem v Praze k dalšímu řízení (srov. čl. II bod 1 větu první zákona č. 215/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů) a který je jako soud prvního stupně s působností ve věcech obchodních věcně příslušný tento spor v řízení v prvním stupni projednat a rozhodnout (§243b odst.2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu