ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1899.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1899/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Městské části P., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. B., zastoupenému advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 C 28/99-24, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2000, č. j. 35 Co 500, 509/2000-51, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2000, č. j. 35 Co 500, 509/2000-51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 10. 2000, č. j. 35 Co 500, 509/2000-51, odmítl jako opožděné odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 3. 2000, č. j. 15 C 28/99-24, jímž mu byla uložena povinnost vyklidit byt blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně. Dále v odstavci II. usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek z odvolání neukládá. Současně v odstavci III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručován žalovanému do vlastních rukou prostřednictvím pošty a při prvém pokusu nebyl žalovaný v místě doručování zastižen. Při druhém pokusu o doručení byl vyrozuměn, že si má písemnost vyzvednout do 3 dnů a pokud si ji nevyzvedne, považuje se poslední den lhůty za den doručení. Výzva byla učiněna dne 13. 3. 2000, oznámení o uložení zásilky dne 14. 3. 2000. Odvolací soud uzavřel, že podle §47 odst. 2 o.s.ř. platí fikce doručení rozsudku dne 17. 3. 2000. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání ( bez ohledu na to, že žalovaný převzal zásilku osobně dne 20. 3. 2000) žalovanému začala plynout následujícího dne a připadla na pondělí 3. 4. 2000, jelikož 1. 4. 2000 byla sobota. Odvolání podané 4. 4. 2000 proto shledal ve smyslu §204 odst. 1 o.s.ř. opožděným.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný zastoupen advokátkou dne 28. 12. 2000 dovolání, které doplnil dne 4. 6. 2001. Přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §237 odst. 3 o.s.ř. Tvrdil, že se nedozvěděl o doručení rozsudku soudu prvního stupně, neboť mu uložení zásilky nebylo řádně oznámeno. Dovolatel rovněž namítal, že neměl jakoukoli možnost, aby prokázal, že orgán odpovědný za doručení řádně uložení zásilky neoznámil. Poukazoval na skutečnost, že oznámení o uložení zásilky mu bylo doručeno se zpožděním, a proto si ji mohl vyzvednout teprve v den, kdy měl kontrolu u svého ošetřujícího lékaře. Současně doložil své tvrzení, týkající se vady doručení, potvrzením o pracovní neschopnosti. Podle dovolatele odmítnutím odvolání z ryze formálního důvodu tak byla dotčena jeho práva a možnost hájit se před soudem. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části dvanácté, hlavy 1, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních předpisů. O takový případ jde v posuzované věci, v níž řízení bylo zahájeno dne 15. 2. 1999. Proto je třeba aplikovat ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen “o.s.ř.”), jak jsou rovněž uváděna dále v tomto rozhodnutí.
Přípustnost dovolání v dané věci vyplývá z ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř., jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání.
Dovolací soud přezkoumal usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo napadeno, tedy z hlediska správnosti zjištění, kdy byl dovolateli doručen rozsudek soudu prvního stupně, a poté dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovolatel výslovně neuplatňuje žádný z dovolacích důvodů vyjmenovaných v ustanovení §241 odst. 3 pod písmeny a) - d) o.s.ř., po obsahové stránce jsou zřejmě jeho námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (potud, že jsou zpochybněny výsledky šetření o okolnostech doručení).
Pokud jde o dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. - že řízení je postiženo vadou dle §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. “zmatečností”), přičemž se dovolával vady vymezené pod písmenem f) cit. ustanovení, tedy toho, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, tento důvod v projednávané věci naplněn není. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupem soudu v průběhu řízení v uvedeném smyslu tedy není hodnotící úsudek odvolacího soudu ohledně včasnosti odvolání (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 1997, sp. zn. 2 Cdon 887/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 1998, pod číslem 42).
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (§158 odst. 2 o. s. ř.)
Podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Je-li písemnost určená do vlastních rukou účastníka doručována prostřednictvím pošty (§45 o.s.ř.), prokazuje místo, den a způsob doručení doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanovila v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. v rozhodné době vyhláška č. 78/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (poštovní řád). Podle svého obsahu doručenka též deklaruje, že adresát se v místě doručení zdržuje (srov. obvyklý text “nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje”).
Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné, a která se od listin soukromých liší - ve shodě s §134 o.s.ř. - svou důkazní silou; potvrzuje totiž, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 18, ročník 1998, pod číslem 127). Obsahuje-li náležitosti, které vyžaduje poštovní řád (konkrétně jeho příloha č. 5 v bodech 18, 19 a 20), to znamená, je-li v ní uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty, učiní odvolací soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení §47 odst. 2, §204 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přímo ze spisu (v něm založené doručenky), a dospěje-li k závěru, že odvolání bylo podáno opožděně, odmítne je, aniž by bylo třeba nařizovat jednání (§214 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Z obsahu spisu se podává, že odvolacím soudem zkoumaná doručenka (založená u č.l. 26) všechny potřebné náležitosti má (písemnost byla zasílána povinnému na adresu jeho bydliště uvedenou v záhlaví tohoto usnesení, plyne z ní, že výzva byla učiněna 13. 3. 2000 a písemnost byla uložena na poště po druhém marném pokusu o doručení zásilky adresátu, jenž nebyl zastižen, ač se v místě doručení zdržuje, dne 14. 3. 2000 a je opatřena otiskem denního razítka a podpisem pověřeného pracovníka pošty). K tomu, aby mohla být vyvrácena správnost údajů o doručení v této doručence obsažených, musí účastník řízení především tvrdit skutečnosti, jež vedou k závěru, že údaje v doručence nejsou pravdivé. Jde-li o tzv. náhradní doručení písemnosti určené do vlastních rukou účastníka (o doručení uložením písemnosti na poště), jsou tvrzeními, jež v případě, že jsou prokázána, mohou vyvrátit závěr o doručení dokladovaném doručenkou, v podstatě (obecně) jen tvrzení, že se nezastižený adresát v době pokusu o doručení písemnosti v místě doručení nezdržoval, případně tvrzení, že pošta při doručování zásilky nedodržela postup předepsaný občanským soudním řádem (srov. §47) a poštovním řádem (srov. jeho přílohu č. 5). Musí přitom jít o tvrzení konkrétní, vztahující se k údajům o doručení konkrétní písemnosti, nikoli k písemnostem jiným (takovým, se kterými se závěr o zmeškání lhůty k podání opravného prostředku nepojí a pojit nemůže).
Dovolání v dané věci směřuje proti postupům pošty, předepsaným v §47 odst. 2 o. s. ř. Dovolatel zpochybňuje závěr, že došlo k prvnímu řádnému pokusu o doručení, a že byl o novém pokusu o doručení zásilky řádně uvědoměn. Tato jeho námitka vychází z tvrzení, že byl nemocen a zdržoval se v místě svého bydliště.
Z obsahu spisu v písemné zprávě MUDr. R. S. ze dne 10. 3. 2000 (č.l. 62) se podává, že J. B. bylo dne 10. 3. 2000 vystaveno potvrzení pracovní neschopnosti. Ve zprávě o průběhu léčení žalovaného jsou zaznamenány kontroly u výše jmenované praktické lékařky ve dnech 17., 20., 23., 28. 3. 2000. Léčba žalovaného byla ukončena dne 31. 3. 2000.
Na základě výše uvedeného dospěl dovolací soud k závěru, že v posuzované věci nebyl splněn základní předpoklad náhradního doručení. Z provedených důkazů totiž vyplývá, že v době doručení byl žalovaný práce neschopen a zdržoval se v místě svého trvalého bydliště.
Zákonná konstrukce umožňující náhradní doručení vychází z toho, že adresát se v době doručení (t.j. konkrétního dne) skutečně zdržuje v místě doručení a má tak možnost si doručovanou zásilku bezprostředně po náhradním doručení převzít či vyzvednout. Jestliže však je adresátem dodatečně prokázáno, že závěr pošty o tomto předpokladu náhradního doručení je nesprávný, jde o doručení neúčinné. Z toho tedy vyplývá, že písemnost nebyla tímto způsobem řádně doručena.Vadný je pak postup soudu, pokud tento nesprávný závěr pošty převezme. K doručení předmětné zásilky žalovanému došlo až dne 20. 3. 2000 a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně jím podané dne 4. 4. 2000 tedy nebylo opožděné.
Neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění odvolacího soudu ve vztahu k podmínkám účinného náhradního doručení a s přihlédnutím k výše uvedenému znamená, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, kterou má na mysli §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř., a učiněné rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto nelze pokládat za správné.
Dovolací soud proto podle ustanovení §243b odst. 1 o.s.ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.) a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu o včasnosti odvolání je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. srpna 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu