ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2170.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 2170/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání dovolatele P. R., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci z 25.6.2002, sp.zn. 29 Co 117/2002, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp.zn. 8 C 510/92 (žalobce P. R., zastoupeného advokátem, proti žalované J., spotřebnímu družstvu, L., zastoupenému advokátkou, o uzavření dohody o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb.), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 31.3.1992, aby bylo žalovanému spotřebnímu družstvu Jednotě L. uloženo uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 197 ve V. u L. s pozemky parc. č. 699 a parc. č. 698. Touto žalobou se žalobce také domáhal, aby Obci L. bylo uloženo uzavřít se žalobcem dohodu o vydání pozemků parc. č. 618, 638, 639, 669, 679, 683, 690, 695, 741/1 v katastrálním území V. V žalobě bylo uvedeno, že tyto nemovitosti patřily původně A. R., babičce žalobce, která zemřela 28.7.1971, dědictví po ní nabyl její syn A. R., který zemřel 28.11.1988, a dědictví po něm nabyl žalobce. Uvedený nemovitý majetek byl původní majitelkou A. R. darován dne 7.10.1962 státu, ale stalo se tak v tísni, když majitelka nemovitostí byla omezována v dispozici se svým majetkem, nemohla provozovat původní živnost (provozování mlýna a továrny), nemohla nemovitost pronajmout a nebyla s to hradit dluhy váznoucí na tomto majetku. Část tohoto majetku byla dohodou z 20.3.1992 vydána Bytovým podnikem města L. žalobci jako oprávněné osobě podle zákona č. 87/1991 Sb. Z dosud nevydaných nemovitostí má Jednota L. dům čp. 197 ve V., s pozemky parc. č. 698 a 699; a pozemky parc. č. 618, 623, 639, 669, 679, 683, 690, 695 a 741/1 v katastrálním území V., okres L., drží Obec L.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci z 9.12.1994, čj. 8 C 510/92-33, byla žaloba žalobce zamítnuta proti žalované Jednotě SD L. a řízení ve vztahu žalobce k Obci L. bylo zastaveno. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci z 12.9.1995, sp.zn. 29 Co 334/95, byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně z 9.12.1994 zrušen ve vztahu žalobce a žalované Jednoty L. a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Tímto uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo vysloveno, že „v části zastavující řízení ve vztahu k Obci L. a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a tímto žalovaným zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen“. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení dovozoval, že zatím v tomto občanském soudním řízení nelze pokládat za dostatečně objasněnou otázku, zda bezplatný převod nemovitostí na stát původní majitelkou A. R. smlouvou ze 7.10.1962 byl uskutečněn v tísni; podle názoru odvolacího soudu „dosavadní výsledky řízení neposkytují dostatečné podklady pro posouzení věci z tohoto hlediska“. Odvolací soud proto měl za to, že stav řízení tu naléhavě potřebuje provést další důkazy.
Okresní soud v Liberci potom vydal usnesení z 11.12.1997, čj. 8 C 510/92-111, jímž připouštěl změnu žalobního návrhu žalobce tak, že se žalobce v dalším průběhu řízení domáhal určení, že kupní smlouva uzavřená 10.3.1993 mezi Jednotou SD L. a firmou A., s.r.o., o převedení stavebního objektu na pozemku parc. č. 699/2 v katastrálním území V. je neplatná a že vlastníkem této nemovitosti je tedy Jednota SD L. Zároveň tímto usnesením soud prvního stupně připustil, aby na straně žalované Jednoty L. přistoupil do řízení další žalovaný – společnost s ručením omezeným A.
Dne 6.4.1998 vynesl Okresní soud v Liberci rozsudek (čj. 6 C 510/92-118), jímž určil, že je neplatná kupní smlouva uzavřená mezi Jednotou SD L. a firmou A., s.r.o., dne 10.3.1993 (povolená ke vkladu do katastru nemovitostí rozhodnutím Katastrálního úřadu v L., čj. VI. 1513/93, s právními účinky vkladu k 19.4.1993), o převedení stavebního objektu na pozemku parc. č. 699/2 v katastrálním území V. u L., zapsaného na listu vlastnictví 499 pro toto katastrální území, a dále určil, že vlastníkem této nemovitosti je Jednota SD L.
Dalším výrokem tohoto rozsudku bylo uloženo spotřebnímu družstvu Jednota L. vydat žalobci P. R. dům čp. 197 se stavební parcelou č. 699/1 a ostatní stavební objekt se stavební parcelou č. 699/2, zapsané na listu vlastnictví 999 pro katastrální území V. u L.
Žalované Jednotě SD L. bylo uloženo zaplatit na náhradu nákladů řízení 9.900 Kč a na úhradu soudního poplatku 1.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že ve vztahu žalované A., s.r.o., a žalobce nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalované Jednoty SD L. a o odvolání žalované A., s.r.o., proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně ze 6.4.1998 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem z 23.10.1998, sp.zn. 29 Co 845/99. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích, jimiž byla určena neplatnost kupní smlouvy z 10.3.1993 a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou A., s.r.o. Ve výroku o uložení povinnosti žalované Jednoty SD L. uzavřít se žalobcem dohodu o vydání nemovitostí, ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou Jednotou SD L. a ve vztahu ke státu byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dalším výrokem tohoto rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto odvolání žalované A., s.r.o., pokud směřovalo proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, týkajícímu se vydání nemovitostí žalobci žalovanou Jednotou SD L. Žalované A., s.r.o. bylo uloženo nahradit žalobci náklady řízení částkou 3.225 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uváděl, že žalobce je oprávněnou osobou podle ustanovení §3 odst. 4 písm. c/ zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Odvolací soud pokládal rovněž za doloženo, že žalobcem uváděné nemovitosti přešly na stát bezúplatným převodem – darováním, k němuž došlo ve stavu tísně u převádějící A. R. Při úvaze o tom, zda v daném případě nejde o stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj stavebně technický charakter, vyšel soud prvního stupně, jak na to poukazoval odvolací soud, z provedeného znaleckého posudku znalce Ing. V. B., ale závěry tohoto posudku, který byl ještě doplněn výslechem znalce u odvolacího soudu, shledal odvolací soud zpochybněné námitkami odvolatele, z nichž některé znalec sám připustil jako opodstatněné. Byl proto odvolací soud toho názoru, že „se ukazuje nutnost revize posudku a v této souvislosti i zhodnocení projektové dokumentace, týkající se přístavby k objektu čp. 198 ve V., včetně výsledků řízení o povolení stavby“. Protože tu šlo o doplnění značeného rozsahu, zrušil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu dotčeném odvoláním žalované Jednoty SD L. a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V dalším průběhu řízení vynesl Okresní soud v Liberci rozsudek z 19.10.2001, čj. 8 C 510/92-255, jímž uložil žalované Jednotě SD L. povinnost uzavřít se žalobcem do tří dnů od právní moci rozsudku dohodu o vydání domu čp. 197 (nikoli i stavební pozemek č. 699/1) ve V. u L. Žalované Jednotě SD L. bylo uloženo uhradit státu na zálohovaném znalečném 15.073,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a 1.000 Kč na soudní poplatek rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění tohoto svého rozsudku dospěl soud prvního stupně po doplnění dokazování revizním posudkem znalce Ing. R. k závěru, že provozní propojení přístavby a původní budovy je takové, že budova přístavby tvoří s domem čp. 197 ve V. jeden funkční celek, využívaný jako provozně výrobní jednotka a oddělením by nebyla schopna přístavba plnit funkci provozní jednotky bez zázemí sociálního vybavení a kancelářských prostor; rozdělení není možné bez ztráty účelu stavby. Nezanikl však původní objekt čp. 197 ve V., ale byl rozšířen přístavbou a tvoří s touto přístavbou jeden celek; došlo tu pouze k rozšíření stavby původní. Tento objekt lze tedy vydat, neboť nedošlo k zásadní obměně konstrukcí, které stavbu jako celek charakterizují, a jde o stavbu jako jedinečný celek, která nemůže být oddělena, aniž by došlo ke znehodnocení.
Výroky rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení byly odůvodněny poukazem na ustanovení §142 a §148 občanského soudního řádu.
Okresní soud v Liberci vydal zároveň usnesení z 19.10.2001, čj. 8 C 510/92-256, jímž vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí řízení ohledně návrhu na uzavření dohody mezi žalobcem P. R. a žalovanou Jednotou SD L. o vydání stavební parcely 699/1 a parcely č. 699/2, zapsaných u Katastrálního úřadu v L. v katastru obce a katastrálního území V.
O odvolání žalované Jednoty SD L. proti rozsudku Okresního soudu v Liberci z 19.10.2001, čj. 8 C 510/92-255, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem z 25.6.2002, sp.zn. 29 Co 117/2002. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl uváděný rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se zamítá žaloba žalobce se žalobním návrhem, aby žalované Jednotě SD L. bylo uloženo uzavřít s ním dohodu o vydání domu čp. 197, zapsaného na listu vlastnictví č. 324 pro katastrální území V. u L. u Katastrálního úřadu v L. Žalobci bylo uloženo zaplatit státu na úhradu zálohovaného znalečného 15.073,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ohledně náhrady nákladů řízení bylo žalobci uloženo nahradit žalované za řízení u soudu prvního stupně 16.125 Kč a za odvolací řízení 6.275 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo poukázáno na to, že v řízení provedené dokazování bylo zaměřeno na upřesnění rozsahu změn stavebních prvků tvořících hlavní nosné součásti budovy a také rozsahu přístavbou dotčených stavebních prostor, když v průběhu řízení byly některé číselné údaje v posudku znalce V. B. zpochybněny. Revizní posudek znalce Ing. R. tyto nedostatky předchozího posudku odstranil a podle názoru odvolacího soudu „neponechává ve svých závěrech otevřenou žádnou z rozhodných otázek“. Šlo zejména o odborně technické podklady pro posouzení toho, zda dům čp. 197 ve V. tvoří spolu s přístavbou (která je nyní využívána a jako provozní jednotka strojírenské a truhlářské výroby) jeden funkční a provozní celek včetně vybavení technického a sociálního se zázemím hygienickým, kancelářským a skladovým, a to jak o půdorysy oproti původnímu objektu, tak i pokud jde o využívání celé stavby. Znalec dospěl k závěru, že objekt čp. 197 ve V. nelze technicky oddělit od přístavby, zatím co dům čp. 198 ve V. má povahu samostatné obytné budovy; objekt čp. 198 slouží výhradně bytovým účelům, mezi domem čp. 197 a čp. 198 není ani funkční ani stavební souvislost a mezi oběma těmito domy je oddělující zeď. Stavební činností po převzetí stavby státem (v roce 1962) bylo co do základů stavby změněno v původní stavbě 7,82 % objemu konstrukcí, v přístavbě 64,34 % konstrukcí a v absolutním vyjádření v prvním nadzemním podlaží to představuje rozsah 138 m2 oproti původní stavbě (tedy nikoli 123 m2). Došlo k podstatným změnám stavby v prvním nadzemním podlaží, a to jak co do vnitřní dispozice, tak co do půdorysu, a to především v souvislosti s přístavbou. V domě čp. 197 ve V. byl nově vybudován sklad uhlí, změněno bylo vnitřní uspořádání a vybudováno bylo nové sociální zařízení; stavba a přístavba tvoří jediný celek technicky neoddělitelný bez znehodnocení stavby a celek stavby slouží účelům strojírenské a truhlářské výroby. Odvolací soud tedy dovozoval, že po převzetí nemovitosti státem byla provedena zásadní přestavba, kterou došlo ke ztrátě stavebně technického charakteru stavby. Změnila se nejen dispozice prvního nadzemního podlaží, ale také účel, k němuž stavba z hlediska ustanovení §104 stavebního zákona slouží. Došlo tu proto k zásadní přestavbě a ke ztrátě původního stavebního charakteru stavby (§8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.).
Proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §220 odst. 2 občanského soudního řádu a žalobu žalobce zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na ustanovení §142 odst. 1, §138 odst. 1 a §224 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, dne 26.7.2002 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Okresního soudu v Liberci dne 22.8.2002, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel uváděl, že jeho dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku odvolacího, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci. Jako dovolací důvody dovolatel uváděl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolatel vyslovoval svůj názor, že pokládá rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný,když „konkrétně soud neobjasnil v odůvodnění rozsudku, k jakému závěru nebo z jakých příčin dospěl k tomu, že nemovitost byla podstatným způsobem přestavěna“.
Dovolatel připomínal, že ani odkaz odvolacího soudu na závěry znaleckých posudků není odpovídající, protože čísla obsažená v závěrech znaleckých posudků nebyla shodná s čísly, která použil odvolací soud ve svém rozsudku. Ani u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti stavby v daném případě nedošlo k obměně reprezentující nadpoloviční podíl všech konstrukcí daného prvku objektu. Pokud šlo o odvolacím soudem zdůrazňovanou nově vybudovanou přístavbu, neměla být, podle názoru dovolatele, brána v úvahu, protože to, co přístavbou přirostlo k původnímu objektu, stalo se automaticky součástí věci hlavní a nešlo tu o obměnu prvků dlouhodobé životnosti původní věci, aby mohlo být uvažováno o změně nebo zásadní přestavbě z tohoto důvodu.
Dovolatel také zdůrazňoval, že pokud původní majitelce nemovitostí Anežce Richterové byla odňata jen jedna stavba – původní dům čp. 198 ve V. a teprve po odnětí jejího vlastnického práva státem byl tento dům rozdělen na dvě popisná čísla, měl se znalec při svém posuzování stavby zabývat posouzením objemu prvků dlouhodobé životnosti stavby vůči oběma dnešním domům čp. 197 a čp. 198 ve V. a „výsledek ve prospěch žalobce by tu byl ještě markantnější“.
Pokud šlo o vybudování přístavby k domu, vycházel dovolatel z toho, že pokud nedošlo ke změně prvního nadzemního podlaží domu čp. 197 ve V., což bylo v řízení zjištěno, potom vše, co přirostlo k původně existujícímu objektu, stalo se součástí věci hlavní bez ohledu na to, zda tato přístavba svým rozsahem převyšuje půdorys celého domu čp. 197 ve V. Předmětem řízení tu byl dům čp. 197 ve V.; dům čp. 198 ve V. byl již dříve vydán žalobci na základě uzavřené dohody o vydání věci.
Dovolatel byl proto přesvědčen, že k posouzení rozsahu prvků dlouhodobé životnosti stavby tu bylo třeba dalšího znaleckého posudku, který by posoudil správně rozsah prvků dlouhodobé životnosti i vůči dnešnímu domu čp. 198 ve V.
Při posuzování tohoto dovolání dovolatele vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 1 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před nabytím účinnosti zákona č. 30/2000 Sb. (tj. před 1.1.2001).
Dovolání dovolatele je tu přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel uplatňoval jako dovolací důvody, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle ustanovení §241a odst. 3 občanského soudního řádu lze dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu, podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která naopak bez dalšího z obsahu spisu vyplývá; musí jít o zjištění právně významné. Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů stanovených v občanském soudním řádu v důvodech dovolání. Dovolacím důvodem nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů (§132 občanského soudního řádu).
Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).
Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. se nevydávají oprávněným osobám podle tohoto zákona stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj původní stavebně technický charakter. V takovém případě, uvedeném v ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., náleží oprávněné osobě finanční náhrada podle §13 zákona č. 87/1991 Sb., pokud jí nebyla věc vydána.
Ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vyloženo (na str. 121 /255/), že o zásadní přestavbě stavby (§8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.) lze uvažovat tehdy, jestliže při této přestavbě došlo ke změně podstaty nemovité věci, a to na základě druhu, obsahu nebo rozsahu nemovitosti.
Vycházeje z těchto základních výkladových závěrů z uveřejněného stanoviska Nejvyššího soudu je třeba mít dále na zřeteli, že ztráta původního stavebně technického charakteru stavby je stav následující poté, co stavba prošla stavební změnou (přestavbou) většího rozsahu. Stavba tu nepřestala existovat, ale nadále existuje jako věc změněné podstaty. Obvyklým způsobem ověření závěru o ztrátě původního stavebně technického charakteru je bezpečné zjištění toho, zda alespoň u některého z prvků dlouhodobé životnosti došlo k jeho výměně v rozsahu reprezentujícím nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku dlouhodobé životnosti stavby. Pro posouzení stavebně technického charakteru stavby (ve smyslu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb.) nejsou však jediným hlediskem prvky dlouhodobé životnosti stavby; je nutno přihlížet např. k možné funkční změně přestavěné nemovitosti.
Ve smyslu zmíněných právních závěrů, z nichž v podstatě vycházel i odvolací soud ve svém rozsudku, proti němuž směřovalo dovolání dovolatele, nebylo možné, podle názoru dovolacího soudu, přisvědčit názoru, že by v rozhodnutí odvolacího soudu bylo vzato za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, nebo že by odvolací soud nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která by naopak bez dalšího z obsahu spisu vyplývala. Námitky dovolatele směřují tedy proti tvrzené neúplnosti skutkového zjištění soudů obou stupňů v této právní věci a proti dovolatelem vytýkaným vadám hodnocení důkazů odvolacím soudem; neúplnost zjištění skutkového stavu věci a vady v hodnocení důkazů soudem však nejsou v občanském soudním řádu zakotveny jako zákonem stanovené dovolací důvody.
Nebylo tedy možné přisvědčit názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, spočívá na nesprávném právní posouzení věci, když odvolací soud při aplikaci a výkladu ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. dospěl k závěru neodporujícímu slovnímu znění citovaného ustanovení, ani uveřejněné judikatuře soudů.
Neshledal proto dovolací soud dovolání dovolatele důvodným a dospěl k závěru, že je třeba pokládat rozhodnutí odvolacího soudu za správné (ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 občanského soudního řádu). Dovolání dovolatele bylo tedy podle téhož ustanovení občanského soudního řádu zamítnuto.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalovanému družstvu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. listopadu 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu