ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.1958.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1958/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové, v právní věci žalobce V. M., proti žalované, označené jako „Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, Okresní soud Plzeň - město, soudce OS paní O. K.“, o 33.425,- Kč s příslušenstvím a spravedlivé zadostiučinění, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 12 C 9/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2003, č. j. Nc 260/2003-43, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před dovolacím soudem.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 2. 2003, č. j. Nc 260/2003-43, k námitce podjatosti vznesené žalobcem rozhodl, že soudce Okresního soudu Plzeň - město Mgr. M. Š. není vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 12 C 9/2002.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání. Namítá, že v jiné věci, kde vystupoval jako žalující strana, byl soudce Mgr. Š. z projednávání a rozhodování ve věci vyloučen, a navrhuje proto, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci brání rozhodnutí o dovolání neodstranitelný nedostatek podmínky dovolacího řízení.
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení, jímž Krajský soud v Plzni jako nadřízený soud rozhodoval k námitce podjatosti o vyloučení soudce okresního soudu. Dovolání je ovšem mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu (podle ustanovení §16 odst. 1 o.s.ř. o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud), vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. též stanovisko pléna Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996). Rozhoduje-li tedy krajský (v Praze městský) soud o vyloučení soudců okresního (obvodního) soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází. Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí občanský soudní řád ani neupravuje.
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 14, ročník 1997, pod pořadovým číslem 112); Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni zastavil (§104 odst. 1, §243c o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení o dovolání žalobce bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. l a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2003
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu