ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.146.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 146/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání žalobkyně PaeDr. I. B., zast. advokátkou, které bylo podáno proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. července 2001, sp. zn. 9 Co 649/2001 (v právní věci žalobkyně PaeDr. I. B., zast. advokátkou, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu ve F.-M., zast. advokátem, o zaplacení částky 600.750,50 Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 106/99) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací – svým ve věci druhým rozhodnutím - potvrdil rozsudkem ze dne 30.7.2001, č.j. 9 Co 649/2001-85 rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11.4.2001, č.j. 13 C 106/99-72, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600.750,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud dále žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 20.335,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.
Jako rozhodující skutečnost pro své zamítavé stanovisko vůči restitučnímu nároku uplatněnému žalobkyní spatřovaly soudy obou instancí námitku promlčení, kterou žalovaný vznesl při jednání před okresním soudem dne 17.1.2001. Tato námitka promlčení byla uznána za důvodnou. Žalobkyně totiž vyzvala žalovaného k poskytnutí finanční náhrady ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku nejpozději dne 4.8.1992. Od tohoto data tedy běžela 6-ti měsíční lhůta dle §16 odst. 4 citovaného restitučního zákona vyhrazená pro poskytnutí náhrady. Po jejím uplynutí měla žalobkyně počínaje dnem 5.2.1993 právo uplatnit své právo podáním žaloby. K tomuto dni (5.2.1993) se datuje rovněž počátek běhu promlčecí lhůty v souladu s ustanovením §101 občanského zákoníku. Konec promlčecí lhůty proto připadl na 5.2.1996. Jelikož žalobkyně uplatnila své právo vůči žalovanému u soudu až v květnu 1999 a námitka promlčení byla žalovaným v řízení vznesena, nebylo žalobkyni možné promlčené právo přiznat.
Den počátku běhu obecné promlčecí lhůty je vymezen objektivně (arg. „právo mohlo být“), nikoliv subjektivně. Odvolací soud proto nepřihlédl k okolnostem zdůrazňovaným žalobkyní v jejím odvolání, a to pro jejich akcentaci stránky subjektivní. Připomněl přitom, že pokud žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení náhrady přípisem ze dne 15.3.1992, z objektivního hlediska jí nic nebránilo uplatnit u soudu předmětný nárok vůči žalovanému včas, a to zcela nezávisle jak na subjektivním postoji samotného žalovaného, tak na subjektivním postoji třetí osoby (Zemědělského družstva F.), která se označovala za osobu povinnou.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Podle dovolatelky je podstatné, že nárok, který je předmětem řízení, uznalo přípisem ze dne 2.11.1992 Zemědělské družstvo F., jakožto právní nástupce JZD S. Žalobkyně byla tudíž přesvědčena, že jedinou povinnou osobou v předmětné věci je právě tento subjekt. Teprve když zemědělské družstvo navzdory svému původnímu slibu odmítlo závazek splnit, byla dovolatelka nucena zahájit proti němu soudní řízení, jehož výsledkem byl zamítavý rozsudek, v jehož odůvodnění se uvádí, že povinnou osobou k poskytnutí náhrady za zdemolované subjekty – s ohledem na důkazy předložené zemědělským družstvem teprve při tomto řízení – může být pouze Stavební bytové družstvo ve F.-M., tedy subjekt žalovaný v projednávaném řízení. Dovolatelka zdůrazňuje, že zemědělským družstvem předložené důkazy o jeho nedostatku pasivní legitimace nemohla znát dříve, a že její přesvědčení o tom, že povinnou osobou je právě původně zažalované zemědělské družstvo, odráželo i skutečnost, že od něj mimosoudně obdržela náhradu za nemovitosti související s předmětem probíhajícího řízení. Už s ohledem na tuto skutečnost má dovolatelka za to, že neposkytnutí náhrady za zdemolované nemovitosti, které nemohly být vydány, je v rozporu s dobrými mravy.
K tomuto dovolání podali statutární zástupci žalovaného vyjádření. Dovolání je podle nich nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Zásadní právní otázkou v předmětné věci je posouzení, zda došlo k promlčení nároku žalobkyně uplatněnému proti žalovanému. Počátek běhu obecné promlčecí doby byl již judikován nesčetněkrát a taktéž v právní teorii i praxi nevznikají v této souvislosti závažnější výkladové problémy. Dovolání by proto mělo být odmítnuto.
Dovolání není přípustné.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo v dané věci podáno proti rozhodnutí odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle procesních předpisů ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., kterým byl změněn zákon č. 99/1963 Sb., Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, z občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Proto v tomto usnesení jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné za podmínek uvedených v ustanoveních §237 o.s.ř..
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V souzené věci spočívá právní názor odvolacího soudu, který vedl k zamítnutí restitučního nároku dovolatelky, na uznání odůvodněnosti protistranou vznesené námitky promlčení zažalovaného nároku.
Žalobkyně ve svém dovolání napadá určení počátku běhu promlčecí doby, která by podle ní měla plynout až od okamžiku, kdy se dozvěděla o nedostatku pasivní legitimace původně žalovaného subjektu. Dovolatelka, která ve lhůtě dané restitučním předpisem sice k poskytnutí finanční náhrady vyzvala jak žalovaného, tak i zemědělské družstvo, ale žalobu pak ve lhůtě dané zákonem podala pouze proti zemědělskému družstvu, uvádí, že k takovémuto postupu ji vedlo chování zemědělského družstva, které nejenom, že uznalo předmětný závazek, ale i jinak vystupovalo jako osoba povinná. Žalobkyni však v této fázi řízení nic nebránilo, aby – z důvodu procesní opatrnosti – svůj nárok soudně uplatnila proti všem do úvahy přicházejícím subjektům. Pokud dovolatelka takto nepostupovala, nemůže nyní uváděním důvodů subjektivní povahy zvrátit závěr odvolacího soudu, který správně vycházel z toho, že počátek běhu obecné promlčecí lhůty je vymezen objektivně.
Rozhodnutí odvolacího soudu proto nemohl být po právní stránce přiřazen zásadní význam, neboť se neodchýlil od konstantní judikatury vyšších soudů a nepostupoval přitom ani v rozporu s hmotným právem.
Z uvedeného vyplývá závěr, že přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 písm. c/ o.s.ř., dovolání odmítl, aniž mohl přikročit k meritornímu hodnocení dovolacích námitek v něm uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř. Dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 30. května 2003
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., v.r.
předseda senátu