ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.2041.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 2041/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce MUDr. K. D. proti žalované Okresní nemocnici T., příspěvkové organizaci, o 8.050.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 85/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 1. 2001, č. j. 15 Co 908/2000-48, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 6. 11. 2000, č. j. 7 C 85/2000-36, zamítl návrh žalobce na osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením ze dne 31. 1. 2001, č. j. 15 Co 908/2000-48, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a nepřipustil proti svému rozhodnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, protože jde o rozhodnutí zásadního právního významu v otázce vymezení pojmu „odůvodňují-li to poměry účastníka“ použitého v ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., a dovozuje, že jej podává včas ve dvouměsíční dovolací lhůtě podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2001. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I., bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. byla věc odvolacím soudem projednána a rozhodnuta podle dosavadních právních předpisů, je Nejvyšší soud ve shodě se shora citovaným ustanovením bodu 17. povinen podle dosavadních právních předpisů rozhodnout i o dovolání v této věci, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůt, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci žalobce dne 28. 2. 2001 a tohoto dne také nabylo právní moci (§159 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání žalobce bylo sepsáno a podáno na poštu dne 30. 4. 2001.
V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci usnesení odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 28. 2. 2001 a skončila dne 28. 3. 2001 (středa). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalobce bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu