ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.1984.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1984/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce Ing. R. A., zastoupeného advokátem, proti žalované L. Š., zastoupené advokátkou, o vyklizení půdní vestavby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 39/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.1.2001, č.j. 22 Co 474/2000-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 22.2.1999 se domáhal žalobce uložení povinnosti žalované vyklidit půdní prostory blíže popsané v žalobě.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19.10.2000, č.j. 10 C 39/99-40, žalobě vyhověl. Dospěl k závěru, že kolaudační stav je stavem právním, žalované tedy nemohlo platně vzniknout právo osobního užívání bytu, které by se transformovalo po 1.1.1992 na nájem. Uzavřel, že žalovaná nemá právní důvod k užívání půdní vestavby. Věc posoudil podle §126 odst. 1 o.z. Vyslovil dále závěr, že vyklizení žalované bez jakékoli náhrady by bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu §3 odst. 1 o.z., vázal tedy její vyklizovací povinnost na zajištění náhradního bytu.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací výše uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. tak, že žalované uložil vyklidit půdní vestavbu blíže specifikovanou ve výroku rozsudku odvolacího soudu, a to do 15 dnů po zajištění přístřeší. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 4.4.2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 4.6.2001 dovolání, které doplnila dne 2.8.2001. Přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Podle dovolatelky odvolací soud nesprávně zhodnotil skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně. Tvrdila i nesprávné právní posouzení věci. Namítala, že byla nájemkyní bytu v M. ulici v P., který v roce 1962 vyměnila za prostory, jež má nyní vyklidit. Poukazovala na skutečnost, že vyklizení předmětných prostor po zajištění pouze přístřeší je v rozporu s dobrými mravy. Navrhla proto zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Řízení v této věci bylo zahájeno podáním žaloby dne 22.2.1999, tedy za účinnosti občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (to je do dne 31. 12. 2000). Rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 19.10.2000 tak bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů.Vzhledem k ustanovení bodu 15. hlavy I. - přechodná ustanovení k části první - zákona č. 30/2000 Sb., proto i pro projednání věci a jejímu rozhodnutí odvolacím soudem přicházelo do úvahy rozhodování podle dosavadních právních předpisů. Rovněž z hlediska dovolacího řízení je nutno vycházet z ustanovení bodu 17. těchže přechodných ustanovení. Podle nich dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů.
Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb. se rozumí zejména posuzování podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání. Uvedený důsledek vychází z povahy ustanovení bodu 15. a 17. zmíněných přechodných ustanovení, neboť jde o předpis kogentní povahy, od nichž se soud nemůže odchýlit. Proto v tomto rozsudku jsou uváděna ustanovení občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnou pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.).
V této věci bylo dovolání podáno po uplynutí shora uvedené zákonné lhůty jednoho měsíce od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití ustanovení §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. musel opožděně podané dovolání odmítnout, aniž mohl přistoupit k meritornímu přezkoumání důvodů v dovolání uplatněných.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o.s.ř. za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s..ř. Žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch a žalobci v souvislosti s podaným dovoláním žádné náklady zřejmě nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 20. srpna 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu