ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.2346.2002.1
sp. zn. 28 Cdo 2346/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. M., proti žalovanému Zemědělskému družstvu T. v likvidaci, o náhradu za znehodnocené stavby, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp.zn. 21 C 125/94, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31.1.2000, čj. 12 Co 812/99-145, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 31. ledna 2000, čj. 12 Co 812/99-145, se zrušuje, a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným usnesením rozhodl Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v odvolacím řízení o příslušenství částky 926.527,40 Kč, kterou přisoudil žalobci jako náhradu za znehodnocené zemědělské stavby již rozsudkem ze dne 17.11.1998, čj. 12 Co 189/98-110, a to podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu v této výši nabyl právní moci dne 29.3.1999; dovolání žalovaného proti tomuto výroku bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5.10.1999, čj. 28 Cdo 1845/99-135. Současně dovolací soud zrušil část výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci též úroky z prodlení z přisouzené peněžité náhrady a v tomto rozsahu byla věc vrácena k dalšímu řízení odvolacímu soudu. Ten pak návrh na zaplacení úroků z prodlení zamítl usnesením uvedeným ve výroku shora. V odůvodnění uvedl, že byl vázán právním názorem dovolacího soudu o tom, že předmětem řízení byl určitý způsob vypořádání účastníků, v němž je nejprve třeba rozhodnout o způsobu a času plnění. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že „Do doby, nežli soud pravomocně rozhodl o zaplacení pohledávky, nelze proto uvažovat s prodlením s poskytnutím peněžitého plnění\". Dále dodal, že ustanovení §517 odst. 2 ObčZ (prodlení dlužníka s peněžitým plněním) se proto neuplatní.
Ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení (dne 4.7.2000) došlo soudu podání žalobce, označené jako návrh na opravu usnesení odvolacího soudu, případně dovolání proti němu. V něm žalobce napadá tu část výroku odvolacího soudu, jíž nebylo vyhověno návrhu na zaplacení úroků z prodlení za dobu od právní moci předchozího rozhodnutí soudu, jímž byla žalovanému uložena povinnost k zaplacení částky 926.527,40 Kč, protože pravomocně přisouzená částka nebyla ke dni nového rozhodování odvolacího soudu zaplacena. Navrhl, aby v tomto směru odvolací soud svoje rozhodnutí opravil, a pokud tak neučiní, aby bylo jeho podání předloženo Nejvyššímu soudu jako dovolání.
Odvolací soud usnesením ze dne 30.11.2001, čj. 12 Co 812/99-159, zamítl návrh na opravu usnesení pro nedostatek zákonných důvodů pro takový postup. Soud prvního stupně poté věc předložil dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 (dále jen „OSŘ\").
Dovolací soud shledal, že podání žalobce v zásadě splňuje náležitosti stanovené v §241 OSŘ, a s ohledem na svůj obsah obsahuje i dovolací důvod - nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§241 odst. 3 písm. d/ OSŘ). Zabýval se proto jeho přípustností. Odvolací soud nepřipustil svým rozhodnutím dovolání, a žalobce ani takový postup nenavrhl (§239 odst. 1 a 2 OSŘ). V úvahu nepřichází přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. b/ OSŘ, protože soud prvního stupně rozhodoval ve věci pouze jednou. Vada řízení, která by způsobila jeho zmatečnost (§237 odst. 1 OSŘ) nebyla uplatňována, ani dovolacím soudem zjištěna. Dovolací soud však dovodil, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ OSŘ. Odvolací soud sice pokud jde o úroky z prodlení z částky 926.527,40 Kč rozhodl na prvý pohled stejně jako soud prvního stupně, tj. v této části žalobu zamítl, ve skutečnosti se však soud prvního stupně touto samostatnou otázkou nezabýval, protože zamítl návrh na zaplacení jistiny. Navíc odvolací soud rozhodoval o nároku na úroky z prodlení v jiné době, tj. v době po uplynutí jím určené doby k plnění, tedy v jiné situaci než v době svého prvého rozhodování. Přitom pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.V této situaci vzal dovolací soud též v úvahu, že odvolací soud zvolil pro své rozhodnutí formu usnesení, ač podle §223 OSŘ měl rozhodnout rozsudkem, když nešlo o rozhodnutí zrušující rozsudek soudu prvního stupně. Na tom nemění nic ani okolnost, že k rozhodování o příslušenství pohledávky nebyl podle §214 odst. 2 písm. f/ OSŘ povinen nařizovat jednání.
S ohledem na tyto úvahy dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a/ OSŘ a zabýval se jím věcně. Přitom shledal, že dovolání je důvodné. Z rozsudku dovolacího soudu ze dne 5.10.1999 totiž nelze učinit závěr, že ve věcech náhrady za znehodnocení nemovitostí podle zákona o půdě (které je třeba posuzovat jako rozhodování o určitém způsobu vypořádání účastníků), nelze vůbec aplikovat ustanovení §517 odst. 2 ObčZ; sám odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uváděl, že prodlení s plněním peněžité pohledávky v takovém řízení nelze shledat do doby, než soud o takovém plnění (tj. o jeho výši a době splatnosti) pravomocně rozhodne. Přesto se odvolací soud touto otázkou ve svém rozhodnutí nezabýval a bez bližšího vysvětlení návrh na přisouzení úroků z prodlení zamítl. Z tohoto hlediska je tedy jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, takže dovolacímu soudu nezbylo než je zrušit a vrátit k novému rozhodnutí pro vadu řízení, která mohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/, §243b odst.1 věta za středníkem OSŘ). O nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne odvolací soud nově (§243d odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. října 2003
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu