ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.2024.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 2024/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce města M., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky 2.803,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 23 Ro 1300/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. dubna 2003, č. j. 10 Co 250/2003-16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. ledna 2003, č. j. 23 Ro 1300/2002-9, odmítl (podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) jako opožděně podané odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 25. listopadu 2002, č. j. 23 Ro 1300/2002-6. Tímto usnesením soud prvního stupně v důsledku zpětvzetí návrhu na vydání platebního rozkazu zrušil platební rozkaz ze dne 20. června 2002, č. j. 23 Ro 1300/2002-4, a řízení po zpětvzetí návrhu zastavil (§96 odst. 2 o.s.ř.), rozhodl o nákladech řízení účastníků a o vrácení soudního poplatku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací usnesením ze dne 22. dubna 2003, č. j. 10 Co 250/2003-16, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. ledna 2003, č. j. 23 Ro 1300/2002-9.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný – s odkazem na ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. – dovolání, v němž namítl, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání, ačkoliv soud prvního stupně nerozhodl o jeho žádosti „o navrácení lhůty k jeho podání“, obsažené v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), a že má formální i obsahové znaky uvedené v ustanovení §241a o.s.ř.
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 písm. a/ b/ a c/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání však nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., tj. z ustanovení, o něž zřejmě přípustnost dovolání opřel žalovaný. Podle tohoto ustanovení je totiž dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněného pod č. 8 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 41 v sešitě č. 5 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Pro úplnost zbývá dodat, že i kdyby odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost přesto, že soud prvního stupně dosud nerozhodl o žádosti odvolatele o prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání, pak by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. října 1998, sp. zn. 20 Cdo 748/98, uveřejněného pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 1999 časopisu Soudní judikatura a pod č. 42 v sešitě č. 7 z roku 1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); takovéto vady – stejně jako vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. – přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. §242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání proti napadenému usnesení ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu. Lze proto – stejně jako ve shora zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 – uzavřít, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud bez jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahové konkretizace.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu