ECLI:CZ:NS:2003:25.CDO.785.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 785/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobců A) P. J. a B) V. J., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému městu K., o 20.800.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 8 C 104/2000, o dovolání obou žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. října 2002, č. j. 10 Co 645/2002-115, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 3. 9. 2001, č. j. 8 C 104/2000-60, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť žalobci nezaplatili soudní poplatek, ačkoli jejich žádost o osvobození od soudního poplatku byla usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 4. 2001, č. j. 8 C 104/2000-30, zamítnuta a toto usnesení bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 11. 2000, č. j. 15 Co 756/2000-28.
K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 2. 2002, č. j. 13 Co 811/2001-80, usnesení Okresního soudu Karlových Varech ze dne 3. 9. 2001, č. j. 8 C 104/2000-60, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že je třeba vyzvat žalobce k zaplacení soudního poplatku.
Poté, co byla žalobcům doručena výzva k zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení, podali žalobci znovu žádost o osvobození od soudních poplatků, kterou odůvodnili stejnými skutečnostmi jako žádost předešlou, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto. Vzhledem k tomu Okresní soud v Karlových Varech o této nové žádosti nerozhodl a protože žalobci nezaplatili soudní poplatek ve lhůtě stanovené výzvou soudu, která jim byla řádně doručena, usnesením ze dne 22. 4. 2002, č. j. 8 C 104/2000-94, řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 10. 2002, č. j. 10 Co 645/2002-115, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pokud žalobci svou žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnili stejně jako žádost, o které již bylo pravomocně rozhodnuto, není potřeba o nové žádosti znovu rozhodovat, a protože žalobci výzvě k zaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě nevyhověli, soud prvního stupně nepochybil, když řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci včasné dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. c) a §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., ve kterém odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci, protože se soud nezabýval věcnými důvody jejich odvolání, a rovněž jim tím upřel právo na přístup k nezávislým soudům. Zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce žalobci spatřují v tom, že řeší otázku přístupu účastníků k soudu a dosažení rozhodnutí ve věci za situace objektivně nerovného postavení žalobců a žalovaného. Žalobci navrhují, aby bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2002, č. j. 10 Co 645/2002-115, i usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 4. 2002, č. j. 8 C 104/2000-94, zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., oprávněným subjektem, řádně zastoupeným advokátem podle §241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V dané věci dovolatelé napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a, jakož i v §239 o. s. ř.
O žádný z případů v citovaných ustanoveních upravených se v posuzované věci nejedná.
Za podmínek stanovených v §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, které není rozhodnutím ve věci samé (usnesení o zastavení řízení není usnesením ve věci samé).
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Je-li podáno dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (§9 odst. 1 zákona č. 545/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), je zřejmé, že nejde o žádný z případů přípustnosti dovolání v ustanovení §239 o. s. ř. vyjmenovaných (srov. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1897/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS, sv. 21, č. C 1520).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobců není přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., protože žalobci nemají na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. května 2003
JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.
předsedkyně senátu