ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1013.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1013/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobce O. P., zastoupeného advokátem, proti žalované S. K., zastoupené advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 154/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2002, č. j. 39 Co 118/02-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. října 2000, č. j. 5 C 154/98-80, pod bodem I. výroku zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k bytovému domu č. p. 287 na stavební parcele č. 570 a ke stavební parcele č. 570 o výměře 295 m2 se všemi součástmi a příslušenstvím, zapsaným u Katastrálního úřadu P. na LV č. 1122 pro kat. území K. a obec P.. Pod bodem II. podíl žalované přikázal do vlastnictví žalobce a pod bodem III. uložil žalobci, aby zaplatit žalované na vyrovnání podílů celkem částku 1 543 285,- Kč. Pod body IV. až VI. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky označených nemovitostí, a to každý v rozsahu ideální jedné poloviny, k dohodě o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke sporným nemovitostem mezi účastníky nedošlo a s ohledem na stavebnětechnický charakter domu není reálné rozdělení domu možné. Po zrušení podílového spoluvlastnictví soud prvního stupně přikázal podíl žalované do vlastnictví žalobce, který v domě bydlí a o nemovitosti, na rozdíl od žalované, projevil zájem. Při stanovení přiměřené náhrady náležející žalované vycházel ze znaleckého posudku Ing. J. K., podle kterého obvyklá cena nemovitostí činila ke dni vyhlášení rozsudku částku 3 086 570,- Kč.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvoláním obou účastníků (žalobce jen do výroků o nákladech řízení) rozsudkem ze dne 17. července 2002, č. j. 39 Co 118/02-140, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změnil jen tak, že do vlastnictví žalobce přikázal obě celé nemovitosti a žalovanému uložil, aby na vyrovnání podílu zaplatil žalované částku 1 550 000,- Kč. Jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně s ohledem na ustanovení §142 odst. 1 ObčZ, z něhož vyplývá, že rozhodnutí o přikázání věci se týká celé věci, a dále na dodatek znaleckého posudku, podle kterého obvyklá cena nemovitostí v době rozhodování odvolacího soudu činila částku 3 100 000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že znalec při oceňování nemovitostí použil chybnou metodiku, v důsledku čehož zjištěná cena neodpovídá jejich skutečné ceně. Pochybení spatřuje v tom, že původně zjištěnou cenu 3 214 430,- Kč, ve které je promítnut koeficient prodejnosti, snížil na 3 100 000,-, přitom snížení ceny promítl již ve snížení životnosti domu a ve snížení koeficientu prodejnosti domu. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud řízení trpí vadami v tomto ustanovení vyjmenovanými (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odstavci 2 téhož ustanovení). V dovolání se žalovaná takových vad sama výslovně nedovolává a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z vad uvedených v §237 odst. 1 OSŘ došlo.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu jen ve výroku, pokud jím odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o částce, kterou je žalobce povinen zaplatit žalované na náhradě za její spoluvlastnický podíl, jenž žalobce získal přikázáním nemovitostí do jeho vlastnictví. Nejvyšší soud v rozhodnutí publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, (dále „Soubor“), svazku 2, pod C 132 uvedl, že „Pro posouzení toho, zda je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. a) OSŘ ve znění před novelou č. 30/2000, není rozhodující, jak odvolací soud formuloval výrok ve věci samé, ale jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, případně zda práva a povinnosti účastníků stanovil oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odlišně. Odlišností je potom myšlen jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení“. Stejný právní názor zaujal v rozhodnutích publikovaných v tomtéž svazku Souboru pod C 149 a C 159 a ve svazku 1 pod C 12, v němž dále dovodil, že „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení §242 odst. 2 písm. d) OSŘ ve znění před novelou č. 30/2000 Sb. jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu.“. K obdobnému právnímu názoru dospěl v rozhodnutí uveřejněném již dříve ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, sešit 5, ročník 1999, podle kterého „dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z pohledu ustanovení §242 odst. 2 písm. d) OSŘ jde o spor, v němž určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení §242 odst. 2 OSŘ“. Dovolací soud neshledává žádný důvod, aby se od své dosavadní praxe představované citovanou judikaturou odchýlil.
Dovolání může podat jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, případně které byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jejích právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 23. 7. 2001, sp. zn. 33 Odo 258/2001, uveřejněný v Souboru pod C 637, svazek 8.
Změna rozsudku soudu prvního stupně dovoláním napadeným rozhodnutím spočívá v tom, že jím byla žalované na přiměřené náhradě za její spoluvlastnický podíl přiznána částka o 6 715,- Kč vyšší, než jak stanovil soud prvního stupně. S ohledem na výše uvedené je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím jen ohledně této částky [§238 odst. 1 písm. a) OSŘ]. Do měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu je však dovolání subjektivně nepřípustné, neboť tímto rozhodnutím dovolatelce žádná újma nevznikla. Naopak touto změnou získala více, než ji přisoudil soud prvního stupně. Pokud odvolací soud ve shodě s rozsudkem soudu prvního stupně dovolatelce nepřiznal částku vyšší než 1 550 000,- Kč, je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem potvrzujícím a přípustnost dovolání by přicházela v úvahu jen z pohledu §239 OSŘ. Předpoklady přípustnosti dovolání podle tohoto ustanovení však nebyly naplněny, neboť odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí nevyslovil, že dovolání je přípustné (§239 odst. 1 OSŘ), a dovolatelka návrh na připuštění dovolání před vyhlášením rozsudku nevznesla (§239 odst. 2 OSŘ).
Z výše uvedených důvodů bylo dovolání žalované podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítnuto jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze skutečnosti, že žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci žádné náklady nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2003
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu