ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.1501.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1501/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně městské části P., proti žalované M. G., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 179/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2003, č. j. 13 Co 652/2002-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 1. 2003, č. j. 13 Co 652/2002-39, potvrdil rozsudek ze dne 17. 6. 2002, č. j. 12 C 179/2000-20, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) uložil žalované vyklidit a vyklizené odevzdat žalobkyni „pokoj o výměře 14,05 m2, pokoj o výměře 16,42 m2, předsíň o výměře 4,16 m2, koupelnu o výměře 2,97 m2, nacházející se na pravé straně levé části chodby a WC s koupelnou o výměře 2,25 m2, nacházející se na konci levé části chodby 2. nadzemního podlaží domu č. p. 694 v k. ú. P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), do šesti měsíců od právní moci rozsudku; dále soudy obou stupňů rozhodly o nákladech řízení.
Odvolací soud přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně, a ve shodě s ním dospěl k závěru, že žalovaná nesplnila podmínky přechodu nájmu bytu, stanovené v §706 odst. 1 obč. zák., neboť nežila s nájemkyní předmětného bytu I. H. (zemřelou dne 19. 12. 1999) ve společné domácnosti po dobu tří let před její smrtí. Dovodil, že pokud se žalovaná nastěhovala do předmětného bytu poté, kdy s nájemkyní bytu uzavřela (se souhlasem pronajímatele) smlouvu o podnájmu části bytu na dobu od 8. 11. 1996 do 31. 5. 1997, podle níž měla vyhrazenou k užívání část bytu, a za to se podílela na placení nájemného a různých činnostech pro nájemkyni, a spočívalo-li tak jejich soužití (do 31. 5. 1997) na smluvním vztahu, byl tím vyloučen jejich úmysl založit a vést trvalé životní společenství. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná nevedla se zemřelou nájemkyní společnou domácnost po zákonem stanovenou dobu, a že užívá předmětný byt bez právního důvodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a v němž uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. usuzuje z toho, že řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Uvádí, že žila se zemřelou nájemkyní bytu ve společné domácnosti od 8. 11. 1996 do její smrti, a že s ní celou tuto dobu vedla společnou domácnost, a odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy, které by uvedené tvrzení prokázaly. Dovozuje, že není vyloučeno, aby po dobu podnájemního vztahu vedla s nájemkyní bytu společnou domácnost, a že v dané věci byly splněny všechny podmínky soužití ve společné domácnosti, stanovené v §706 obč. zák. ve spojení s §115 obč. zák., přičemž vyjmenovává úkony, které pro nájemkyni vykonávala. Dovolatelka má zato, že se „podnájem a vedení společné domácnosti nikterak nevylučují“, že „rozhodující pro daný případ je naplnění znaků společné domácnosti …“, a že není možné „…pouze z formálních důvodů, že byla uzavřena (formální) podnájemní smlouva dojít k závěru, že to vylučuje vedení společné domácnosti, když skutečně, objektivně, fakticky, společná domácnost podle příslušných ustanovení občanského zákoníku vedena byla“. S poukazem na uvedenou argumentaci dovozuje nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem z hlediska §706 odst. 1 obč. zák. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinila návrh na odklad jeho vykonatelnosti.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., z něhož ji dovozuje dovolatelka.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Jak je patrno z obsahu dovolání, spatřuje dovolatelka naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. v nesprávnosti právního závěru odvolacího soudu o nenaplnění zákonných podmínek přechodu práva nájmu na žalovanou ve smyslu ustanovení §706 odst. 1 obč. zák. Výtka nesprávnosti právního posouzení věci je přitom založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění o charakteru soužití žalované a zemřelé nájemkyně bytu. Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. - přípustné (§241a odst. 3 o. s. ř.). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Jestliže tedy v souzené věci dovolatelka zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu poukazem na to, že i během doby, na níž byla podnájemní smlouva uzavřena, mělo její soužití s nájemkyní bytu charakter trvalého životního společenství, a že smlouva o podnájmu byla formální (míněno zřejmě, že zde nebyla vůle podnájemní vztah založit), nelze na tomto odlišném skutkovém základu dovodit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Se zřetelem k výše uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalované podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu