ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.2111.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 2111/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. Č., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. Č., zastoupenému advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 8 C 175/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. března 2003, č. j. 31 Co 80/2003-195, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 7.912,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. srpna 2002, č. j. 8 C 175/2000-167, zrušil „podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, zapsaných v katastru nemovitostí pro katastrální území a obec K. L. na LV č. 124 u Katastrálního úřadu v N., tj. k domu č. p. 98 na stavební parcele č. 110, stavební parcele č. 110 a zahradě č. 614, včetně součástí a příslušenství“ (výrok I.), „nemovitosti uvedené ve výroku I., včetně součástí a příslušenství přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně“ (výrok II.) a „uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému částku 74.490,- Kč do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku“ (výrok III.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 27. března 2003, č. j. 31 Co 80/2003-195, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o nákladech řízení, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to výrok I. ve správném znění, že „podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí pro k. ú. a obec K. L. na LV č. 124 u Katastrálního úřadu v N., to je k domu čp. 98 na st. p. č. 107, ke st. p. č. 107 a k zahradě p. č. 1614 včetně součástí a příslušenství, se zrušuje“. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že „opravil označení pozemků, k nimž je spoluvlastnictví zrušováno, tak, aby odpovídalo listu vlastnictví č. 124 a znění žalobního petitu, neboť v tomto směru se soud prvního stupně dopustil zjevné nesprávnosti.“
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání a uvádí, že uplatňuje přípustnost podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 OSŘ) však žalovaný nevytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, ale namítá, že došlo k vadě řízení, která měla za následek nesprávné právní posouzení věci. Žalovaný nesouhlasí s tím, že odvolací soud opravil označení předmětu sporu s odůvodněním, že tak opravuje zjevnou nesprávnost. Namítá, že o takovouto nesprávnost nešlo a důvody, které k tomu odvolací soud vedly, nejsou z rozsudku zřejmé. Proto také jde o rozsudek nepřezkoumatelný. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. l OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. b), c) OSŘ. Protože předpoklad stanovený v §237 odst. 1 písm. b) OSŘ nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle §237 odst. 3 OSŘ po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. O takový případ v dané věci nejde. Dovolání žalovaného nesměřuje proti nesprávnému právnímu posouzení věci, ale žalovaný namítá, že odvolací soud nepostupoval v souladu s §164 OSŘ, který upravuje opravu rozhodnutí, tedy že v řízení došlo k vadě, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Taková vada však přípustnost dovolání podle §237 odst. l písm. c) nezakládá, dovolací soud by se jí mohl zabývat jen tehdy, pokud by šlo o dovolání přípustné, a to buď proto, že byla jako dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm a) OSŘ uplatněna nebo z úřední povinnosti podle §242 odst. 3 OSŘ.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle §237 odst. l písm. c) OSŘ. Protože tak dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, bylo podle §243 odst. 5 a §218 odst. 3 OSŘ odmítnuto.
Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, je podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 OSŘ povinen nahradit žalobkyni náklady, které jí v tomto řízení vznikly. Tyto náklady představuje odměna advokáta stanovená podle §14 odst. 1, §10 odst. 3 a §4 odst. 1, odst. 2 písm. a) a §3 odst. 1 bodu 5. vyhlášky č. 484/2000 Sb., a snížená dále podle §18 odst. 1 téže vyhlášky, tedy částka 7.837,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů ve výši 75,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. Platební místo a lhůta ke splnění platební povinnosti plynou z ustanovení §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2003
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu