ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.1896.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1896/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobců: A) J. L., B) E. L., a C) J. K., zastoupených advokátkou, proti žalované obci O., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 7 C 949/93, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. října 2002, č. j. 21 Co 185/2001-126, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na nákladech dovolacího řízení částku 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. K. Š.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací změnil rozsudkem ze dne 1. října 2002, č. j. 21 Co 185/2001–126, rozsudek Okresního soudu Brno – venkov (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. října 2000, č. j. 7C 949/93–100, „tak, že se určuje, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti pozemku parcela č. 625 o výměře 908 m2 v k. ú. O., obec O., zapsaného na LV č. 1 u Katastrálního úřadu B. a to v poměru J. K. v rozsahu 1/20, E. L. v rozsahu ideální 1/20 a manželé L. a E. L. v rozsahu ideálních 18/20 ve společném jmění manželů“, a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku výslovně konstatoval, že věc přezkoumal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. 1. 2001, a to v souladu s článkem 15 přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl občanský soudní řád novelizován.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem v otázce vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku, vycházejícího z nesprávného posouzení zjištěného skutkového stavu. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že je považují za nedůvodné a navrhli, aby je dovolací soud zamítl.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. V dané věci odvolací soud, jak shora uvedeno, svoje rozhodnutí vydal po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů a Nejvyšší soud proto o dovolání rozhodne podle občanského soudního řádu účinného před novelou provedenou zákonem č. 30/200 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §240 odst. 1 OSŘ může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci 5. 12. 2002. Ve smyslu §57 odst. 2 OSŘ bylo posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání pondělí 6. ledna 2003. Pokud tedy žalovaná osobně předložila soudu prvního stupně dovolání 17. 1. 2003, podala je opožděně.
Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možno ji prodloužit. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a) OSŘ opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalované, která nemá právo na náhradu těchto nákladů a je povinna žalobcům uhradit náklady dovolacího řízení (§243b odst. 4, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 OSŘ). Ty jsou dány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 2.500,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, to je celkem 2.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná co jí ukládá toto rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 24. září 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu