ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.725.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 725/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně E. V. proti žalované V. D., zastoupené advokátem, o 5.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 C 135/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. října 2002, č. j. 24 Co 300/2002 - 179, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 22. 3. 2001, č. j. 8 C 135/98-115, zamítl žalobu na zaplacení částky 5.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu škody vzniklé na jejím majetku v důsledku prasklého topení v bytě žalované není opodstatněný, neboť v řízení nebylo prokázáno, že škoda byla způsobena protiprávním jednáním žalované.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2001, č. j. 24 Co 345/2001-136, rozsudek soudu prvního stupně z důvodu uvedeného v ust. §205 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; současně mu uložil, aby se uplatněným nárokem na náhradu škody zabýval nejen z hledisek uvedených v ust. §420 obč. zák., ale i podle §415 obč. zák.
Rozsudkem ze dne 18. 4. 2002, č. j. 8 C 135/98 – 159, Okresní soud v Kladně žalobu znovu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Dospěl k závěru, že žalovaná neporušila žádnou právní povinnost (§415, §420 obč. zák.), a proto za škodu vzniklou žalobkyni neodpovídá.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2002, č. j. 24 Co 300/2002- 179, změnil rozsudek okresního soudu tak, že žaloba je co do základu důvodná, a v dalším jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovodil, že nechala-li si žalovaná neodborným způsobem ve svém bytě nainstalovat přídavné plechové články topení, jak bylo zjištěno z výpovědi svědka P. D. a z pasportu bytu, porušila prevenční povinnost zakotvenou v ust. §415 obč. zák. a je proto dána její odpovědnost za škodu vzniklou žalobkyni podle §420 obč. zák. I když je nepochybné, že povinnost předcházet škodám porušilo v daném případě i Stavební bytové družstvo ve Slaném, které jako správce domu mělo zajišťovat kontrolu a údržbu topných těles, je v daném případě odpovědnost žalované a tohoto družstva solidární (§511 obč. zák.) a žalobkyně má tudíž právo domáhat se náhrady škody na kterémkoliv z těchto subjektů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, neboť za škodu vzniklou žalobkyni neodpovídá žalovaná, nýbrž Stavební bytové družstvo ve S., jehož povinností jako vlastníka bylo případnou nesprávnou konstrukci topení odstranit, či jinak zasáhnout, aby se předešlo vzniku škody. Vadný je podle dovolatelky i závěr odvolacího soudu, že v daném případě za škodu odpovídají žalovaná a předmětné družstvo solidárně podle §511 obč. zák., když takováto odpovědnost nevyplývá z právního předpisu ani z rozhodnutí soudu a nejde ani o dohodnutou společnou odpovědnost. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 a po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ust. §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle §152 odst. 2 o. s. ř. rozsudkem má být rozhodnuto o celé projednávané věci. Jestliže to však je účelné, může soud rozsudkem rozhodnout nejdříve jen o její části nebo jen o jejím základu.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 5.000,- Kč tak, že základ nároku je dán. Dovoláním dotčeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o základu nároku, jehož výše nepřesahuje 20.000,- Kč. Okolnost, že odvolací soud rozhodl jen mezitímně (o základu věci) a nikoliv také o výši plnění, nemá na posouzení přípustnosti dovolání žádný vliv. Při rozhodování o základu věci soud posuzuje všechny otázky, které vyplývají z uplatněného nároku, s výjimkou těch, které se týkají jen jeho výše. Mezitímním rozsudkem se soud vyslovuje o uplatněném nároku, byť (zatím) bez určení jeho výše. Bylo-li dovoláním napadeným rozsudkem rozhodnuto jen o základu věci, pak pro závěr o nepřípustnosti dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. z hlediska limitů 20.000,- Kč resp. 50.000,- Kč) není významné, zda dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o celé projednávané věci nebo pouze o jejím základu. V takovém případě není nejen proti rozhodnutí konečnému, ale ani proti takovému mezitímnímu rozhodnutí dovolání podle tohoto ustanovení přípustné ( srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1243/99, či usnesení NS ČR ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1184/2000).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných dovolání.
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť posuzoval důvodnost dovolání proti tzv. mezitímnímu a nikoliv konečnému rozsudku odvolacího soudu; o všech dosavadních i dalších nákladech řízení proto rozhodne soud prvního stupně ve svém konečném rozsudku.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2003
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu