ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.332.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 332/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce města H., proti žalovaným 1) Š. K., a 2) E. K., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 94/2000, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. dubna 2001, č. j. 12 Co 291/2001-29, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 30. dubna 2001, č. j. 12 Co 291/2001-29, odmítl jako opožděně podané odvolaní žalovaných proti rozsudku ze dne 21. listopadu 2000, č. j. 10 C 94/2000-17, jímž Okresní soud v Přerově (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi ze společného nájmu tam specifikovaného bytu, určil, že tříměsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a žalované zavázal k vyklizení bytu do patnácti dnů po zajištění přístřeší a k náhradě nákladů řízení žalobci. Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalovaní dne 1. října 2001 předali k poštovní přepravě a dne 2. října 2001 soudu prvního stupně doručili podání, které lze – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. /dále jen „o.s.ř.“/) – považovat za dovolání proti shora označenému rozhodnutí odvolacího soudu. V tomto podání žalovaní (nezastoupeni advokátem) vyslovili nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu (potažmo i s rozhodnutím soudu prvního stupně), požádali „o projednání rozsudku a revizi rozsudku“ a současně zdůraznili, že dlužné nájemné uhradili a nájemné již řádně platí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) řešil nejprve otázku, zda o dovolání má rozhodnout podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nebo podle občanského soudního řádu, ve znění po uvedené novele. Pro odpověď na tuto otázku bylo podstatné, že soud prvního stupně vydal své rozhodnutí dne 21. listopadu 2000. Odvolací soud sice o odvolání žalovaných proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl až dne 30. dubna 2001, avšak s přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 15. zákona č. 30/2000 Sb. je musel projednat podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001. Bylo-li napadené usnesení odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (podle občanského soudního řádu, ve znění před 1. lednem 2001), dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.” (srov. část dvanáctou, hlavu první, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §241 odst. 1 věty první o.s.ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná; v tomto případě musí být dovolání advokátem (zaměstnancem či členem s právnickým vzděláním) rovněž sepsáno (§241 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění nelze o dovolání rozhodnout. Přitom již v usnesení ze dne 27. května 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněném pod č. 64 v sešitě č. 6 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura, Nejvyšší soud České republiky dovodil, že zvolí-li si dovolatel zmocněncem advokáta až poté, co sám podal dovolání, lze považovat podmínku povinného zastoupení za splněnou, jestliže advokát nahradil nebo doplnil již učiněné podání vlastním podáním, popř. jestliže soudu sdělil, že se s podáním zastoupeného účastníka ztotožňuje. Uvedený závěr lze bez dalšího vztáhnout rovněž na situaci, kdy je dovolateli ustanoven ve smyslu §30 odst. 1 a 2 o.s.ř. zástupce pro dovolací řízení z řad advokátů až poté, co sám podal dovolání.
V dané věci podali žalovaní dovolání, aniž byli při tomto úkonu zastoupeni advokátem, a přitom nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by měli právnické vzdělání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 5. října 2001, č. j. 10 C 94/2000-39, žalované vyzval, aby si ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení mimo jiné zvolili k zastupování v dovolacím řízení advokáta. Současně je poučil, že „jsou-li u nich splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků a je-li to potřeba k ochraně jejich zájmů, lze soud požádat o ustanovení zástupce“. Dále je rovněž poučil, že nesplnění podmínky povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení bude mít za následek zastavení dovolacího řízení. Přestože toto usnesení bylo žalovaným doručeno dne 22. října 2001 a na zmíněné usnesení reagovali dalším vlastnoručně sepsaným podáním, do současné doby nesplnili zvláštní podmínku dovolacího řízení v podobě povinného advokátního zastoupení dovolatelů (pro zastupování v dovolacím řízení si advokáta nezvolili a ani soud nepožádali o ustanovení zástupce z řad advokátů).
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. nebyl přes výzvu soudu odstraněn, dovolací soud podle §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. dovolací řízení zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první o.s.ř. a skutečností, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči dovolatelům (kteří nesou procesní zavinění na tom, že dovolací řízení muselo být zastaveno) právo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. října 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu