ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.948.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 948/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce města V., zastoupeného advokátem, proti žalované L. S., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 16 C 119/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. listopadu 2001, č. j. 16 C 119/2001-12, proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 25. února 2002, č. j. 16 C 119/2001-20, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2002, č. j. 11 Co 330/2002-36, takto:
I. Řízení o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. listopadu 2001, č. j. 16 C 119/2001-12, a proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 25. února 2002, č. j. 16 C 119/2001-20, se zastavuje.
II. Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2002, č. j. 11 Co 330/2002-36, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 25. února 2002, č. j. 16 C 119/2001-20, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 11. 2001, č. j. 16 C 119/2001-12, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 24, sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství ve 4. podlaží domu č. p. 125 ve V., určil, že nájemní poměr mezi účastníky skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalované byt vyklidit do patnácti dnů po poskytnutí přístřeší s tím, že právo na bytovou náhradu má žalovaná jen po dobu, na kterou byl nájem původně sjednán, tj. do 31. 12. 2003; dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je dán, neboť žalovaná nezaplatila nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.
Odvolání žalované proti tomuto rozsudku Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 25. 2. 2002, č. j.16 C 119/2001-20, odmítl podle §208 odst. 1. o. s. ř. jako opožděné.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 24. 5. 2002, č. j. 11 Co 330/2002-36, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.); dále odmítl námitku podjatosti soudce T. H. (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně; dovodil rovněž, že námitka podjatosti jmenovaného soudce byla vznesena opožděně, a tudíž se jí soud nemohl zabývat.
V podání, datovaném 26. 7. 2002, předaném k poštovní přepravě téhož dne, označeném jako „Odvolání – jednací číslo 16 C 199/2001“, které je podle obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) dovoláním, žalovaná (nezastoupena advokátem) uvádí, že se odvolává k Nejvyššímu soudu ČR proti rozsudku Okresního soudu v Opavě, i proti vydanému platebnímu rozkazu a proti usnesení Krajského soudu ze dne 24. 5. 2002. Vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem soudu prvního stupně, uvádí důvody, pro které nebylo nájemné placeno, zpochybňuje výpočet nájemného a úhrady za spotřebu vody, a žádá, aby jí byl přiznán náhradní byt. Následně žalovaná doplnila dovolání prostřednictvím ustanoveného advokáta, který se ztotožnil se skutečnostmi, uvedenými v podání ze dne 26. 7. 2002. Uvádí, že dovolání směřuje proti „Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 330/2002-36 ze dne 24. 5. 2002 včetně předchozího Usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. 16 C 119/2001-36“. V dovolání žalovaná poukazuje na to, že se cítí být poškozena postupem žalobce, neboť nebylo vyhověno její žádosti o přidělení menšího bytu, jakož i na to, že „žalobce bezdůvodně zvyšuje cenu za dodávky energií, zejména vody“. Dále poukazuje na svoje nepříznivé sociální poměry a namítá, že uváděné skutečnosti nebyly vzaty žádným ze soudů v úvahu. Navrhla, aby „napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně“. V podání, datovaném 16. 6. 2003 dovolatelka (nezastoupena advokátem) obšírně popisuje okolnosti, za kterých jí vznikl nedoplatek na nájemném a na službách spojených s užíváním bytu a žádá o spravedlivé posouzení věci.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzované věci dovolatelka napadá dle obsahu dovolání především rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, když její dovolací námitky směřují proti výroku tohoto rozsudku, jímž bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu a proti výroku o bytové náhradě; její dovolání podané prostřednictvím advokáta směřuje též proti usnesení soudu prvního stupně, potvrzenému napadeným usnesením odvolacího soudu.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o. s. ř.) a občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 28. listopadu 2001, č. j. 16 C 119/2001-12, a proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 25. února 2002, č. j. 16 C 119/2001-20, zastavil.
Žalovaná dále výslovně napadá usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 5. 2002, a to pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a v §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 o. s. ř., protože nejde o žádný z případů, v citovaných ustanoveních uvedených.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §146 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. října 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu