ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1187.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1187/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně P. e., a. s., proti žalovanému M. B., zastoupenému advokátem, o 67.496,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 132/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2003, č. j. 62 Co 520/2002-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem pro uznání ze dne 24. 9. 2002, č. j. 14 C 132/2002-17, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 67.496,80 Kč s 6,5 % úrokem z prodlení od 9. 4. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Poté, co soud vydal platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný odpor, soud usnesením ze dne 25. 7. 2002, č. j. 14 C 132/2002-12, uložil žalovanému podle §114b odst. 1 o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřil a v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení, a dále žalovaného poučil, že jestliže se v dané lhůtě bez vážného důvodu nevyjádří a ani soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a rozhodne rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř., pro jehož vydání nemusí být nařízeno jednání. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne 13. 8. 2002, žalovaný však v této lhůtě písemné vyjádření k žalobě nepodal a ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. Soud prvního stupně proto rozsudkem pro uznání rozhodl o uplatněném nároku žalobce na zaplacení náhrady za neoprávněný odběr elektřiny podle zákona č. 222/1994 Sb. a prováděcí vyhlášky.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2003, č. j. 62 Co 520/2002-34, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny, a protože odvolací důvody [§205a odst. 2 písm. a), §205b o. s. ř.], pro které by bylo možno rozsudek pro uznání zrušit, nebyly naplněny, odvolací soud jej podle §219 o. s. ř. potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru, a soudům oběma stupňů vytýká, že neaplikovaly ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zasáhly tak do jeho ústavně zaručených práv na „řádné a veřejné projednání.“ Je přesvědčen, že ust. §114b odst. 5 o. s. ř. není v souladu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která má vyšší právní sílu a absolutní povahu nepřipouštějící žádné výjimky. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání byly dány a že žalobce v odvolání neuvedl způsobilé odvolací důvody proti rozsudku pro uznání ve smyslu §205b o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá na nesprávném právním posouzení věci a dovolání tak není přípustné. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., věc projednal podle §242 o. s. ř. a dospěl k názoru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jedná se tedy o to, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1 a 2), a věcí uvedených v §118b a §120 odst. 2, místo výzvy podle §114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.
Podle §114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§153a odst. 3) musí být poučen.
Podle §153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst. 5). Podle §153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.
Námitka, že soudy měly aplikovat čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a nikoliv postupovat podle ustanovení §114b o. s. ř., které je podle názoru dovolatele v rozporu s ústavním pořádkem, nezakládá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Podle §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. soud řízení přeruší, jestliže dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení je v rozporu s ústavním zákonem nebo s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem, a podal-li u Ústavního soudu návrh na zrušení tohoto zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení.
Tento postup v řízení je třeba dodržet v případě, že soud dospěl k závěru, že ustanovení zákona je v rozporu s ústavním pořádkem. Takový závěr odvolací soud neučinil a ani Nejvyšší soud neshledal důvody k přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu, neboť ustanovení §114b o. s. ř. má za souladná s ústavním pořádkem České republiky.
Z uvedeného vyplývá, že otázka předložená k posouzení dovolacímu soudu nezakládá důvod pro závěr, že rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a odvolacímu soudu nelze vytýkat, že by pochybil při aplikaci procesních předpisů. Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalovaný nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu