ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.2296.2002.1
sp. zn. 22 Cdo 2296/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. K., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Z. K., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva, eventuálně o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 1 C 566/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. května 2002, č. j. 15 Co 844/2002-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám advokátky.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva žalovaného k níže uvedeným nemovitostem, eventuálně zrušení podílového spoluvlastnictví k nim, s tím, že jejich výlučným vlastníkem bude žalovaný.
Okresní soud v Pelhřimově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. ledna 2002, č. j. 1 C 566/2000-92, výrokem I. zamítl „žalobu se žádostí, aby bylo určeno, že žalovaný Z. K., je výlučným vlastníkem nemovitostí – objektu bydlení čp. 435 postaveného na pozemku parc. č. 680 a pozemků parc. č. st. 680 – zastavěná plocha a parc. č. 851/30 – ostatní plocha, zapsaných na LV č. 737 pro obec a kat. území H. C. u Katastrálního úřadu v P.“ a výrokem II. rozhodl, že se zrušuje „podílové spoluvlastnictví účastníků nemovitostí – objektu bydlení čp. 435 postaveného na pozemku parc. č. 680 a pozemků parc. č. st. 680 – zastavěná plocha a parc. č. 851/30 – ostatní plocha, zapsaných na LV č. 737 pro obec a kat. území H. C. u Katastrálního úřadu v P.“, že „uvedené nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného Zdeňka Kováře“ a že „žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádací podíl částku 700.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. května 2002, č. j. 15 Co 844/2002-115, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně v odstavci prvém ve výroku o zamítnutí žaloby na určení vlastnictví zůstává nedotčen a že se v odstavci druhém ve výroku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví potvrzuje. Dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání a jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Namítá, že přes tvrzení odvolacího soudu, že soud prvního stupně provedl náležitá skutková zjištění, že důkazy správně zhodnotil a že nepominul žádné sporné otázky, odvolací soud se vůbec nezabýval odvolatelovými výhradami k „dohodě o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem ze 16. 12. 1997“, když se před soudní zapisovatelkou, která dohodu sepisovala, zavázal k úhradě 200.000,- Kč za přenechání podílu žalobkyně. Tuto dohodu, kterou oba účastníci podepsali před státním notářem, žalobkyně ale změnila, byl na ní padělán jeho podpis a nezákonně na ní právní zástupkyně žalobkyně dopsala ověřovací doložku. Uvedená částka odpovídala nákladům účastníků na pořízení nemovitosti, náklady byly doloženy a tuto částku byl dovolatel ochoten žalobkyni uhradit, když s plněním již započal. Změněnou dohodu s padělaným podpisem žalovaného předala právní zástupkyně žalobkyně katastrálnímu úřadu s návrhem na vklad. Ten ale návrh zamítl, neboť nebyl podepsán žalovaným, který se o změně dohody a o padělání podpisu dozvěděl od katastrálního úřadu. Soud rozhodnutím, že částka 700.000,- Kč vychází ze současného stavu, vlastně potvrzuje, že žalovaný nemovitosti do současnosti zhodnotil o 1.000.000,- Kč, aniž by se na tom žalobkyně podílela. Ta se po rozvodu odstěhovala ke svému druhovi a o nemovitosti nejevila žádný zájem. Shrnul, že se soud měl zabývat otázkami, proč žalobkyně v tříleté lhůtě nepožádala o vypořádání BSM, proč změnila obsah dohody a padělala jeho podpis, proč tuto dohodu nepředložila soudu, z jakého důvodu podala bez jeho vědomí návrh na vklad od katastru nemovitostí a proč se finančně nepodílela na zhodnocení nemovitostí. Výrok o náhradě nákladů řízení dovolatel považuje za protiprávní, když jednak nebyl důvod pro vypracování znaleckého posudku, jednak proto, že žalobu podala žalobkyně. Určení, že předmětné nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného s povinností zaplatit žalobkyni 700.000,-Kč dovolatel pokládá za zásah do principu právní jistoty a takové určení „může být použito jen tehdy, pokud jsou přesně a důsledně splněny všechny zákonné požadavky včetně okolností, které tuto možnost vylučují“. Jde při tom o otázky, jejichž řešení má po právní stránce zásadní význam, dosud v rozhodovací praxi soudů komplexně a jednoznačně neřešené. Uzavírá, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalobkyně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Poukazuje na to, že žalovaný v dovolání opakuje stejné námitky, aniž by nabídl důkazy k jejich potvrzení. Odmítá tvrzení žalovaného ať jde o jím zmiňovanou dohodu, zhodnocení nemovitostí, či okolnosti vypořádání BSM. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání jako zjevně nedůvodné odmítl, případně zamítl.
Dovolací soud zjistil, že dovolání není přípustné. V dané věci dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a přípustnost dovolání opírá o §237 odst. 1 písm. b) OSŘ, podle něhož dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Shora uvedeným rozhodnutím předcházel rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově z 15. 12. 2000, č. j. 1 C 566/2000-29, který Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením z 13. 4. 2001, č. j. 15 Co 109/2001-47, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Tento rozsudek se však týkal jen určení, že žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí, a nebylo jím rozhodováno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Proto pokud jde o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. ledna 2002, č. j. 1 C 566/2000-92, který byl potvrzen napadeným rozsudkem odvolacího soudu, prvním rozhodnutím soudu prvního stupně; přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ tak nepřichází v úvahu. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ; vzhledem k tomu, že podle §243c odst. 2 OSŘ usnesení, jímž bylo odmítnuto dovolání, protože nebylo shledáno přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) nebo podle obdobného užití tohoto ustanovení (§238 a §238a), nemusí být odůvodněno, není třeba toto zjištění blíže zdůvodňovat.
Je tedy zřejmé, že dovolání není přípustné. Proto nezbylo, než je odmítnout [§243b odst. 5 OSŘ ve spojení s §218 písm. c) OSŘ].
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna advokátce za písemné vyjádření k dovolání - §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – stanovená podle §15, §14 odst. 1, §10 odst. 3, §4 odst. 1, odst. 2 písm. a), §3 odst. 1 bodu 6, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/1996 Sb. ve výši 7.500,- Kč a paušální částku náhrady výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč, celkem tedy 7.575,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné usnesení, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. srpna 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu