ECLI:CZ:NS:2003:22.CDO.98.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 98/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyň: A) M. K., zastoupené advokátem, a B) H. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému P. M., zastoupenému advokátkou, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 1042/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. července 2002, č. j. 12 Co 564/2002-48, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. ledna 2002, č. j. 6 C 1042/2000-39, připustil, „aby do řízení na straně žalovaného přistoupila jako další účastnice řízení J. M.“. Návrh na přistoupení J. M. do řízení na straně žalovaného učinily žalobkyně na základě obrany žalovaného, podle níž většinu nemovitostí užívá manželka žalovaného J. M. podle nájemních smluv uzavřených s předchozími vlastníky manžely S. Soud prvního stupně neshledal nic, co by bránilo vstupu J. M. do řízení na straně žalovaného.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 31. července 2002, č. j. 12 Co 564/2002-48, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že „pro vydání napadeného rozhodnutí byly splněny zákonné podmínky, tj. bylo rozhodnuto na návrh žalobce, k přistoupení byl navržen další účastník, kterého žalobkyně řádně označily, tento má procesní způsobilost, ve vztahu k němu nebyl založen nedostatek pravomoci nebo věcné příslušnosti soudu, nebyla založena překážka věci zahájené či rozsouzené, kdy je zároveň jednoznačné, čeho se žalobkyně vůči přistoupivšímu účastníku domáhají a připuštění jeho přistoupení není v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení“.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že podmínky pro připuštění dalšího účastníka na jeho straně nebyly dány. Základní podmínkou připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení je, aby jeho přistoupením nebyl „vytvořen nový procesní stav, který by bránil v dalším řízení“. Připuštěním dalšího účastníka na straně žalovaného „byl pro žalovaného vytvořen stav bránící v pokračování v dalším řízení“, který vyplývá z toho, že „oběma účastníkům na straně žalovaného nemohou být poskytnuty rovnocenné prostředky procesní obrany“. Zhoršila se pozice žalovaného z hlediska procesní obrany a bylo možno při stávajícím složení procesních stran v řízení pokračovat a věc skončit meritorním rozhodnutím soudu. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §92 odst. 1 OSŘ na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Právnímu posouzení věci odvolacím soudem při řešení otázky přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného nelze nic vytknout. Odvolací soud aplikoval správný právní předpis a také jej správně vyložil. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. května 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9, ročník 2002, mimo jiné zaujal právní názor, že „možnost soudu vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení (lhostejno, zda na straně žalobce či žalovaného) je podmíněna i tím, že svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat“. Právě tímto právním názorem argumentuje dovolatel v dovolání, aniž však blíže konkretizuje, v čem by mělo spočívat zhoršení jeho procesního postavení, které má bránit v pokračování v dalším řízení. Dovolací soud vázán rozsahem dovolacích námitek v tomto ohledu nic takového neshledává. Námitka dovolatele, že bylo možno při nezměněném složení procesních stran sporu v řízení pokračovat a následně skončit meritorním rozhodnutím soudu, se týká zásady hospodárnosti řízení. Připuštění dalšího účastníka do řízení na straně žalovaného v daném případě není v rozporu s touto zásadou, jak také správně dovodil odvolací soud. Ostatně v procesním rozhodnutí upravujícím účastenství v řízení soudu ani nepřísluší, aby usuzoval na své výsledné rozhodnutí ve věci samé (konečné rozhodnutí).
Protože odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, bylo dovolání podle §243b odst. 2 OSŘ zamítnuto.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2003
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu