ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2283.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 2283/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., rozhodl o dovolání žalobkyně J. B., zast. opatrovnicí JUDr. Z. N., které bylo podáno proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. srpna 2001, sp. zn. Ncd 239/2001 (v právní věci žalobkyně J. B., zast. opatrovnicí JUDr. Z. N., proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu S., zast. advokátem, o určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 46/2000, o přikázání věci jinému soudu) takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně svým žalobním návrhem zahájila u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 46/2000 řízení, ve kterém usiluje o určení povinnosti žalovaného uzavřít s ní smlouvu o převodu družstevního bytu do jejího vlastnictví. Krátce po zahájení řízení žalobkyně navrhla přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému mimopražskému soudu, a to Okresnímu soudu v Berouně.
Tento návrh Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 17.8. 2001, pod č.j. Ncd 239/2001-34 zamítl, podle jeho výroku tedy věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 46/2000 nebyla přikázána Okresnímu soudu v Berouně.
Vrchní soud neshledal důvody pro vyhovění návrhu, pro který podle něj nebyly splněny předpoklady. Uvedl, že předpokladem by byly okolnosti umožňující hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným, než podle zákona příslušným soudem. Žalobkyní uváděný důvod – její nedůvěra k pražským soudům – vrchní soud nezohlednil, když k tomu poznamenal, že nelze zaměňovat důvody pro delegaci vhodnou a důvody pro delegaci nutnou.
Proti rozhodnutí vrchního soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka vyjadřuje své přesvědčení, že vrchní soud neprověřil důvody uváděné v jejím návrhu, nezhodnotil je a neodůvodnil své rozhodnutí. Nedůvěra žalobkyně v Obvodní soud Praha 4 byla doložena a vrchní soud se tím měl zabývat. Žalobkyně žádá nestranné, nezaujaté, spravedlivé posouzení věci a dovolává se svých ústavně zakotvených práv.
K tomuto dovolání podal žalovaný vyjádření, ve kterém obhajuje rozhodnutí vrchního soudu, který podle něj vycházel z podkladů předložených žalobkyní. Žalovanému nejsou známy důvody, pro které by bylo nutné věc delegovat jinému soudu. Naopak je hospodárné, aby věc projednal soud příslušný.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001, a to v souladu s ustanovením části dvanácté, hlavy I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.).
Dovolací soud se nejprve musel zabývat tím, zda je podané dovolání vůbec přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde, protože všechna tato ustanovení konstruují přípustnost mimořádného opravného prostředku na skutečnosti, že napadené usnesení je rozhodnutím odvolacího soudu, který určitým způsobem rozhodl o rozhodnutí soudu první instance. V dané věci však žalobkyně napadla usnesení Vrchního soudu v Praze, který o jejím návrhu na delegaci věci z důvodu vhodnosti rozhodoval jako soud prvního stupně. Dovolací řízení je však založeno na zásadě přezkumu rozhodnutí soudů druhoinstančních.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání – aniž se mohl zabývat otázkou jeho důvodnosti – podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) odmítl.
Přípustnost dovolání v této věci nelze dovodit z žádného ustanovení o.s.ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití ustanovení §218 písm. c/ o.s.ř., dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř., za použití §224 odst.1 o.s.ř., §151 odst. 1 o.s.ř., §150 o.s.ř. a §142 odst. 1 o.s.ř., protože dovolatelka nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému sice v souvislosti s dovolacím řízením náklady vznikly, ale vzhledem k nemeritorní povaze rozhodnutí nemohlo být jeho vyjádření k dovolání chápáno jako účelné uplatnění práva proti neúspěšnému účastníku.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 27. listopadu 2003
JUDr. Oldřich J e h l i č k a , CSc., v.r.
předseda senátu