ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.43.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 43/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátem, proti žalované A. J., zastoupené advokátem, o 118.908,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 75/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2001, č. j. 15 Co 547/2001-180, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2001, č. j. 15 Co 547/2001-180, v zamítavém výroku o věci samé ohledně 89.181,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 1. 8. 2001, č. j. 5 C 75/95-166, v zamítavém výroku o věci samé co do částky 89.181,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody způsobené na jeho voze NISSAN při dopravní nehodě dne 28. 11. 1995, kdy se jeho automobil střetl s chodcem A. J. Vzhledem k tomu, že A. J. na následky zranění zemřel, bylo řízení vedeno proti jeho dědicům. Okresní soud v Domažlicích rozsudkem ze dne 8. 11. 1999, č. j. 5 C 75/95-130, ve znění usnesení ze dne 15. 5. 2000 a ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 28. 3. 2001 uložil žalované A. J., které jako jediné ze žalovaných dědiců připadl veškerý majetek zůstavitele, povinnost zaplatit žalobci 118.908,- Kč s příslušenstvím, co do dále požadované částky 79.272,- Kč s příslušenstvím a v plném rozsahu proti dalším tehdy žalovaným žalobu zamítl. Protože A. J. při přecházení silnice porušil ustanovení §3 a §54 vyhlášky č. 99/1989 Sb. a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobci škoda na vozidle, soud prvního stupně posoudil odpovědnost A. J. za škodu podle ust. §420 obč. zák. Výši náhrady škody, která byla určena znaleckým posudkem, soud snížil podle ustanovení §450 obč. zák. o 2/5, neboť žalobce při hustém provozu a narušené viditelnosti měl snížit rychlost svého vozidla na 48 km/hod. a tím zvýšit možnost odvrácení střetu s chodcem. Tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 5. 2001, č. j. 15 Co 261/2001-162, ve výroku o povinnosti žalované zaplatit žalobci 118.908,- Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že je třeba zabývat se věcí z hlediska ust. §427 a násl. obč. zák., neboť jde o zvláštní druh odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků a s výjimkou případů uvedených v ust. §428, větě druhé, obč. zák. je v podstatě nemožné, aby se provozovatel zprostil odpovědnosti.
Rozsudkem ze dne 1. 8. 2001, č. j. 5 C 75/95-166, Okresní soud v Domažlicích žalobu na zaplacení 118.908,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě zjištění, že dne 28. 11. 1994 došlo k dopravní nehodě, kdy se střetlo motorové vozidlo žalobce s chodcem A. J., který v důsledku toho zemřel, že usnesením Policie ČR ze dne 18. 9. 1995 bylo vyšetřování dopravní nehody odloženo a že podle odůvodnění usnesení chodec vstoupil do jízdní dráhy automobilu a řidič vozidla neporušil žádná ustanovení pravidel silničního provozu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že chodec, který porušil pravidla silničního provozu a způsobil žalobci škodu, by za ni odpovídal podle §420 obč. zák., avšak jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, posuzoval jeho odpovědnost podle ust. §427 obč. zák. a dovodil, že za škodu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravního prostředku může jako provozovatel odpovídat žalobce, avšak chodec z hlediska §427 obč. zák. za škodu neodpovídá, a proto žalobu zamítl.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 10. 2001, č. j. 15 Co 547/2001-180, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 29.027,- Kč s 17 % úrokem od 10. 5. 1995 do zaplacení, žalobu na zaplacení 89.181,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a náhradě nákladů státu. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a po právní stránce mu vytkl, že nárok posoudil výlučně podle ustanovení §427 obč. zák., ačkoliv bylo třeba použít obě ustanovení : §427 obč. zák. a §420 a násl. obč. zák. V daném případě je dána objektivní odpovědnost žalobce jako provozovatele motorového vozidla podle ust. §427 odst. 2 obč. zák., přičemž liberační důvod podle ust. §428 obč. zák. je vyloučen, a na druhé straně existuje odpovědnost chodce, který se nechoval v souladu s pravidly bezpečnosti silničního provozu, a za škodu odpovídá podle ust. §420 obč. zák. Úvahou odvolací soud pak hodnotil míru odpovědnosti chodce 15 %, a to s ohledem na závěry znaleckých posudků a výpověď spolujezdce žalobce s tím, že v důsledku nedokonalého vyšetření dopravní nehody nelze zjistit způsob, jak se chodec ocitl před automobilem žalobce. Z celkové výše způsobené škody v částce 198.180,- Kč uložil žalované zaplatit žalobci 15 %, tj. 29.027 Kč.
Proti tomuto rozsudku, a to do zamítavého výroku ve věci samé a výroků o nákladech řízení podal žalobce dovolání z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení věci, neboť použití ustanovení §427 obč. zák. za situace, kdy poškozeným je sám provozovatel, není možné, neboť by tak byl za škodu odpovědným a zároveň by odpovídal sám sobě, což odporuje účelu této právní úpravy, tj. poskytnout zvýšenou ochranu poškozeným. Při posouzení věci podle §427 obč. zák. by poškozený provozovatel vůbec nemohl uplatňovat škodu proti jinému odpovědnému subjektu. Je toho názoru, že právní úprava odpovědnosti za škodu podle ust. §427 obč. zák. předpokládá, že poškozeným je někdo jiný než provozovatel, a věc měla být proto posouzena podle §420 a násl. obč. zák. I v případě, že by dovolací soud zastával opačný názor, nesprávnost právního posouzení věci spočívá v nesprávném určení míry odpovědnosti chodce odvolacím soudem v rozsahu 15 %, neboť to je zcela neadekvátní podílu skutečné účasti chodce na vzniku škody, neodpovídá to provedeným důkazům ani tomu, že výše požadované škody byla již v předchozím rozhodnutí snížena o 2/5 z důvodu zvláštního zřetele hodných, což nebylo vzato v úvahu ani při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadené části a vrácení věci k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadené části podle §242 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2001) a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., je opodstatněné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání, může spočívat v tom, že dovolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu je protiprávní úkon, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody a presumované zavinění. Zásadně platí, že škůdce odpovídá za škodu jen v tom rozsahu, v jakém ji způsobil zaviněným porušením povinnosti. V rozsahu, v jakém se na vzniku škody podílely jiné okolnosti, a v rozsahu, v jakém byla škoda způsobena zaviněním poškozeného, není dána odpovědnost škůdce.
V dané věci se žalobce domáhá náhrady škody způsobené na jeho vozidle při střetu s chodcem. Předpokladem úspěšnosti uplatněného nároku je závěr o odpovědnosti chodce za škodu způsobenou na vozidle žalobce a odvolací soud zcela správně posuzoval odpovědnost chodce podle §420 obč. zák., založenou na presumovaném zavinění a vzhledem k tomu, že chodec porušil pravidla silničního provozu a v příčinné souvislosti s tím došlo i k poškození vozidla, dovodil jeho odpovědnost. Nelze však souhlasit s názorem odvolacího soudu, že při určení míry odpovědnosti chodce za škodu na vozidle se rozsah, v jakém se na vzniku škody spolupodílel žalobce, posuzuje podle ustanovení §427 a násl. obč. zák.
Žalobce jako provozovatel motorového vozidla je sice podroben zvláštnímu režimu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků podle §427 obč. zák., které se může zprostit jen za podmínek §428 obč. zák. Tato odpovědnost provozovatele se však vztahuje na škody způsobené jiným osobám, než je on sám, tedy na posouzení nároků poškozených, kterým byla provozem jeho vozidla způsobena škoda. V řízení o nároku na náhradu škody způsobené na vozidle zaviněným protiprávním jednáním chodce se však podíl, v jakém se poškozený spolupodílel na vzniku škody na svém voze, neřídí ustanovením §427 obč. zák., nýbrž lze jej posuzovat toliko z hlediska ustanovení §441 obč. zák. o spoluzavinění poškozeného.
Byla-li škoda způsobena také /či výlučně/ zaviněním poškozeného, v rozsahu tohoto zavinění je vyloučena odpovědnost žalovaného (škůdce). Jde tedy o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a stanovení podílu, jímž sám poškozený přispěl ke škodlivému následku. Zásadně se vychází z míry zavinění každého z nich a zvažovat je třeba veškeré příčiny vzniku škody, spočívající jak v jednání škůdce tak v jednání poškozeného, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové protiprávní jednání, jež bylo příčinou (jednou z příčin) vzniku škody.
V případě jako je tento, jde při dělení účasti na vzniku škody mezi odpovědným subjektem a poškozeným podle §441 obč. zák. především o otázku, zda žalobce jako řidič, který v době nehody řídil vůz, porušil některou z povinností, jež pro něj vyplývají z vyhlášky o pravidlech silničního provozu, a zda toto porušení se na vzniku škody podílelo, přičemž negativním závěrem policejních orgánů v tomto směru není soud podle ust. §135 o. s. ř. vázán.
Z uvedeného vyplývá, že při střetu vozidla s chodcem se odpovědnost chodce za poškození vozidla posuzuje podle §420 obč. zák. a spoluzavinění řidiče na vzniku této škody podle §441 obč. zák. Na tom nic nemění okolnost, že odpovědnost žalobce jako provozovatele vozidla za škodu způsobenou chodci se řídí ustanovením §427 obč. zák.
Protože dovolání je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. důvodné, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu s výjimkou dovoláním nenapadeného vyhovujícího výroku o věci samé zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvod, pro který byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, byl i tento rozsudek s výjimkou zamítavého výroku o věci samé co do částky 29.027,- Kč s příslušenstvím zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena Okresnímu soudu v Domažlicích k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2003 JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu