ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.2107.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 2107/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. H., proti žalovanému O. H., o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 9 C 1689/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 2001, č. j. 21 Co 497/99-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 1.025,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. května 1999, č. j. 9 C 1689/97-22, zrušil účastníkům právo společného nájmu „bytu č. 1 sestávajícího se ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícího se v I. podlaží domu čp. 582 na ul. Ch. ve V. n. M.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), určil, že jako výlučný nájemce a člen bytového družstva bude dále byt užívat žalobkyně, žalovanému uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat žalobkyni do patnácti dnů ode dne, kdy mu bude poskytnuto náhradní ubytování, a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že účastníkům svědčí právo společného nájmu družstevního bytu manžely, a vzal za prokázáno že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 2. dubna 1997, že v tu dobu nezletilá dcera účastníků byla svěřena pro dobu po rozvodu do výchovy žalobkyně, a že se účastníci po rozvodu nedohodli na dalším osudu bytu. Soud prvního stupně tak shledal ve smyslu §705 odst. 2 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „obč. zák.“) podmínky ke zrušení práva společného nájmu bytu. S přihlédnutím ke stanovisku pronajímatele SBD V., jenž navrhl za výlučného nájemce bytu žalobkyni, dále k tomu, že dcera účastníků byla svěřena pro dobu po rozvodu do výchovy žalobkyně, a že žalovaný nehradí řádně a včas nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu, určil za výlučného nájemce bytu a člena družstva žalobkyni. Povinnost žalovaného byt vyklidit vázal toliko na zajištění náhradního ubytování, neboť shledal, že jsou tu dány důvody zvláštního zřetele hodné (fyzické napadení žalobkyně, požívání alkoholických nápojů žalovaným) k přiznání bytové náhrady pouze v této formě (§712 odst. 3 věta druhá obč. zák.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. prosince 2001, č. j. 21 Co 497/99-43, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, která doplnil na podkladě vlastního dokazování o zjištění, že ani v době po rozhodnutí soudem prvního stupně se žalovaný nikterak nepodílí na platbách spojených s bydlením v bytě a že pokračuje pod vlivem alkoholu v agresivním chování vůči žalobkyni. I přes zjištěné zdravotní potíže žalovaného (zejména epileptické záchvaty, potíže s játry a páteří) soudu prvního stupně přisvědčil, že uvedené okolnosti týkající se chování žalovaného představují důvody zvláštního zřetele hodné, pro které mu byla důvodně přiznána bytová náhrada v podobě náhradního ubytování. Doplnění dokazování provedením znaleckého posudku, jak navrhoval žalovaný, k otázce jeho zdravotního stavu, pokládal za nadbytečné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž výslovně uplatnil dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před 1. lednem 2001 (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že odvolací soud nařídil jednání na 18. 12. 2001, že telefonicky sdělil své právní zástupkyni, že se pro onemocnění nemůže jednání zúčastnit, a že jejím prostřednictvím dne 17. 12. 2001 zaslal faxem žádost o odročení jednání a téhož dne byla písemnost poslána soudu poštou. V této souvislosti odvolacímu soudu vytkl, „že nebyl řádně zastoupen ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) Občanského soudního řádu platného pro řízení zahájená před 1.1.2001“. Podáním ze dne 12. srpna 2003 upřesnil své námitky v tom směru, že jednání před odvolacím soudem proběhlo bez přítomnosti jeho právní zástupkyně, a proto „nemohla být využita možnost toho, aby odvolací soud mohl na návrh účastníka – žalovaného vyslovil přípustnost dovolání před vyhlášením potvrzujícího rozsudku“. S poukazem na svůj zdravotní stav vyslovil nesouhlas s tím, že jeho povinnost byt vyklidit byla vázána pouze na zajištění náhradního ubytování. Navrhl rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozsudkem s tím, že uplatněný důvod podle §237 odst. 1 písm. c) o. s .ř. zde není dán, neboť žalovaný byl řádně zastoupen a měl procesní způsobilost; jednání u odvolacího soudu dne 18. 12. 2001 se pro neshodu se žalovaným nezúčastnila pouze jeho právní zástupkyně, kdežto samotný žalovaný byl jednání přítomen. Dovolání navrhla zamítnout.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. I když napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. 12. 2001, musel odvolací soud v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. postupovat v odvolacím řízení podle dosavadních předpisů, bylo-li rozhodnutí soudu prvního stupně vydáno dne 10. 5. 1999. Rovněž dovolací soud proto dovolání projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se nejdříve zaměřil na posouzení otázky přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za podmínek uvedených v ustanoveních §237, §238 a §239 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dovolání přípustné, neboť směřuje proti potvrzujícímu (nikoli měnícímu) rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozhodnutím soudu odvolacího, byl jeho prvním rozsudkem ve věci.
Protože dovolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil (§239 odst. 1 o. s. ř.), a dovolatel neučinil včas návrh na vyslovení přípustnosti dovolání podle §239 odst. 2 o. s. ř., nelze opřít přípustnost dovolání ani o §239 o. s. ř.
Zbývá proto posoudit, zda je dovolání přípustné z hlediska §237 odst. 1 o. s. ř., které přípustnost spojuje s existencí v něm taxativně vyjmenovaných vad řízení. Přípustnost (a tím současně i důvodnost) dovolání není založena již tím, že dovolatel existenci těchto vad v dovolání tvrdí, ale teprve tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v §237 odst. 1 o. s. ř. skutečně trpí. Vady uvedené v §237 odst. 1 o. s. ř. zároveň představují dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., na nějž dovolatel výslovně v dovolání odkazuje, je dovolání přípustné, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Podle §20 o. s. ř. každý může před soudem jako účastník řízení samostatně jednat - má procesní způsobilost - v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. U fyzických osob tato způsobilost v plném rozsahu vzniká zletilostí (§8 odst. 1 obč. zák.). Pozbýt ji lze pouze za podmínek stanovených v §10 odst. 1 a 2 obč. zák. rozhodnutím soudu. Není-li zletilý účastník řízení zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo v této způsobilosti omezen, není splněna podmínka, že neměl procesní způsobilost, a řízení tak nemůže být zatíženo zmatečností ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. V daném případě proto přípustnost dovolání z uvedeného ustanovení nevyplývá.
Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) lze mít za to, že dovolatel též namítl existenci vady podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv a povinností, která mu zákon přiznává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjádřit se k provedenému dokazování a k právní stránce věci), projevil-li se příslušný postup v průběhu řízení, a byl-li tento postup nesprávný (srovnej rozhodnutí uveřejněné pod R 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Procesním právem přiznaným účastníku řízení občanským soudním řádem je i právo účastníka dát se v řízení zastoupit zástupcem, jehož si zvolí (§24 a násl. o. s. ř.). Zástupce, jemuž účastník udělí procesní plnou moc, je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§28 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). O odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže účastník v důsledku nesprávného postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 810/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit 14/97, pod č. 111).
Odvolací soud může podle §101 odst. 2 věty druhé o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř. za podmínek tam uvedených projednat věc v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka (jeho zástupce na základě procesní plné moci). Projedná-li však věc bez výslovného návrhu účastníka v nepřítomnosti jeho zástupce, který z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) požádal o odročení jednání, postupoval v rozporu s §101 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř. a odňal tím účastníku možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1. písm. f/ o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 2. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1358/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 6/2001, pod č. 79). Takováto situace však v posuzovaném případě nenastala.
Z obsahu spisu vyplývá, že k projednání odvolání, které dovolatel podal proti rozsudku soudu prvního stupně, nařídil odvolací soud jednání na den 18. prosince 2001. O termínu jednání byl dovolatel i jeho zástupkyně vyrozuměni dne 1. 11. a 2. 11. 2001 (viz doručenky na č.l. 33 verte). Dne 17. prosince 2001 však zástupkyně dovolatele telefonicky omluvila ze zdravotních důvodů jeho neúčast z nařízeného jednání a zároveň omluvila i sebe (bez uvedení důvodů); o odročení jednání nepožádala (viz úřední záznam na č.l. 35). Téhož dne bylo soudu doručeno faxové podání, v němž dovolatel prostřednictvím své zástupkyně omluvil svou neúčast u jednání soudu z důvodu zhoršeného zdravotního stavu a zároveň z tohoto důvodu požádal o odročení nařízeného jednání. K žádosti připojil fotokopii potvrzení lékařky o zdravotním stavu (viz č. l. 36 a 37 spisu). Podle údajů obsažených v protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 18. prosince 2001, který tvoří číslo listu 39 spisu, se dovolatel přes svou žádost o odročení jednání tohoto jednání osobně zúčastnil, jeho zástupkyně však přítomna nebyla s konstatováním, že jí bylo doručeno vyrozumění o termínu jednání dne 2. 11. 2001 a že se telefonicky omluvila dne 17. 12. 2001. Odvolací soud, který projednal věc v nepřítomnosti zástupkyně dovolatele, vyslechl oba účastníky, žalovaný (stejně jako žalobkyně) navrhoval doplnění dokazování a učinil i závěrečný návrh. Z obsahu spisu se nepodává, že by zástupkyně dovolatele požádala o odročení jednání před odvolacím soudem z důvodů tkvících v její osobě.
Vzhledem k výše řečenému nelze dovodit, že odvolací soud svým postupem odňal dovolateli možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Projednal-li věc za přítomnosti dovolatele (ač tento původně žádal o odročení jednání z důvodu týkajícího se výlučně jeho osoby), v nepřítomnosti jeho řádně předvolané zástupkyně, která nepožádala o odročení jednání z důležitého důvodu tkvícího v její osobě, nejednalo se o nesprávný postup v rozporu s §101 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř., který by bylo možno kvalifikovat jako zmatečnostní vadu podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. Dovolateli tudíž nebyla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem ve smyslu (§237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Dovolatel, jenž se osobně jednání před odvolacím soudem zúčastnil, mohl svá procesní práva, která mu občanský soudní řád přiznává, uplatnit (což také činil).
Odvolací řízení tedy ani vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. zatíženo není, a protože dovolatel další zmatečnostní vady vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. nenamítá a jejich existence z obsahu spisu nebyla zjištěna, dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Proto je pro nepřípustnost odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 2 věty první /per analogiam/ o. s. ř. a uložil žalovanému, který procesně zavinil odmítnutí dovolání, nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Bylo-li dovolací řízení zahájeno dne 20. 5. 2002, kdy bylo dovolání podáno (§82 odst. 1 ve spojení s §243c o. s. ř.), stanoví se odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků (srovnej část dvanáctou, hlavu první, bod 10. zákona č. 30/2000 Sb.). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 950,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. října 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu