ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.747.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 747/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce D. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému R. F., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 31/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. března 2002, č. j. 6 Co 691/2002-127, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 6. 2001, č. j. 16 C 31/2000-85, ve spojení s opravným usnesením ze dne 11. 7. 2001, č. j. 16 C 31/2000-88 (poté, co jeho rozsudek ze dne 6. 3. 2000, č. j. 16 C 31/2000-15, byl k odvolání žalovaného zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2000, č.j. 6 Co 1197/2000, 6 Co 1202/2000-31), uložil žalovanému vyklidit byt o jednom pokoji a kuchyni ve 2. nadzemním podlaží domu č. orientační 58, č. p. 160 v ulici R. v Č. do jednoho měsíce od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání; soudní poplatek z odvolání k výzvě soudu prvního stupně neuhradil.
Usnesením ze dne 9. 1. 2002, č. j. 16 C 31/2000-113, Okresní soud v Českých Budějovicích nepřiznal žalovanému osvobození do soudních poplatků.
Odvolání žalovaného proti tomuto usnesení soudu Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 2. 2002, č. j. 16 C 31/2000-118, odmítl podle §208 odst. 1 o. s.ř. jako opožděné.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) usnesením ze dne 14. 3. 2002, č. j. 6 Co 691/2002-127, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání (podané na poštu dne 7. 5. 2002), v němž vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o opožděnosti odvolání.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o. s. ř.
O žádný z případů upravených v citovaných ustanoveních se však v této věci nejedná.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže být založena z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o. s. ř., protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., neboť nejde o případ v těchto ustanoveních uvedený.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001).
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat. Přitom s přihlédnutím k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. bylo nerozhodné, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení zastoupen advokátem.
Vzhledem k tomu, že řízení v dané věci není dosud pravomocně skončeno, nebyl důvod rozhodovat o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. září 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu