ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.704.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 704/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce města F. n. O., proti žalovanému P. B., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 19 C 216/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2000, č. j. 9 Co 326/2000-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. května 2000, č. j. 9 Co 326/2000-88, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 23. srpna 1999, č. j. 19 C 216/98-50, jímž soud prvního stupně výrokem označeným jako I. přivolil k výpovědi z nájmu „bytu č. 9, o velikosti 3+1 s příslušenstvím ve třetím poschodí domu čp. 1443 F. n. O.”, výrokem označeným jako II. určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozhodnutí, výrokem označeným jako III. uložil žalovanému povinnost byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do 15 dnů po zajištění přístřeší a výrokem označeným jako IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručován do vlastních rukou prostřednictvím pošty, a že po dvou předcházejících neúspěšných pokusech o doručení byla dne 15. září 1999 zásilka, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, uložena na poště. Žalovaný si zásilku do tří dnů od jejího uložení nevyzvedl. Jelikož poslední den uvedené lhůty připadl na sobotu 18. září 1999, platí (ve smyslu §57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění platném v době rozhodování odvolacího soudu /dále jen „o.s.ř.“/), že posledním dnem lhůty je nejblíže následující pracovní den, tj. 20. září 1999 (pondělí). Posledním dnem lhůty k podání odvolání pak za této situace bylo úterý 5. října 1999. Protože v dané věci byly splněny podmínky náhradního doručení ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř., dovodil, že odvolání žalovaného, podané k poštovní přepravě dne 14. října 1999, bylo podáno opožděně; přitom zmeškání lhůty nebylo prominuto. Skutečnost, že žalovaný převzal rozsudek soudu prvního stupně až dne 28. září 1999, nepovažoval odvolací soud za právně významnou pro běh odvolací lhůty.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž především zdůraznil, že doručení napadeného usnesení náhradním způsobem (§46 odst. 2 o.s.ř.) dne 22. srpna 2000 je „neúčinné, protože nebylo ze strany pošty provedeno zjištění, zda se odpůrce na adrese H. zdržuje a zda toto místo je bydlištěm odpůrce“. V dovolání namítl, že řízení je postiženo vadou podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.; současně však odkázal také na dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. Uvedl, že rovněž rozsudek soudu prvního stupně mu byl doručován na adresu H., a to přesto, že už při prvním jednání ve věci do protokolu u soudu prvního stupně sdělil, že přechodně bydlí na chalupě své dcery na adrese H. Navíc zásilku, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, si u pošty nevyzvedl na základě řádné výzvy poštovního doručovatele. Protože je v H. známou osobou, vyzvedával si všechny poštovní zásilky na základě ústního nebo telefonického upozornění či upozornění formou záznamu na záznamníku ze strany zaměstnanců pošty; někdy mu informaci o uložení poštovní zásilky podala i jeho přítelkyně A. J., která se o uložení poštovní zásilky jemu adresované dozvěděla při vyřizování svých záležitostí na poště. Fikce náhradního doručení ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. se za této situace nemohla v daném případě uplatnit. Proto platí, že rozsudek soudu prvního stupně mu byl doručen až dne 28. září 1999, kdy si jej u pošty vyzvedl. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. května 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání žalovaného je dovoláním opožděným.
Protože ohledně doručování napadeného usnesení odvolacího soudu zákon nestanoví, že je třeba jej doručit do vlastních rukou, a protože ani předseda senátu soudu prvního stupně jeho doručení do vlastních rukou účastníků nenařídil (§47 odst. 1 o.s.ř.), bylo toto usnesení doručováno ve smyslu §46 o.s.ř. prostým způsobem.
Podle §46 odst. 1 o.s.ř. adresátu lze doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. Podle §46 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Ve smyslu citovaných ustanovení je místem doručení fyzické osobě především její bydliště (byt) nebo pracoviště. Místo doručení není ovšem určeno závazně; zákon vychází z koncepce, že rozhodující je doručení zásilky tomu, komu je určena, ať je to na kterémkoliv místě, kde bude adresát zastižen (srov. Občanský soudní řád, Komentář, 3. vydání 1997, nakladatelství C.H.BECK). Podle §46 odst. 2 o.s.ř. je podmínkou pro závěr o náhradním doručení písemnosti okolnost, že se adresát písemnosti (který nebyl zastižen) v místě doručení zdržuje. Pro účinnost náhradního doručení písemnosti je přitom podstatné, aby se adresát písemnosti zdržoval v místě doručení v době doručování písemnosti (a tudíž i v době jejího uložení, nebyl-li při doručování zastižen a písemnost nelze doručit jiným dospělým osobám vyjmenovaným v §46 odst. 2 větě první o.s.ř.).
Z doručenky na č. l. 93 spisu plyne, že zásilka (obsahující napadené usnesení), určená žalovanému pod adresou „H.“ (dále jen „zásilka“), byla žalovanému doručována dne 22. srpna 2000. Na doručence je v předtisku uvedeno, že žalovaný nebyl v místě doručení zastižen, ačkoliv se tam zdržuje, a že písemnost nemohla být doručena ani jinému příjemci, a proto byla uložena (na poště). Z ručně doplněného údaje vyplývá, že k uložení zásilky došlo téhož dne (22. srpna 2000). Z obsahu doručenky dále vyplývá, že žalovaný převzal zásilku osobně na poště dne 31. srpna 2000. Z otisku podacího razítka soudu prvního stupně, obsaženého na dovolání (č. l. 97 spisu), se pak podává, že dovolání bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 29. září 2000.
Soud prvního stupně provedl před předložením spisu dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalovaný zpochybňoval naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení. Přitom o termínu provádění rozhodujícího dokazování řádně uvědomil žalovaného i jeho zástupce s procesní plnou mocí.
Z výpovědi žalovaného vzal dovolací soud za zjištěno, že se zdržoval na chatě své dcery na adrese H. (nikoli H., jak bylo uvedeno na zásilce) převážnou část týdne i v měsíci srpnu 2000, kdy mu bylo doručováno napadené usnesení, že v době kolem 22. srpna 2000 se zdržoval na chatě, že u zmíněné chaty není poštovní schránka, že poštovní doručovatelka mu přenechávala uvědomění o doručování zásilek za oknem a navíc formou vzkazů na záznamníku, popřípadě ústně při osobním setkání, že na okolnosti doručování zásilky si nevzpomíná, a že zásilku si převzal na poště dne 31. srpna 2000.
Ze svědecké výpovědi poštovní doručovatelky M. S. bylo zjištěno, že doručuje poštu v obvodu, kde se nachází chata, na níž se zdržuje žalovaný (chata pod adresou H.), že na chatě se nenachází žádná schránka, že podle dohody se žalovaným mu oznámení o zásilkách dává pod květináč na okno, že takto postupovala i v případě zásilky, která byla uložena na poště dne 22. srpna 2000, a že oznámení o uložení této zásilky předal žalovaný poště dne 31. srpna 2000, kdy si zásilku na poště vyzvedl.
Na základě takto provedeného dokazování lze mít za prokázáno, že i přes nesprávně uvedenou adresu (adresu H.) byla zásilka žalovanému doručována na chatu jeho dcery (na chatu pod adresou H.), že žalovaný se v době doručování zásilky (a rovněž v době jejího uložení na poště) na uvedené chatě zdržoval, a že o uložení zásilky na poště byl řádně uvědoměn. Lze uzavřít, že zásilka byla žalovanému doručena náhradním způsobem ve smyslu §46 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř., a že podle §46 odst. 2 věty třetí o.s.ř. se považuje za doručenou dnem 22. srpna 2000 (dnem, kdy byla uložena na poště). Vzhledem k uvedenému je bez právního významu skutečnost, že žalovaný si zásilku vyzvedl na poště až dne 31. srpna 2000.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Na rozdíl od lhůty k podání odvolání (srov. §204 odst. 1 o.s.ř.) počíná jednoměsíční dovolací lhůta běžet nikoliv od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníku řízení, nýbrž od okamžiku, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci (i když den doručení může být totožný se dnem nabytí právní moci). Přitom rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nabývá ve smyslu §159 odst. 1 (§167 odst. 2) o.s.ř. právní moci dnem řádného (účinného) doručení poslednímu z oprávněných subjektů. Protože v projednávaném případě se řízení neúčastnili vedlejší účastníci nebo státní zástupce (srov. §35, §93 o.s.ř.), jsou pro účely doručení oprávněnými osobami jen účastníci řízení, tj. žalobce a žalovaný.
Z obsahu spisu vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo soudem prvního stupně (§225 o.s.ř.) doručeno žalobci dne 22. srpna 2000 (v úterý). Žalovanému bylo – vzhledem k výše uvedenému – doručeno zmíněné usnesení náhradním způsobem (§46 odst. 2 o.s.ř.) rovněž dne 22. srpna 2000. Ode dne právní moci napadeného usnesení, tj. od 22. srpna 2000, počala plynout jednoměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den – s přihlédnutím k ustanovením §58 odst. 1 věty před středníkem a odst. 2 věty první o.s.ř. – připadl na pátek 22. září 2000. Dovolání, podané osobně u soudu prvního stupně dne 29. září 2000, je za této situace dovoláním evidentně opožděným.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) pozdě podané dovolání odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2003
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu