ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.2079.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 2079/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., právní věci žalobců: A) V. P., B) H. P., C) R. P. a D) M. P., zastoupených advokátem, proti žalovaným: 1) A. Č., 2) L. G., 3) Ing. H. J., 4) M. D., 5) M. G., 6) Ing. A. L., 7) Ing. B. L., 8) Ing. J. L. a 9) G. P., o ochranu práva odpovídajícího věcnému břemenu a vzájemné žalobě o zrušení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov pod sp. zn. 24 C 227/93, o dovolání A. L. a žalovaných 1) – 3) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 1997, č. j. 13 Co 1162/97-303, takto:
I. Rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 22. 5. 1997, č. j. 24 C 227/93-255, jímž bylo žalované A. L. uloženo, aby se zdržela zásahů do práva chůze a příjezdové cesty žalobců po parcele žalované č. 661/1 zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 201 pro k. ú. H. D. a obec H. D. v šíři 3 m od hranice pozemků parc. č. 668/2, parc. č. 100, parc. č. 667 a parc. č. 666/4 v délce 123 m od místní komunikace parc. č. 1010 k rohu parc. č. 665/1 v k. ú. H. D., a to zatloukáním kůlů (výrok II), a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 1997, č. j. 13 Co 1162/97-303, pokud jím bylo řízení o odvolání A. L. proti tomuto výroku rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, zastaveno, se zrušují a řízení se v této části zastavuje.
II. Usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 22. 6. 1999, č. j. 42 C 297/93-363, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 1999, č. j. 13 Co 979/99-375, usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 30. 8. 2000, č. j. 42 C 297/93-387, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2001, č. j. 13 Co 1610/2000-411, se ve vztahu k žalovaným 4) – 9) zrušují a řízení se ve vztahu k těmto žalovaným zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy všech stupňů ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 4) – 9).
IV. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 1) – 3) se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 1997, č. j. 13 Co 1162/97-303, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání A. L. proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 22. 5. 1997, č. j. 42 C 297/93-255, pokud jím bylo žalované A. L. uloženo odstranění kůlů z pozemku parc. č. 661/1 v k. ú. H. D. (výrok III) zamítnuta žaloba na zrušení věcného břemene (výrok VI) a rozhodnuto o nákladech řízení (výroky IV, V a VII), dále usnesení Okresního soudu v Karviné , pobočka Havířov, ze dne 10. 10. 1998, č. j. 42 C 297/93-335, a ze dne 22. 6. 1999, č. j. 42 C 297/93-363, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10. 1999, č. j. 13 Co 979/99-375, usnesení Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, z 30. 8. 2000, č. j. 42 C 297/93-387, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2001, č. j. 13 Co 1610/2000-411, a rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 22. 5. 1997, č. j. 42 C 297/93-225, ve výrocích kterými bylo žalované A. L. uloženo odstranění kůlů z pozemku parc. č. 661/1 v k. ú. H. D. (výrok III), zamítnuta žaloba na zrušení věcného břemene (výrok VI) a rozhodnuto o nákladech řízení (výroky IV, V a VII), zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Karviné, pobočka Havířov, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem se dne 22. května 1997, č. j. 24 C 227/93-255, zastavil řízení ohledně povinnosti žalované A. L. uvést část pozemku parc. č. 661/1 do původního stavu, tzn. zpevnit povrch tak, aby byl umožněn výkon práva chůze a příjezdové cesty (výrok I.), uložil A. L. povinnost „zdržet se zásahů do práva chůze a příjezdové cesty žalobců po parcele žalované č. 661/1 zapsané v katastru nemovitostí u katastrálního úřadu ve F. na LV č. 201 pro k. ú. H. D., obec H. D. v šíři 3 metrů od hranice pozemků parc. č. 668/2, parc. č. 100, parc. č. 667 a parc. č. 666/4 v délce 123 metrů od místní komunikace parc. č. 1010/1 k rohu parc. č. 665/1 k. ú. H. D., a to zatloukáním kůlů“ (výrok II), dále uložil A. L. povinnost odstranit z této části pozemků parc. č. 661/1 zatlučených 11 kůlů do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV) a ve vztahu ke státu (výrok V), zamítl vzájemný návrh A. L., aby bylo zrušeno bez náhrady věcné břemeno, jemuž odpovídá právo chůze a příjezdové cesty vlastníků rodinného domku čp. 135 přes pozemek parc. č. 661/1 zapsaných na LV č. 215 v kat. úz. H. D. v šíři 3 metry od hranice pozemků parc. č. 668/2, 100, 667 a 664/4 v délce 123 m od místní komunikace parc. č. 1010/1 k rohu parcely č. 665/1 zřízené rozhodnutím MNV D. čj. VSaO-224/89/Ny/Pz z 29. 3. 1989 a potvrzené rozhodnutím ONV ve F. č. VÚP/268/89-335/Ing.Te/Hrn z 27. 4. 1998“ (výrok VI) a rozhodl o nákladech řízení ze vzájemného návrhu (výrok VII).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 11. 1997, č. j. 13 Co 1162/97-303, řízení o odvolání A. L. zastavil s poukazem na §§42, 43, 79 a 205 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 99/1963 Sb., 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“). Rozhodnutí odůvodnil tak, že A. L. podala odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podáním na čl. 269, v němž toliko uvedla, že proti rozsudku soudu prvního stupně podává odvolání a že jméno svého právního zástupce sdělí dodatečně. Soud prvního stupně ji proto usnesením z 8. 8. 1997, č. j. 4 C 22793-277, vyzval, aby vady svého odvolání odstranila, s tím, že ji poučil, v jakém směru je třeba odvolání doplnit a stanovil jí k odstranění vad lhůtu deseti dnů od doručení uvedeného usnesení. Toto usnesení A. L. obdržela 13. 8. 1997. Na to reagovala další písemností na č. l. 279, kterou však žádnou z vytýkaných vad neodstranila a pouze žádala zvážení křivd, které se jí přihodily. Dále odvolací soud k odvolání žalobců zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení v poměru mezi účastníky a vůči státu jak ve vztahu k žalobě tak protižalobě a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala A. L. dovolání, jehož přípustnost odvozovala z §237 odst. 1 písm. f) OSŘ. Namítla, že jí byla nesprávným postupem soudu prvního stupně odňata možnost jednat před soudem, neboť přes její žádost o odročení jednání ze zdravotních důvodů (šlo o jednání nařízená na 11. 4. 1997, 28. 4. 1997 a 22. 5. 1997) a o právní pomoc, když sama nebyla schopna zajistit si právního zástupce, soud prvního stupně jednal, prováděl dokazování a při jednání 22. 5. 1997 ve věci rozhodl. Dále podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 OSŘ) vytýkala odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci §43 odst. 2 OSŘ, který řízení o jejím odvolání zastavil, neboť ani on nepřihlédl k její žádosti o právní pomoc. V řízení byl zcela zřejmý její nesouhlas se znaleckým posudkem, který byl nařízen k vytyčení příjezdové cesty vymezené věcným břemenem, a přestože trvala na vzájemné žalobě, soud prvního stupně neprovedl jí navrhované důkazy. To bylo již v době, kdy se její zdravotní stav zhoršil natolik, že nebyla schopna dostavit se k soudu a neměla již ani právního zástupce. Za závažné pochybení považuje také rozhodnutí soudu prvního stupně při jednání 19. 1. 1996, kterým připustil přistoupení dalších účastníků do řízení na straně žalobců, když předmětné věcné břemeno bylo zřízeno jen ve prospěch určitých osob, a to žalobců A) a B). Na výzvu soudu prvního stupně, aby odvolání doplnila, nebyla schopna sama reagovat. Soudu prvního stupně však z jejího podání z 1. 6. 1997 muselo být zřejmé, že se skutečně snaží zajistit si právní pomoc. Také z něj vyplývaly skutečnosti důležité pro odvolání – např. že usiluje o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a požaduje projednání své vzájemné žaloby, že napadá závěry znalce a šetření na místě samém, že nesouhlasí se vstupem dalších účastníků do řízení na straně žalobců. A. L. navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání považují předmětné věcné břemeno váznoucí na pozemku parc. č. 661/1 za řádně vzniklé a svědčící jim všem jako spoluvlastníkům panujících nemovitostí. Podle obsahu navrhují, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
V průběhu dovolacího řízení dne 13. března 1999 původní žalovaná A. L. zemřela. To znamená, že jako účastnice řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení a dovolací soud proto podle §243c a §107 OSŘ nejprve posuzoval, zda podle povahy věci má řízení zastavit nebo v něm pokračovat. Předmětem řízení u soudu prvního stupně byly čtyři samostatné věci: 1) uvedení části pozemku parc. č. 661/1 do původního stavu tak, aby byl umožněn výkon chůze a příjezdové cesty, 2) zdržení se zásahů do práva chůze a příjezdové cesty žalobců po parcele č. 661/1, v rozsahu vymezené cesty, a to zatloukáním kůlů, 3) odstranění kůlů z pozemku parc. č. 661/1 a 4) zrušení věcného břemene. I z doplnění odvolání A. L. z 13. 8. 1997 podle obsahu vyplývá, že jím nenapadla výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo řízení o uvedení pozemku do původního stavu zastaveno. Předmětem odvolacího řízení zůstaly tedy zbývající tři věci, z nichž povinnost zdržet se zásahů do práva věcného břemene zatloukáním kůlů byla vázána na osobu A. L. Vzhledem k tomu nebylo možné po její smrti v řízení o této věci pokračovat a proto byla rozhodnutí soudů obou stupňů v této věci – výrok II rozsudku soudu prvního stupně a výrok usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení o odvolání A. L. proti tomuto uvedenému výroku rozsudku soudu prvního stupně – zrušena a řízení v této věci podle §243c a §107 odst. 1 a 2 OSŘ zastaveno.
V dalších věcech, to je odstranění kůlů z cesty na původním pozemku parc. č. 661/1, vymezené věcným břemenem, a zrušení věcného břemene, které vázne na tomto pozemku, jsou procesními nástupci A. L. ti z jejich dědiců, kteří nabyli pozemek parc. č. 661/1. Ze spisu sp. zn. D 694/99 Okresního soudu ve Frýdku – Místku dovolací soud zjistil, že dědici A. L., kteří dědictví neodmítli, jsou její děti, a to Ing. A. L., G. P., Ing. B. L., L. G., M. D., Ing. J. L., Ing. H. J., M. G. a A. Č. Usnesením uvedeného soudu ze 13. 4. 2000, č. j. D 694/99-37, byla schválena dohoda o vypořádání dědictví, kterou nabyly pozemky, vzniklé rozdělením pozemku parc. č. 661/1, které sousedí s parc. č. 664/8, 100, 657 a 664/4, tj. ty na nichž by mělo váznout věcné břemeno cesty, podle geometrického plánu vyhotoveného 16. 11. 1999 G. s. r. o. L. 447, F., při hranicích s pozemky č. 668/2, 100, 657 a 664/2, a to A. Č. (parc. č. 661/1 o výměře 3572 m²), L. G. (parc. č. 661/3 o výměře 2045 m²) a Ing. H. J. (parc. č. 661/4 o výměře 4069 m²).
Pokud v záhlaví tohoto usnesení jsou jako žalovaní uvedeni rovněž další dědici A. L., stalo se tak proto, že s nimi bylo jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím jako s účastníky řízení jednáno. Poté, co byly usnesením odvolacího soudu z 28. 11. 1997, č. j. 13 Co 1162/97-303, zrušeny výroky rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení a věc vrácena soudu prvního stupně v tomto rozsahu k dalšímu řízení, soud prvního stupně usnesením z 10. 10. 1998, č. j. 24 C 227/93-335, o nákladech řízení tehdy ještě vůči žalované A. L. rozhodl. Doplňujícím usnesením z 22. 6. 1999, č. j. 24 C 227/93-363, však již jednal se všemi dědici A. L. jako jejími procesními nástupci. Stejně postupoval i odvolací soud, který usnesením z 13. 10. 1998, č. j. 13 Co 979/99-375, obě uvedená usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ten rozhodl o nákladech řízení znovu usnesením z 30. 8. 2000, č. j. 42 C 297/93-387, a odvolací soud usnesením z 18. 5. 2001, č. j. 13 Co 1610/2000-411, zčásti usnesení soudu prvního stupně potvrdil a zčásti změnil.
Protože se procesními nástupkyněmi žalované A. L., tedy účastnicemi řízení, staly jen A. Č., L. G. a Ing. H. J., ve vztahu k těm dědicům, kteří se nestali účastníky řízení (označení jako žalovaní 4/- 9/), dovolací soud vydaná rozhodnutí soudů obou stupňů o nákladech řízení, tj. 24 C 297/93-387, 13 Co 1610/2000-411, zrušil a řízení ve vztahu k nim zastavil (§234c a §104 odst. 2 OSŘ). Dovoláním A. L. bylo totiž dotčeno usnesení odvolacího soudu z 28. 11. 1997, č.j. 13 Co 1162/97-303, nejen ve výroku o zastavení řízení o odvolání A. L., v rozsahu již shora uvedeném, ale také v souvisícím výroku o nákladech řízení, na který po jeho zrušení navazovala usnesení soudů obou stupňů o nákladech řízení.
O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 4) –9) rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 4 a §146 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Dále Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání (§238a odst. l a 3 OSŘ) bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení, přezkoumal usnesení odvolacího soudu ve vztahu k žalovaným 1) – 3) v části, týkající se zastavení odvolacího řízení v rozsahu shora uvedeném (tj. mimo již řízení zastavené), a dále v souvisícím výroku o nákladech řízení.
Ve smyslu §242 odst. 1 a 3 OSŘ je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak je obsahově vymezen. K vadám uvedeným v §237 OSŘ a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ OSŘ), dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Výslovně byla v dovolání uplatněna vada řízení upravená v §237 odst. 1 písm. f) OSŘ, podle kterého je dovolání důvodné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž soud znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád přiznává. O vadu, která je z hlediska §237 odst. 1 písm. f) OSŘ významná, jde přitom jen tehdy, jestliže postup soudu se projevil v průběhu řízení, tedy nikoliv v rozhodování, a jestliže šlo o postup nesprávný, uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy (srov. rozhodnutí č. 27/1998 a č. 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §115 OSŘ ukládá soudu, aby, nestanoví-li zákon jinak, nařídil k projednání věci samé jednání, k němuž předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba, přičemž předvolání musí být účastníkům doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě. Na účastníku je, zda svého práva využije či nikoli. Podle §101 odst. 2 OSŘ pokračuje soud v řízení, i když jsou účastníci nečinní: nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, aniž požádal z důležitého důvodu o odročení, může soud projednat věc v jeho nepřítomnosti.
Důležitým důvodem, který může bránit účastníku řízení, aby se účastnil jednání soudu, je také jeho onemocnění. Požádá-li účastník z tohoto existujícího důvodu o odročení jednání, pak lze v postupu soudu, který nevyhoví takové žádosti, spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu §237 odst. l písm. f) OSŘ. Zpravidla účastník, spolu se žádostí o odročení jednání, odůvodněné tím, že onemocněl, předkládá také potvrzení o zdravotním stavu (např. fotokopii o pracovní neschopnosti). I když však účastník takové potvrzení nepředloží, může soud i z okolností, které jsou mu z průběhu řízení známy, usuzovat, zda účastníkem v žádosti o odročení uváděný důvod existuje, resp. je doložen. Těmito okolnostmi může být vysoký věk účastníka a skutečnosti, které již dříve o svém zdravotním stavu uvedl.
V dané věci A. L., která se narodila 15. 3. 1925, již v podání z 5. 9. 1996 (čl. 224) uvedla, že nemůže chodit. Poté bylo rozhodováno o její námitce podjatosti a soud prvního stupně nařídil jednání na 11. 4. 1997, přičemž předvolání k tomuto jednání bylo A. L. doručeno 10. 2. 1997. Podáním ze 7. 4. 1997, doručeným soudu prvního stupně 8. 4. 1997, A. L. požádala o odročení jednání s odůvodněním, že „po zdravotní stránce není schopna 11. 4. 1997 se procesu zúčastnit.“ Soud prvního stupně podle protokolu o jednání z 11. 4. 1997 „konstatoval její omluvu na čl. 369“ a dále ve věci jednal, prováděl také dokazování (výslech dvou svědků). Poté jednání odročil na 28. 4. 1997 „za účelem seznámení žalované s výpovědí svědků“. Dne 24. 4. 1997 bylo soudu doručeno podání A. L. z 22. 4. 1997, označené jako „žádost o další odročení soudu“. V něm uvedla, že se k jednání 28. 4. 1997 nemůže ze zdravotních důvodů dostavit, je jí 72 let, je těžce nemocná a je nucena hledat si právního zástupce. Dne 28. 4. 1997 nebylo jednáno, jednání bylo odročeno za účelem opětovného předvolání A. L. na 22. 5. 1997. Předvolání k tomuto jednání jí bylo doručeno 9. 5. 1997. Podáním ze 16. 5. 1997 doručeným soudu prvního stupně 19. 5. 1997 A. L. znovu požádala o odročení jednání s odůvodněním, že její zdravotní stav je natolik špatný, že není schopna se k nařízenému jednání dostavit. Soud prvního stupně pak v její nepřítomnosti při jednání 22. 5. 1997 ve věci rozhodl.
Z výše uvedených okolností (vysoký věk, dříve uváděné zdravotní potíže a rozhodnutí nechat se nadále zastupovat právním zástupcem) lze usuzovat, že nepříznivý zdravotní stav mohl A. L. bránit v účasti při jednání soudu prvního stupně 11. 4. 1997 a 22. 5. 1997. Pokud tedy uvedená jednání proběhla v nepřítomnosti A. L., ačkoliv o jejich odročení z důležitého důvodu žádala, přičemž 11. 4. 1997 bylo prováděno dokazování a 22. 5. 1997 vyhlášen rozsudek, byla A. L. jako účastnicí řízení tímto postupem soudu prvního stupně odňata možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. l písm. f) OSŘ.
Ani v odvolacím řízení k odstranění uvedené vady nedošlo, neboť řízení o odvolání A. L. bylo zastaveno. Odvolací soud navíc pochybil při aplikaci §43 odst. 2 OSŘ v návaznosti na §205 odst. l OSŘ a §30 OSŘ.
Podle §209 odst. l OSŘ předseda senátu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání.
Podle §205 odst. l OSŘ v odvolání má být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Podle §43 odst. l OSŘ předseda senátu vyzve účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno a poučuje také účastníky, jak je třeba opravu a doplnění provést. Podle odstavce 2 téhož ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle §30 odst. l OSŘ účastníku, u něhož jsou splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, může být na jeho žádost ustanoven zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podle odstavce 2 téhož ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně doručen A. L. 15. 7. 1997 a odvolání podala dne 25. 7. 1997 (čl. 269). V něm uvedla, že proti rozsudku soudu prvního stupně podává odvolání a že jméno právního zástupce sdělí krajskému soudu dodatečně. Na výzvu soudu prvního stupně z 8. 8. 1997 (čl. 277), aby předmětné odvolání doplnila, s poučením, jak je třeba doplnění provést, jinak bude odvolací řízení zastaveno, v podání z 21. 8. 1997 (čl. 279) uvedla, že „přes mou žádost o delší odročení a jeho odůvodnění mého zdravotního stavu… bylo jednání i s rozsudkem bez mého vědomí vykonáno.“ Dále požádala odvolací soud, „který může odvolací řízení zastavit, aby tak nekonal a zvážil moje protiprávní křivdy, které jsou uvedené v žádosti z 1. 7. 1997.“ Správně však jde o podání datované dnem 1. 6. 1997 (čl. 285 – 298), adresované (kromě Ministerstva spravedlnosti a předsedkyně soudu prvního stupně) soudu prvního stupně ve věci 24 C 227/93 a doručené soudu prvního stupně 4. 6. 1997. V tomto podání, v němž A. L. nesouhlasí s existencí věcného břemene (zřejmě s jeho vznikem i s jeho trváním), zabývá se hodnocením důkazů a postupu soudu v řízení, na straně 9 (čl. 291) rozvádí, že byla původně zastoupena a „…nyní nemůže najít právníka, který by jí zastupoval.“ Odvolací soud se však podáním z 1. 6. 1997, ač na něj A. L. v doplnění odvolání z 13. 8. 1997 odkázala (nepřesně označené datum 1. 7. 1997 na tom nic nemění), vůbec nezabýval.
Už jen z obsahu odvolání A. L. v podáních z 25. 7. 1997 a 21. 8. 1997 vyplývalo, který rozsudek a jakého soudu napadá, dále že napadá všechny výroky mimo výrok o zastavení řízení a v podání z 21. 8. 1997 uvedla jako odvolací důvod, že jednání soudu prvního stupně proběhla v její nepřítomnosti. Takové odvolání však nelze označit za neprojednatelné. Nejvyšší soud ČR uvedl již v usnesení z 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98, uveřejněném pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li z odvolání zřejmé, které rozhodnutí a v jakém rozsahu odvolatel napadá, nebrání neuvedení údajů o tom,v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo jeho postupu a čeho se odvolatel domáhá, dalšímu pokračování odvolacího řízení. Je tomu tak proto, že odvolací soud podle §212 odst. 1 OSŘ projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutím, aniž je vázán důvody dovolání a odvolacími návrhy účastníků (srov. §212 odst. 3 a 4 OSŘ). Od závěrů tohoto rozhodnutí není důvod odchýlit se ani v této věci. Kromě toho ovšem odvolací soud nepřihlédl k obsahu podání z 1. 6. 1997, a to jak z hlediska náležitostí odvolání, tak i žádosti o právní pomoc. Pokud totiž A. L. požádala o ustanovení advokáta, nebo alespoň tomu obsah jejího podání nasvědčoval, pak musela být vyzvána, aby takovou žádost doplnila a muselo být o této žádosti podle §30 OSŘ rozhodnuto. Dříve než bylo této její žádosti rozhodnuto, jí však nemohla být řádně doručena výzva k doplnění odvolání podle §43 odst. 2 OSŘ, neboť nebylo najisto postaveno, zda jí nebude doručována prostřednictvím ustanoveného zástupce.
Naproti tomu nelze za vadu, řízení která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ OSŘ) považovat, že soud prvního stupně připustil usnesením z 19. 1. 1996, aby do řízení přistoupili na straně žalobců A) a B) ještě žalobci C) a D), jak A. L. namítala. Soud prvního stupně postupoval podle §92 odst. 1 OSŘ, který stanoví, že na návrh účastníka může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vstupovat na straně navrhovatele.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo shledáno opodstatněným pro vadu řízení podle §237 odst. l písm. f) OSŘ, ke které došlo v řízení před soudem prvního stupně, dovolací soud podle §243b odst. l a 2 OSŘ zrušil jak usnesení odvolacího soudu v dotčeném rozsahu ve vztahu k žalovaným 1-3), a to včetně souvisejícího výroku o nákladech řízení, tak na něj navazující usnesení soudů obou stupňů o nákladech řízení a také rozsudek soudu prvního stupně v dotčeném rozsahu, tj. ve výrocích o povinnosti odstranit kůly z předmětného pozemku, zamítnutí žaloby na zrušení věcného břemene a nákladech řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2003
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu