ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1713.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1713/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) L. Š., a b) M. H., obou zastoupených advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemateriální újmy, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 C 4/2002, o dovolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. února 2003, č. j. 20 Co 24/2003-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 8. 10. 2002, č. j. 9 C 4/2002-24, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 40.000,- Kč a žalobci b) částku 19.725,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2003, č. j. 20 Co 24/2003-45, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh žalobce a) na zaplacení částky 40.000,- Kč zamítá, v dalším rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Při jednání před odvolacím soudem dne 5. 2. 2003 po vyhlášení rozsudku uvedl žalobce a) prostřednictvím svého zmocněnce do protokolu, že proti rozsudku podává dovolání. Rozsudek byl zmocněnci žalobce doručen 24. 2. 2003. Dne 5. 5. 2003 bylo soudu prvního stupně doručeno zdůvodnění dovolání. Jeho přípustnost je dovozována z ust. §237 odst. 1 písm. a) a §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. s tím, že se jedná o věc, která má ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. zásadní právní význam. S poukazem na vybraná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva odůvodňuje svůj nárok na přiznání spravedlivého zadostiučinění. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s právním posouzením odvolacího soudu a poukazuje na to, že dovolání neuvádí důvody, pro které je rozhodnutí odvolacího soudu napadáno, a s námitkami žalobce se odvolací soud plně vypořádal. Navrhla, aby bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v řízení pokračovat.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §240 odst. 2 věty první o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Jestliže žalobce (jeho zmocněnec) prohlásil po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, že proti tomuto rozhodnutí podává dovolání, učinil tak ve formě, kterou zákon připouští, neboť podání lze učinit jakýmkoli ze způsobů uvedených v ustanovení podle §42 o. s. ř. (tedy i ústně do protokolu). Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je tedy účinné, i když bylo podáno po vyhlášení rozhodnutí dříve, než dovolateli bylo doručeno písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí a tedy než začala běžet dovolací lhůta.
Neobsahuje-li dovolání všechny potřebné náležitosti (§241a odst. 1 o. s. ř.), jde o vadné podání, které může dovolatel z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti, dovolání za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. odmítne, protože pro jeho nedostatky nelze v řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 2. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS, sv. 23, pod C 1688).
Označením výroků dotčených dovoláním dovolatel vymezuje kvantitativní stránku přezkumu, tyto meze jsou pro dovolací soud závazné. Podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání, a pokud tyto důvody nejsou v dovolání uvedeny (chybí vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu), jedná se z hlediska vázanosti dovolacího soudu dovolacími důvody o vadu, která brání pokračování řízení, jelikož tak není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní.
V posuzovaném případě dovolání učiněné ústně do protokolu neobsahovalo vymezení rozsahu a důvodů dovolání. Lhůta k podání i k doplnění dovolání uvedená v ust. §241b odst. 3 větě první a v §240 odst. 1 o. s. ř. běžela ode dne doručení rozsudku (24. 2. 2003) a poslední den této lhůty připadl na čtvrtek 24. 4. 2002 (§57 odst. 2 o. s. ř.). Doplnění dovolání, jež je datováno dne 29. 4. 2003, bylo soudu doručeno dne 5. 5. 2003. Je tedy zřejmé, že v dvouměsíční lhůtě nebylo dovolání doplněno a tato lhůta uplynula marně. Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze zásadně přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání a tzv. blanketní dovolání žalobce a) postrádá označení dovolacích důvodů včetně jejich obsahového vymezení, i rozsah, v jakém rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové nedostatky dovolání pokračovat.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce a) podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 první věty o. s. ř. odmítl, aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. vzhledem k tomu, že žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu