ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.978.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 978/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) Ing. M. T. a B) Mgr. L. T., proti žalovaným 1) Ing. A. M., CSc., a 2) E. M., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 164/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. prosince 2002, č. j. 37 Co 299/2000-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.290.- Kč, k rukám advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 1. 2000, č. j. 51 C 164/98-42, zamítl žalobu na přivolení k výpovědi ze společného nájmu žalovaných k bytu I. kategorie, o velikosti 4+1 s příslušenstvím, ve 4. podlaží domu v B., Ú. 54, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 2. 12. 2002, č. j. 37 Co 299/2000-78, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. není dán. Pokud jde o druhý výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. a) obč. zák., odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci je výkon práva žalobců v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.), a že je proto namístě přivolení k výpovědi odepřít.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost opřeli o ustanovení „§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, a v němž vyjadřují nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o neexistenci výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., jakož i s jeho závěrem o rozporu výkonu práva žalobců s dobrými mravy. Navrhli, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní ve své dovolacím vyjádření vyvraceli argumentaci dovolatelů a namítli, že dovolání bylo podáno opožděně a že je nepřípustné; navrhli, aby bylo odmítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. 12. 2000.
I když napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno 2. 12. 2002, musel odvolací soud postupovat v řízení o odvolání žalobců proti rozsudku soudu prvního stupně, vydanému 27. 1. 2000, podle dosavadních právních předpisů (srov. část dvanáctou, hlavu první bod 15. zákona č. 30/2000 Sb.). Nejvyšší soud proto dovolání projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Projednáním a rozhodnutím dovolání „podle dosavadních právních předpisů“ ve smyslu ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/200 Sb., se rozumí také posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, pod pořadovým číslem 70).
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu (srov. dodejky na č. l. 80 spisu), nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 27. ledna 2003, když uvedeného dne byl doručen právnímu zástupci žalobců a právní zástupkyni žalovaných. Z uvedeného vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl čtvrtek 27. února 2003. Bylo-li dovolání podáno k poštovní přepravě (viz otisk podacího razítka na obálce č. l. 86) až dne 27. března 2003, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty, stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání žalobců podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Žalobci z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, a proto jim byla uložena povinnost nahradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 3 věta první /per analogiam/ o. s. ř.). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.140.- Kč za sepis vyjádření k dovolání (§2 odst. 1, §7 písm. d/, §10 odst. 3, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 1, §17 odst. 2, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 75,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Celková výše náhrady nákladů řízení, k jejímuž zaplacení jsou žalovaní povinni, tak činí 1. 290.- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně 20. listopadu 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu