ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1360.2002.1
sp. zn. 26 Cdo 1360/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně T. Z., proti žalovanému O. Z., o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 10 C 652/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. října 2000, č. j. 9 Co 900/2000-38, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. října 2000, č. j. 9 Co 900/2000-38, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 4. 2000, č. j. 10 C 652/97-23, zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu, nacházejícímu se v domě č. p. 37/3 v R. (odstavec I.), další „uživatelkou“ bytu určil navrhovatelku (odstavec II.) a rozhodl o nákladech řízení (odstavec III. a IV.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba účastníci. Žalobkyně vzala podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 30. 6. 2000, svoje odvolání zpět a požádala současně o opravu výroku rozsudku.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 7. 2000, č. j. 10 C 652/97-30, rozhodl, že „ve výroku rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 4. 2000, č. j. 10 C 652/97-23, se v odstavci II. nahrazuje slovo „uživatelkou“ slovem „nájemkyní“. Vydání opravného usnesení odůvodnil tím, že v důsledku písařské chyby byl ve výroku rozsudku uveden termín „uživatelka“ namísto správného „nájemkyně“.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. 10. 2000, č. j. 9 Co 900/2000-38, zastavil odvolací řízení, zahájené k odvolání navrhovatelky, odvolání odpůrce (dále „žalovaný“) odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud vyšel z toho, že tehdy právně nezastoupenému žalovanému byl rozsudek soudu prvního stupně doručen dne 6. 6. 2000. Lhůta k podání odvolání začala běžet od 7. 6. 2000, a skončila 21. 6. 2000 (ve středu). Bylo-li odvolání podáno právním zástupcem žalovaného dne 22. 6. 2000, stalo se tak opožděně. Na základě toho s poukazem na ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolání odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 29. 12. 2000 dovolání prostřednictvím telefaxu, které doplnil předložením jeho originálu, podaným k poštovní přepravě dne 2. 1. 2001 (první den následující po dni pracovního klidu). Přípustnost dovolání opřel o ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod označil odkazem na ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že odvolání bylo podáno opožděně, a namítá, že dne 22. 6. 2000 byl do podatelny soudu prvního stupně předán osobně originál odvolání, které bylo již dne 21. 6. 2000 v 23,08 hodin podáno témuž soudu faxem. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 10. 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 o.s.ř.), a je podle §238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto.
Podle §242 odst. 1 a odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Vady uvedené v §237 o. s. ř. ani tzv. jiné vady řízení (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž dovolací soud podle §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. přihlíží z úřední povinnosti, nebyly v dovolání uplatněny a jejich existence se z obsahu spisu nepodává.
Dovolatel podřazuje uplatněný dovolací důvod ustanovení §241 odst. 3 písm. c) o.s.ř., nicméně tím, že zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu o opožděnosti odvolání, po obsahové stránce uplatňuje dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Výrok napadeného usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání žalovaného, vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděně.
Podle ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř. odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení opravného usnesení.
Dle §164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zřejmé nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, vydá o tom předseda senátu opravné usnesení, které doručí účastníkům; přitom může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, pokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen žalovanému do vlastních rukou dne 6. 6. 2000 (srov. doručenku na č. l. 25 verte); ze spisu rovněž vyplývá, že soud prvního stupně vydal dne 14. 7. 2000, pod č. j. 10 C 652/97-30, opravné usnesení, v němž rozhodl o opravě výroku rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 18. 4. 2000, č. j. 10 C 652/97-23; opravné usnesení bylo doručeno žalovanému dne 31. 7. 2000 (srov. doručenku na č. l. 30 verte).
V důsledku vydání opravného usnesení tak počala běžet ve smyslu ustanovení §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř. lhůta k podání odvolání proti opravovanému výroku rozsudku znovu od doručení opravného usnesení, tj. od 1. 8. 2000, která skončila v úterý 15. 8. 2000. Jak bylo vysvětleno již v rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1969, pod pořadovým číslem 57, od jehož závěrů nemá dovolací soud důvodu odchýlit se ani v této věci, lhůta k podání odvolání proti opravovanému rozhodnutí začne běžet účastníkům znovu od doručení opravného usnesení, i když toto bylo vydáno po právní moci opravovaného rozhodnutí (v dané věci tedy i za předpokladu, že odvolání bylo podáno až 22. 6. 2000, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty počítané od 7. 6. 2000). Odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně je přitom účinné i tehdy, jestliže bylo podáno po vyhlášení rozhodnutí dříve, než odvolateli bylo doručeno písemné vyhotovení tohoto rozhodnutí; není rozhodné, že v době podání odvolání ještě nezačala běžet odvolací lhůta (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1199/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1997, pod pořadovým číslem 30, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 700/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod pořadovým číslem 49).
Jestliže tedy žalovaný podal odvolání již 22. 6. 2000 a jestliže v důsledku opravného usnesení lhůta k podání odvolání doběhla až 15. 8. 2000, pak šlo o odvolání včasné.
Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud pochybil, pokud usnesením ze dne 20. 10. 2000 odvolání jako opožděné odmítl, aniž přihlédl ke skutečnosti, že soud prvního stupně vydal dne 14. 7. 2000 usnesení, jímž opravil odvoláním napadený výrok rozsudku ve věci samé, a k důsledkům z toho vyplývajícím z ustanovení §204 odst. 1 věty druhé o. s. ř.
Lze tedy uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem správné není; Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 a odst. 2 věta druhá o. s. ř.), aniž se vzhledem k výše uvedenému zabýval námitkou, že odvolání bylo podáno prostřednictvím telefaxu již 21. 6. 2000.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu