ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.2019.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 2019/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce R. K., zastoupeného advokátem, proti žalované E. K., o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 C 35/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. listopadu 2002, č. j. 20 Co 344/2002-193, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze 6. 11. 2002, č. j. 20 Co 344/2002-19, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) z 19. 4. 2002, č. j. 6 C 35/97-180, kterým byla zamítnuta žaloba na vydání blíže ve výroku specifikovaných věcí a částky 10.882,- Kč, a pro případ nemožnosti vydání věcí zaplacení částky 25.000,- Kč žalobci, a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná věci, k nimž žalobce ve většině prokázal vlastnické právo, neodvezla z jeho bytu ve dnech 6. 1. a 8. l. 1994, stejně jako neodvezla peněžní částku 10.882,- Kč. Shodně se soudem prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce neprokázal, že věci, jejichž vydání se domáhá, jsou ke dni jeho rozhodování v držení žalované, a proto mu nepřísluší ochrana podle §126 odst. l ObčZ.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Vytýká odvolacímu soudu nesprávnost zjištění, že žalovaná jeho věci neodcizila. Dále namítá, že „došlo k porušení podmínky řízení podle §103 OSŘ, neboť žalovaná poté, co byla zpochybněna její výpověď se ke svému chování a jednání vyjádřila tak, že neví, co od ní soud chce a vzhledem k šoku, který prožila s poukazem na svůj zdravotní stav.“ Přesto soud neprovedl žalobcem, navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru psychiatrie k prokázání způsobilosti žalované, s čímž i žalovaná souhlasila, a vycházel jen ze zprávy praktického lékaře. Podle této zprávy však zdravotní dokumentace žalované postrádá záznamy po dobu 20 let. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná uvedla, že dovolání je neopodstatněné a navrhla, aby „rozsudek odvolacího soudu byl potvrzen“.
Dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné jen za předpokladu, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil /§238 odst. l písm. b) OSŘ/ nebo jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam /§237 odst. l písm. c) OSŘ/.
V daném případě není dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle těchto ustanovení přípustné, neboť rozsudek soudu prvního stupně je jeho prvním rozhodnutím ve věci samé a dovoláním nebylo napadeno právní posouzení věci odvolacím soudem, ale nesprávnost skutkového zjištění.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, nezabýval se dovolací soud podle §242 odst. 3 OSŘ námitkou žalobce, že žalovaná neměla procesní způsobilost, neboť taková vada řízení by mohla být napadena jen žalobou pro zmatečnost /§229 odst. písm. c) OSŘ/.
Nepřípustné dovolání bylo podle §243 odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ dovolacím soudem odmítnuto.
Žalované by podle §243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 3 OSŘ příslušela náhrada nákladů dovolacího řízení. Ty ji však nevznikly, neboť vyjádření k dovolání bylo sepsáno samotnou žalovanou.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2003
JUDr.Marie Rezková,v.r. předsedkyně senátu