ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1145.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 1145/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobkyně A. P., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství České republiky se sídlem v Praze 1, Těšnov 17, zastoupené advokátem, o určení způsobu přechodu majetku na stát, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp.zn. 6 C 113/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23.1.2003, čj. 15 Co 621/2002-37, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Táboře z 8.10.2002, čj.6 C 113/2002-14. Jím tento soud zamítl návrh žalobkyně na určení, že pozemková parcela, zapsaná v katastru nemovitostí jako č. 750 v M., okres T., přešla na zemi českou – československý stát konfiskací podle dekretu č. 12/1945 Sb., nikoli vyvlastněním podle zákona č. 143/1947 Sb. Odvolací soud shledal správným závěry soudu prvního stupně, že určovací žalobou lze žalovat pouze na existenci či neexistenci právního vztahu nebo práva, nelze jí deklarovat historické skutečnosti, a zejména že žalobkyni nesvědčí ani naléhavý právní zájem na žalovaném určení. To bylo předmětem posouzení předběžné otázky v jiném sporu, vedeném u tohoto soudu. Dle odvolacího soudu navíc by nemohlo být požadované rozhodnutí podkladem pro další možný postup žalobkyně vedoucí k navrácení vlastnických práv k nemovitosti a její postavení by se nijak nezměnilo – pokud má zato, že jí náleží nárok na předmětnou nemovitost z titulu restituce nebo vlastnického práva, nic jí nebrání žalovat přímo na takové určení; v takovém řízení by pak soud jako prejudicielní otázku řešil, zda a jak přešla nemovitost na stát.
V dovolání vytýká žalobkyně odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, čímž uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ OSŘ. Svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení způsobu přechodu předmětné nemovitosti na stát spatřuje v tom, že jde o otázku spornou. Krajský soud v Českých Budějovicích v jiné věci sice dovodil, že k přechodu nemovitostí osoby, od niž žalobkyně odvozuje svá práva, tj. Dr. Adolfa Schwarzenberga, došlo způsobem, který je v souladu s návrhem žalobkyně, nestalo se tak ale výrokem soudu. Dovolatelka upozorňuje na to, že Ústavní soud České republiky ve věci vedené pod sp.zn. 28 Ca 380/96 při zrušení rozsudku Městského soudu v Praze z 26.3.1997 uložil tomuto soudu, aby se zabýval námitkami žalobkyně, že předmětný majetek byl konfiskován před vydáním zákona č.143/1947 Sb. Městský soud v Praze však v této věci dosud nerozhodl. Dle dovolatelky odvolací soud nevzal dále v úvahu, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce anebo kde by bez tohoto určení jeho právní postavení se stalo nejistým. Nelze přitom vycházet jen z reálné existence práva nebo právního vztahu, ale i z odvozené právní souvislosti. Přechod majetku dr. A. S. na stát dekretem prezidenta republiky by totiž měl jiné právní důsledky na postavení žalobkyně jako oprávněné osoby podle zák. č.243/1992 Sb., i na rehabilitaci jejího dědečka – dr.A. S. Dovolatelka vyslovuje přesvědčení, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam a je tedy přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ OSŘ; navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl dovolacím soudem zrušen. V dodatečném podání ze dne 7.8.2003 navrhuje i zrušení rozsudku soudu prvního stupně s tím, aby soudu bylo uloženo v dalším řízení přezkoumat přípustnost napadeného konfiskačního výměru, protože soudy nevyčkaly výsledku rozhodnutí správního orgánu o odvolání, podaném Dr. A.S. proti konfiskačnímu výměru podle dekretu č. 12/1945 Sb. V této souvislosti navrhuje, aby soud posoudil sám přípustnost této konfiskace, když z dobového dokumentu (rozhodnutí Zemského národního výboru v P. z 5.3.1946) se konstatuje, že vystupoval vždy jako Čech, uprchl za okupace proto, že se odmítl zapojit do nacistického procesu, za války žil ve Spojených státech a o jeho chování za okupace vydal příznivé svědectví J. M. Podle tehdejšího posouzení odboru ministerstva zemědělství jeho majetek nespadal pod ustanovení dekretu č. 12/1945 Sb.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 a 241a OSŘ, dovolací soud se však jím nemohl po věcné stránce zabývat, protože dospěl k závěru, že není přípustné. Podle §236 OSŘ lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je upravena v §237 odst. 1 OSŘ. S ohledem na to, že napadeným rozsudkem byl potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně v této věci, připadá v úvahu možná přípustnost dovolání proti němu jen podle §237 odst. 1 písm. c/ jak uplatňuje i dovolatelka, totiž v případě, že dovolací soud shledá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.Tak je tomu zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Takovýto závěr dovolací soud neučinil, protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s běžnou judikaturou i s hmotným právem, podle něhož lze žalovat na určení, zda tu je právní vztah nebo právo, či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.
Dovolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že posouzení způsobu přechodu majetku dr. A. S. na stát v souvislosti s nároky, vznesenými žalobkyní na tento majetek, přísluší v prvé řadě orgánům, které v této věci rozhodují v řízení již zahájeném na základě návrhu žalobkyně na vydání nemovitostí, a že tyto orgány se dle nálezu Ústavního soudu uvedenou problematikou budou zabývat jako otázkou předběžnou. Není proto důvod tutéž otázku řešit věcně v tomto dovolacím řízení.
Dovolání žalobkyně bylo proto jako nepřípustné odmítnuto (§243b odst.5, §218 odst.1 písm. c/ OSŘ).
Výrok o nákladech řízení je dán tím, že žalované, jež by měla s ohledem na výsledek dovolacího řízení nárok na jejich náhradu, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (§243c odst. 1, §146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu